Recenze: Stropnický a Krejčík se potkávají na divadle jako Verlaine s Rimbaudem

Saša Hrbotický Saša Hrbotický
25. 1. 2019 17:14
Hra Úplné zatmění, kterou v nastudování divadelního uskupení SpoluHra nově uvádí pražská La Fabrika, poutá pozornost hned z několika důvodů. Tím nejpádnějším je obsazení bývalého šéfa Strany zelených Matěje Stropnického do role básníka Paula Verlaina.
Divoký milostný akt obou mužů režisér utápí ve tmě.
Divoký milostný akt obou mužů režisér utápí ve tmě. | Foto: Alena Hrbková

Pozdní divadelní debutant v nelehké zkoušce obstál a vedle režiséra Jakuba Čermáka na tom mají zásluhu i oba jeho zkušenější herečtí kolegové Daniel Krejčík a Sandra Nováková.

Rimbaud v podání Daniela Krejčíka je drzým i okouzlujícím provokatérem.
Rimbaud v podání Daniela Krejčíka je drzým i okouzlujícím provokatérem. | Foto: Alena Hrbková

Drama Christophera Hamptona z roku 1967, pojednávající o milostném vztahu dvou takzvaných prokletých básníků, je u nás známé z filmové verze Agnieszky Hollandové. Na česká jeviště prvně proniklo roku 1996 a od té doby se dočkalo několika uvedení.

Dosud nikdo se ale neodhodlal vtisknout hře tak nekompromisně současnou, nesentimentální podobu, jako to nyní učinili režisér Jakub Čermák a autorka hravého výtvarného konceptu Martina Zwyrtek.

Režisér s dramaturgyní Markétou Holou podrobili výchozí text dílčím úpravám a drobným aktualizacím včetně doplnění o nesmrtelné verše obou hrdinů. Přesto reálný příběh milostného trojúhelníku Paula Verlaina, Arthura Rimbauda a Verlainovy ženy zachovali věrně. Provázejí nás peklem složitých vztahů na hranici lásky a nenávisti, extrémní závislosti a pohrdání, vášně i kocoviny z ní.

Inscenátoři vycházejí z premisy, že dobové kostýmy či rekvizity jsou v dnešním divadle zbytečnou překážkou k oslovení diváka. Autoři se tedy zříkají očividných souvislostí se sedmdesátými léty 19. století, do nichž je původní příběh situován, a místo toho jej zasazují do abstraktních, popartově barevných kulis.

Dominantním prvkem hracího prostoru se stává žlutá podlaha zakončená šikmou plochou, po níž tři protagonisté mohou sjíždět jako po klouzačce, a velký zadní prostor, který je mnohokrát využit k projekcím.

Nejsilnější vjem zanechá oslňující mořská modř ve scéně z pláže. Zadní stěna také dobře funguje jako čisté pozadí pro nápaditou hru s lidskou siluetou, když Verlaine s Rimbaudem vedou jízlivý dialog o měšťáckém životě a na obzoru zatím nicnetušící Matylda cvičí s míčem - do té doby sloužil jako jednoduchý symbol jejího těhotenství.

Atributy ze současnosti, televizní obrazovka, mobil, pojízdný radiátor či plastový nafukovací pes, nefungují jako laciné ahistorické provokace, ale navozují přímou komunikaci s publikem. Režie soustavně pracuje také s hudbou Adama Kratochvíla, která místy zhutňuje atmosféru, jindy tvoří ironický komentář k dialogům.

Foto: Alena Hrbková

Od herců si inscenace žádá přesné fyzické akce, v nichž se nezřídka zrcadlí sebedestruktivní povaha Verlainova a Rimbaudova vztahu. Vstupní obraz pohlíží do domácnosti Verlainových. Zasloužilý básník i jeho mladá žena tráví poklidný večer, ve shodném rytmu berou do rukou knihu za knihou a zase je odkládají.

Idylu narušují ostré zvuky elektrických zkratů, předzvěst čehosi neznámého, nebezpečného. Vzápětí se zjeví Rimbaud, enfant terrible. V suverénním podání Daniela Krejčíka je to nesnesitelně drzý i okouzlující provokatér v extravagantním kožichu. S mikrofonem v ruce exhibuje jako samolibá popová hvězda. Každým slovem i vyzývavým pohybem demonstruje pohrdání, povýšenost, suverenitu a okázalou neformálnost.

Zlom nastává, teprve když Rimbaud zjistí, že staršího kolegu zaujal, leč zatím nepolapil. Při recitaci ikonické básně Spáč v úvalu Krejčíkův Rimbaud poprvé zjihne, jako by konečně bez kliček a póz obnažil nitro, zranitelnou duši umělce.

Matěj Stropnický před 11 lety účinkoval ve filmové adaptaci Máchova Máje, ale na jevišti stojí poprvé až teď, navíc v tak náročné roli. Že ji dokáže ztvárnit věrohodně a naplnit lidskou jímavostí i zranitelností, je důkazem nesporného hereckého talentu i pokory nechat se vést silnou režií.

Stropnického Verlaine zprvu působí jako směšný manžílek svázaný pouty společenské konvence, byť záhy vidíme, jak rád ujíždí na šňupání koksu. Podléhaje vábení provokatéra Rimbauda, krůček po krůčku sklouzává do nezáviděníhodné situace zralého muže, jehož přitahuje jak mladá manželka, tak zapovězená rozkoš s exaltovaným mladíkem, k němuž navíc chová obdiv jako k bohem nadanému mistru slova.

Divoký milostný akt obou mužů režisér utápí ve tmě a provází zvířecími výkřiky či blikáním televizní obrazovky. Daří se mu tak evokovat atmosféru živočišnosti a elektrizujícího napětí.

Foto: Alena Hrbková

Jestliže závěrečným obrazům první poloviny představení na středeční premiéře chybělo ostřejší tempo, hned po přestávce diváky čekala drásavá, nápaditě vypracovaná scéna ničivé vášně. Milenci v těsném objetí se znovu a znovu líbají, ale to je málo. A tak mladší z nich bere do úst žiletku a po chvíli mají oba muži ústa i tváře zmazané krví.

Porušování hranic, bourání konvencí a sebepoškozování jim nejsou cílem, nýbrž prostředkem k nalezení inspirace a vnitřní pravdivosti, neboť jak praví Rimbaud: "Nesnesitelné je jedině to, že nic není nesnesitelné." Pak už zbývá jen hořké poznání, že nemohou žít spolu ani bez sebe.

Christopher Hampton: Úplné zatmění

Režie: Jakub Čermák
SpoluHra v Divadle La Fabrika, Praha, premiéra 23. ledna, nejbližší reprízy 8. a 23. února

Velký prostor v představení dostává Sandra Nováková jako Matylda Verlainová. Potměšilým úsměvem ve tváři a zřejmou distancí od postavy vyjadřuje nechápavost, jednoduchost a intelektuální omezenost a také schopnost ve chvíli ohrožení nasadit nejtvrdší zbraně a nevěrného manžela k sobě vábit obscénními gesty.

Díky důsledně modernímu uchopení i soustředěnému, výtečně sehranému hereckému triu se daří posunout vyznění hry Úplné zatmění do abstraktnější roviny, než bývá zvykem, a dodat jí výrazný existenciální přesah. Což koneckonců znamenitě koresponduje s nadčasovostí Verlainova i Rimbaudova básnického odkazu.

 

Právě se děje

před 12 minutami

Dva teroristy, kteří spáchali útok v Bamaku, odsoudil malijský soud k trestu smrti

Malijský soud odsoudil dva islamisty k smrti za účast v útocích mířených proti cizincům v metropoli Bamaku v roce 2015, informuje server BBC. Březnový útok na noční klub La Terrasse a listopadové přepadení hotelu Radisson Blu si vyžádaly dohromady nejméně 25 obětí. Jeden z obviněných před soudem řekl, že je na teroristické činy, k nimž se přihlásilo islamistické uskupení Murábitún, hrdý.

V Mali, které čelí od roku 2012 islamistickému povstání, nejsou soudy s džihádisty časté, připomíná BBC. Malijské armádě se i přes podporu od mise OSN a francouzských vojsk nedaří působení islamistů v zemi zastavit.

Jeden z odsouzených, Mauritánec Fawaz Ould Ahmeida uvedl, že na klub La Terrasse zaútočil, aby se pomstil za komiksy s prorokem Mohamedem, které otiskl francouzský týdeník Charlie Hebdo. Při tomto útoku zemřeli tři Malijci, Belgičan a Francouz. Kvůli účasti v útoku byl odsouzen k smrti také Sadou Chaka, druhý obviněný.

Ahmeidu zároveň soud shledal vinným za organizaci útoku na hotel Radisson Blu. Ozbrojenci drželi devět hodin 170 hotelových hostů a zaměstnanců jako rukojmí a nejméně 20 z nich usmrtili, než kontrolu nad budovou převzaly bezpečnostní síly. Mezi oběťmi bylo nejméně 13 cizinců pěti různých národností.

Zdroj: ČTK
před 1 hodinou

V Mexiku objevili masové hroby s 59 těly, nejspíš oběťmi drogových gangů

V tajných masových hrobech ve státě Guanajuato ve středním Mexiku byly nalezeny pozůstatky těl 59 lidí. Oblastí v posledních letech zmítá násilí drogových gangů, informovala s odvoláním na mexické úřady agentura Reuters.

Většina těl patřila velmi mladým lidem, či dokonce nezletilým, nejméně deset z nich byly ženy, řekla ve středu novinářům předsedkyně národní komise pro pohřešované osoby Karla Quintanaová. Jedná se o dosud největší odhalení tajných masových hrobů v Guanajuatu, dodala s tím, že pátrání iniciovali příbuzní zmizelých.

Pochmurný nález učinily úřady v okresu Salvatierra, kde se v poslední době zvýšil počet vražd v důsledku války znepřátelených drogových kartelů. V celém Guanajuatu s necelými šesti miliony obyvatel bylo mezi letošním lednem a srpnem evidováno 2250 vražd, což představuje nárůst o čtvrtinu v porovnání se stejným obdobím v předchozím roce.

Zdroj: ČTK
Další zprávy