Divočina venku i v duši. Veronika Holcová vystavuje obrazy, které ovlivnil také život v Kanadě

Veronika Holcová na vernisáži své výstavy Divočina ve Ville Pellé.
Veronika Holcová na vernisáži výstavy.
Wild Games, 2016
Transmission of Ideas, 2014
Foto: Vila Pellé
Hana Slívová Hana Slívová
30. 7. 2017 14:04
Výtvarnice Veronika Holcová prošla na Akademii výtvarných umění čtyřmi ateliéry, v nichž hledala, jaký způsob vyjádření je pro její témata vycházející z neklidného vnitřního i vnějšího světa nejvhodnější. Výstava v pražské Ville Pellé představuje autorčiny obrazy a kresby, které kombinují reálné inspirace se surreálnými sny a šamanskými motivy. Plátna Veroniky Holcové hýří barvami, čistou radost bychom v nich ale hledali marně.

Výtvarnice Veronika Holcová žije od roku 2015 se svým mužem v Kanadě. Pobyt v řídce osídlené oblasti byl jedním z důvodů, proč svou aktuální výstavu v pražské Ville Pellé pojmenovala Divočina; v galerii je mimochodem zajímavé zkoušet bez pomoci datace odhadnout, které práce vznikaly až po přestěhování na jiný kontinent.

Holcová pak jako "divočinu" pojmenovává i proces tvoření v těch méně příznivých psychických a fyzických podmínkách. 

Radost, která přechází v nejistotu

Procházka třemi patry vily mezi plátny různých velikostí i intenzit funguje jako motor lidské představivosti. Autorčiny obrazy totiž na první pohled díky své barevnosti a členitosti vypadají velmi radostně. Při detailním zkoumání ale prokazují temnotu, mystičnost a nejednoznačnost, podobně jako práce Vladimíra Boudníka nebo Toyen. 

Rudě zbarvená svatební loď může být metaforou cesty do neznáma, konkrétní postava plovoucí na kře v jakési divukrásné zemi zase jako kdyby do okolní surreálné krajiny vůbec nepatřila. 

Rudá psychedelická Sasanka v druhém patře otevírá zase úplně jinou výrazovou kapitolu Veroniky Holcové, stejně jako Poslední sníh s mytickými prvky, které nemají daleko k inspiraci šamanstvím. To nejjemnější pak nabízí pětičlenná série Deníkové záznamy na ručně vyrobeném papíře. 

V rozhovoru pro web Ostravan.cz Veronika Holcová řekla, že k jejím pracím nikdy neexistuje skica. "Obrazy vznikají přímo na plátně. Je to dlouhý proces, nejvíce času trávím pozorováním prvotních skvrn na plátně. Motivy se mi vyjevují v představách, selektuji je a ty vítězné a nejsilnější vkládám do obrazu." 

I proto je v nich v podstatě nemožné číst konkrétní, jednoznačné vzkazy. Jde spíš o cestu po zákoutích duše a několikanásobnou interpretaci viděného nebo zažitého.  

To, co si opravdu myslím 

"Pamatuji si na chvíli, kdy jsem jako studentka pražské Akademie výtvarných umění lačně skočila po nabídce zakoupit několik balíků ručního papíru z losinské papírny. Jako bych tušila, že se pro mě otevírá cosi nového. Ještě ten den jsem chtěla papír vyzkoušet, ale na mém pracovním stole leželo jen několik olejových barev, žádný štětec," píše Veronika Holcová na svém webu.

"Barvy z tub jsem nanášela přímo na konečky prstů a dotykem vytvořila první skupinu kreseb, které od té doby nazývám Deníkové záznamy. Provázejí moji malířskou tvorbu jako samostatný proud. Nejsou to skici, jsou to záznamy z podvědomí, šifry, které mapují a odhalují mé nejhlubší soukromí," popisuje jeden z klíčů ke své práci. 

Pokusit se odemknout svět Veroniky Holcové mohou zájemci ve Ville Pellé do 22. září 2017.

 

Právě se děje

Další zprávy