Recenze: Tanec Praha uvedl novinku choreografa Kyliána, ukazuje všechny vrstvy soužití muže a ženy

V choreografii je zakleto dlouholeté soužití muže a ženy, všechny jeho vrstvy.
Foto: ČTK
Jana Návratová
4. 6. 2018 15:50
Nová inscenace Jiřího Kyliána funguje na principu překotně chrlené básně. Nezapomenutelný je moment, kdy tanečníci s úzkostí zírají před sebe a jemně se snaží chytnout druhého za ruku. Jejich předloktí se smýknou, chytnou, propletou, pustí… a ne a ne se znovu chytit.

Zahájení 30. ročníku mezinárodního festivalu Tanec Praha o víkendu patřilo skutečné světové hvězdě, choreografovi Jiřímu Kyliánovi. Při třech provedeních jeho inscenace East Shadow v pražském Divadle Ponec excelovali tanečníci Sabine Kupferbergová, Gary Chryst a japonská klavíristka žijící v Nizozemsku Tomoko Mukaiyamaová.

Celé představení má asi 45 minut, naštěstí, víc emocí a dojmů by stejně nešlo pobrat. Toto komorní dílo, jež mělo premiéru před pěti lety na trienále v japonském městě Nagoja, Kylián vytvořil k uctění památky obětí tsunami v Japonsku roku 2011. Kromě toho je také vnitřně napojeno na svět irského dramatika Samuela Becketta.

Bylo ohromující sledovat kompaktnost těch dvou inspirací, jak jedna druhou prohlubuje.

Scéna v East Shadow je nízkým horizontem rozdělena na dvě zóny - jednu reálnou a druhou obrazovou, filmovou. Ta reálná představuje místnost: do stěny jsou zasazeny dveře a malé okno, k němuž je třeba vzít si židli nebo si alespoň stoupnout na špičky, aby člověk viděl ven.

Druhou zónu tvoří filmové plátno, kde běží groteskní výjevy ze života postarší dvojice. Odehrávají se v identické místnosti, jako je ta reálná vedle.

Nálada filmových obrazů není jednoznačná - muž a žena se chovají trochu dětinsky, důvěrně a bláznivě. Je evidentní, že spolu hodně prožili, intimita mezi nimi se projevuje sehraností, projevy něhy, ale také drobnými naschvály a nepřístojnostmi.

Technika zvaná stop-motion dává výjevům zřetelně komický nádech, avšak spousta stínů i prostřihy na hrnoucí se oblaka a mořské vlny zvěstují hrozbu. Atmosféru navíc do temna hnětou tóny, které se z klavíru Tomoko Mukaiyamaové derou jako vzkypělá kaše. A pak se z první řady zvednou dvě postavy a vstoupí do jevištní reality.

Inscenace Jiřího Kyliána nazvaná East Shadow byla na programu 1., 2. a 3. června. | Video: Tanec Praha

Sabine Kupferbergová a Gary Chryst rozehrávají v podstatě totéž, co je vidět vedle na plátně, jen různě sekvenčně posunuté.

Autentická skutečnost jejich těl, doteků, pohledů podtrhuje zranitelnost a konečnost lidské existence. Zatímco ve filmu jejich obraz působí absurdně, v živém skupenství svírá srdce.

Inscenace, jež funguje na principu překotně chrlené básně, obsahuje spoustu nezapomenutelných momentů. Jedním z nich budiž chvíle, kdy tanečníci bok po boku s úzkostí zírají před sebe a jemně se snaží chytnout za ruku. Jejich předloktí se smýknou, chytnou, propletou, pustí… a ne a ne znovu se zachytit. Vedle ve stejné chvíli na filmové podlaze rotuje talíř - také se ne a ne rozbít.

Významy takových obrazových montáží v představení East Shadow jsou pamětí nezachytitelné, ale podprahově se sčítají a vedou k uhranuté pozornosti a pocitu, že sledujeme něco mimořádného.

V choreografii je zakleto dlouholeté soužití muže a ženy, všechny jeho vrstvy - od milostné hravosti a vášně až k řevnivosti a potřebě uniknout ze sevření vzájemné závislosti.

Kupferbergová opakovaně přistupuje k oknu a třepotá dlaní do světla, jako by snad chtěla být motýlem. Po pokusu o útěk se ona i on vždy vracejí k jednomu stolu a společnému životu.

Choreograf, tanečník a fotograf Jiří Kylián v pražském Divadle Ponec před uvedením inscenace East Shadow.
Choreograf, tanečník a fotograf Jiří Kylián v pražském Divadle Ponec před uvedením inscenace East Shadow. | Foto: ČTK

Osud protagonistů choreograf Kylián opticky zmenšuje obstarožními, omšelými kostýmy a především celou jejich pošetilou, dojemnou hrou plnou drobných detailů a různě velkých snů.

Vůči katastrofické bouři, jejíž motiv se ozývá stále častěji, oba působí křehce a zranitelně. Gradující síla hudby, masivní údery do kláves už v jednom momentu nestačí přehlušit řev bouře. Mocná příroda, ať už je to prudká megavlna, nebo trpělivý čas, smete prach života na lopatku.

Jiří Kylián dovede v jednom okamžiku spojit dvě perspektivy - hlubokou nostalgii, úžas nad velikostí života i autoritou přírody a pozemskou věcnost, která těm velkým věcem nahoře dodává komický situační komentář a porci absurdity.

Jiří Kylián: East Shadow

(Uvedeno na festivalu Tanec Praha)
Choreografie a koncept: Jiří Kylián
Tanec: Sabine Kupferberg, Gary Chryst
Divadlo Ponec, Praha, 1., 2. a 3. června

Tanečníci, kteří v East Shadow účinkují, s Kyliánem spolupracují desítky let - Sabine Kupferbergová je jeho manželkou a Gary Chryst tančil v Kyliánem založeném NDT III, souboru pro tanečníky starší čtyřiceti let. Diváci jsou tedy uvedeni do hluboce osobního světa tvůrce.

"V moderním tanci neexistují role, tanečník vlastně reprezentuje sám sebe," řekl v nedávném rozhovoru pro Český rozhlas Kylián.

Ten má za sebou ve svých jedenasedmdesáti letech obrovské choreografické dílo, které uváděl většinou v zahraničí. V posledních letech se všestranný umělec věnuje také literatuře, fotografii a filmu. Jeho nedávné jmenování členem prestižní Francouzské akademie, která kvůli němu zřídila kategorii choreografie, je snad dostatečně výmluvným potvrzením jeho mimořádného významu.

 

Právě se děje

Další zprávy