17. ročník Letní Letné má kratší program, toto úterý se hraje naposledy. I tak mohou návštěvníci vybírat z devíti titulů. Jako poslední to bude právě představení cirkusu Galapiat, uvedené každý z osmi festivalových dnů.
Slavný soubor v Praze vystoupil už před osmi lety s velkolepou show Risque Zéro, letos přivezl komorní premiéru. L'âne & la carotte, v překladu Osel a mrkev, je sólové představení akrobata a žongléra Lucha Smita s jeho asistentem. Jedná se o jemně komickou zpověď artisty se smutným úsměvem.
Klobouk nech na hlavě
Lucho Smit vystupuje neokázale. Stále napínavější výstupy prokládá zvukovou nahrávkou, ve které rozvíjí myšlenky o vlastní identitě a smyslu cirkusu. Podle něj nový cirkus není v ničem nový a artista se pořádně zapotí ve snaze vysmát se zaběhlým klišé.
Tím je střídání obvyklých disciplín jako chůze po laně, akrobacie na visuté hrazdě, jízda na jednokolce nebo například kovbojské číslo, při kterém artista předvede mrštnou vzdušnou akrobacii na laně. Obdivuhodně mu při ní drží klobouk na hlavě. Výstup ale nevyzní tak komicky, jak možná bylo zamýšleno.
Mnohem silnější jsou pozdější čísla, ve kterých se disciplína ztrácí. Přebíjí ji účinek, emoce a myšlenky, probuzené nejen dovedností, ale také kontextem. Artista začne žonglovat s kruhy, ale nesnaží se oslnit tím, kolik jich udrží nad hlavou.
Postupně se ukazuje, že klavírní skladba, která se zprvu zdála být jen doprovodem, je tím, o co tu jde. Alespoň na chvíli. Žonglérské kousky ji za pomoci proměnlivého světla vizualizují, rozvíjejí a noří se do ní. Rytmem, ladností či naopak škobrtavým letem kruhů. Někdy se ze tmy blýskají jen létající objekty, jindy je nasvícena i soustředěná tvář akrobata.
Ironická tečka
I toto číslo ale končí ironicky. Kužele světla se střídavě rozsvěcí na různých místech manéže a žonglér nestíhá. Sotva do jednoho proudu světla vstoupí, světelný příliv zhasne a rozsvítí se jiný. Artista se honí, kruhy mu padají. Mohla by z toho být klasická klaunérie, ale Lucho Smit nepřehání, bez grimas se honí a pachtí. Je to víc podobenství ze skutečného života než cirkus.
Vrcholem jeho vystoupení je stavba věže z židlí. Smit si pod nohy přidává další a další kusy nábytku, zatímco jeho asistent vymýšlí stále obskurnější způsoby, jak mu je dopravit nahoru. Nejvtipnější je katapult, kterým židle vystřeluje do ruky akrobata, dřepícího na křehké konstrukci pod střechou stanu. Podle autora je rostoucí stavba z židlí obrazem lidské nenasytnosti či touhy po sebepřekonávání. Možná ale nabízí i víc: intenzivní vnímání času, ono často hledané "tady a teď".
Pomalé stavění židlí, které se dotýkají jen úzkou ploškou opěradla a nevelkými body na konci nožek, napjatě sleduje několik stovek párů očí. Je to podobný kolektivně zažívaný nárůst adrenalinu, jaký umí vyvolat například závod motorek na ploché dráze. Jen přitom není tolik hluku a zápachu.
Chytání do žíněnky
Na rozdíl od představení Lucha Smita, které Letní Letná uvedla každý den, většina ostatních inscenací byla v nabitém programu jen jednou. K nejpřitažlivějším patřilo představení pod širým nebem Be Together, jedinečná fúze dvou největších českých cirkusů - Cirku La Putyka a Losers Cirque Company. Ti druzí vystoupili ještě s jedním titulem.
Obě představení nazvaná Speciální edice byla velkolepou retrospektivou sedmileté historie "Lúzrů".
Přicházející diváky ještě před začátkem vítá obří fotoprojekce a koláž videí ze zkoušek. Energická projekce bude také v průběhu představení střídat živé vystoupení. Některé pasáže působí podobně jako úvod inscenace od Galapiat. Stejně jako Lucho Smit nechal na úvod pyramidu židlí zřítit se na zem, aby ukázal křehkost své konstrukce, záběr na trénink Lúzrů na teeterboardu působí stejně "osvětově".
Cirkusové houpací prkno představuje jednu z nejtěžších soudobých disciplín a záběry ze zkušebny, na kterých šlachovití akrobaté teprve zkoušejí, co nástroj dovede, je o nervy. Mladíci se prknem neohroženě nechávají odmrštit a navzájem se chytají do žíněnek, které ovšem musí hbitě přemisťovat. Divák si skoro bolestně uvědomuje, že perfektní salta předváděná naostro mají za sebou možná stovky pádů.
Retrospektivním představením provází živá kapela a především beatboxer Ondřej Havlík alias EnDru, který se stylizuje do postavy letušky. Kromě hlasové "akrobacie", při které skvěle imituje například zrychlenou nahrávku řeči "přetáčenou" pozpátku, se představuje i jako mim. V ukázce z představení Hero zaskakuje za mima Radima Vizváryho, jenž má v představení hlavní roli.
Nabitá inscenace cituje výrazné "kousky" z celého repertoáru Losers Cirque Company od nejnovějšího po nejstarší. Jen vystoupení dvojice akrobatů DaeMen, což jsou zakladatelé tohoto cirkusu Petr Horníček a Zdeněk Moravec, je ošizené. Akrobatická čísla, jež se ještě před vznikem Lúzrů stala součástí představení La Putyka, připomíná jen krátký záznam z televizní show, která dvojici DaeMen před deseti lety přinesla popularitu.
I když Speciální edice byla na Letní Letné uvedena jen jednou, existuje naděje, že nazkoušený program se bude opakovat. Company 13. září otevírá své divadlo v pražském Braníku.
Někdejší Branické divadlo, které mělo ještě v 90. letech minulého století pověst důležité scény orientované na pantomimu, opravili a přejmenovali na divadlo Bravo. Kromě nového cirkusu tu své místo opět bude mít pantomima. Domovskou scénu tak získá nejen Losers Cirque Company, ale také mim Radim Vizváry, přičemž hostovat má spousta menších novocirkusových a tanečních souborů.
Obdivovatelé cirkusu a fyzického divadla tak vedle festivalu Letní Letná a také Jatek 78, kde sídlí Cirk La Putyka, získají další významné pražské místo, kde mohou spatřit to nejlepší z žánru.
