Sousedka zabila manžela. Dyková a Dyk v komedii na letní scéně nejvíc řeknou tělem

Magdalena Čechlovská Magdalena Čechlovská
24. 6. 2021 18:00
Když se slepice položí na záda, prý ztuhne a předstírá, že je mrtvá. Tento efekt si ve hře německého dramatika Freda Apkeho párkrát vypůjčí postavy, které ztvárnili Tatiana Dyková a Vojtěch Dyk. Komedii nazvanou Slepice na zádech v režii Jaromíra Dulavy uvádí pražské Divadlo Ungelt na své hradčanské letní scéně.

Scéna je omšelá. Staromládenecký pokoj s francouzským oknem do zahrady, jednou pohovkou a stolkem na kolečkách obývá Bonsch, neprůbojný, brýlatý muzikant v nemoderním vytahaném svetru.

Chystá se jít spát, když ho vyruší sousedka Kobaldová. Z jejího podivínského vystupování vyplyne, že právě zabila manžela. Prý proto, že si nevzpomněl na její narozeniny. Bonsch je otřesen, vzápětí ale začne spřádat plány, jak to udělat, aby panička, se kterou měl dosud jen nevraživý sousedský vztah, unikla vězení. Nyní je přece vdova - a to mění situaci.

Groteska je nejvtipnější v momentech, kdy se nic neříká a hraje jen tělem. Němé pasáže, jimž dává režisér hodně prostoru, jsou herecky nejobtížnější, manželé Dykovi je ale zvládají suverénně.

Vypjaté momenty, které mísí trapnost s erotikou, případně ještě účinky alkoholu, nepřepalují, setrvávají v nich až na hranici únosnosti. Přesto se divák snaží svůj smích trochu krotit, aby ten hezký okamžik nezkrátil. Je to přesně opačný pocit, než jaký zažívá u hloupých komedií, ve kterých herci schválně nechávají pauzy pro očekávaný smích publika.

Špatný typ

Tatiana Dyková a její muž se do hry typově vlastně moc nehodí, jsou příliš hezcí a mladí, což by v komedii, která ve druhém plánu odkrývá vážné téma, mohlo překážet. Pomohlo ale poněkud drastické líčení. Nabílená tvář a černé kruhy kolem očí, stejně jako nemožný svetr a kšandy, posouvají představitele pana Bonsche blíž nadsázce. Ta se v průběhu představení trochu rozpouští, stejně jako se rozmazává líčení.

Slepice na zádech patří k dobrým komediím, které pro vtip nerezignují na pravdivost ani bolestivou stránku života. I když se divák může smát až do konce a ani si nepřipustí, že za bláznivou hrou o dvou zkrachovalcích v divné situaci je drama.

Slepici na zádech uvádí Divadlo Ungelt na letní scéně, na podzim přejde do repertoáru kamenné scény. | Video: Divadlo Ungelt

Když Fred Apke, který je nejen dramatikem, ale také režisérem, Slepici inscenoval poprvé, dal jí podtitul "zábavná komedie o domácím násilí".

Na komično má Apke striktní pohled. "Příliš mnoho spisovatelů dneška, kteří se pohybují v oblasti komedie a humoru, se vyhýbá bolesti a obtěžuje nás sesmolenými hloupostmi. Zakrývají tak pohled na velkou sílu pravé komedie," hlásá v obsáhlém rozhovoru, který s ním vedl umělecký šéf a dramaturg Ungeltu Pavel Ondruch. Přetištěn je v programu.

Čte Hrabala

Dvaašedesátiletý autor chtěl původně psát filmové scénáře. Vzal to oklikou přes studium herectví v Berlíně. Nejprve začal hrát a režírovat, brzy k tomu připojil psaní. To je dnes pro něj nejdůležitější, vytvořil okolo třicítky textů.

Slepice na zádech měla světovou premiéru roku 2004 ve Varšavě, kde si dramatik našel manželku, herečku Martu Klubowiczovou. Stala se nejen oblíbenou protagonistkou jeho her, ale také jeho překladatelkou. Slepice na zádech byla první hrou, již převedla do polštiny.

Tatiana Dyková v roli Kobaldové a Vojtěch Dyk jako Bonsch.
Tatiana Dyková v roli Kobaldové a Vojtěch Dyk jako Bonsch. | Foto: Jan Malíř

Apke viděl desítky inscenací Slepice a může porovnávat. "V těch dobrých citliví herci prozkoumávali tragédii, v těch špatných za každou cenu vyráběli komedii. Více se smáli diváci v těch prvních případech," líčí dramatik, který se sám považuje za polovzdělaného chlapce z vesnice.

"Nejsem žádný intelektuální autor, který píše, protože ví. Naopak," říká, ale když je řeč o vzorech, vysype ze sebe dlouhý seznam autorů, které čte: Moliére, Goldoni, Büchner, Nestroy, Ostrovskij, Ibsen, Strindberg, Pinter a tak dále.

Jeho velkou literární láskou je pak Bohumil Hrabal. "Čtu ho znovu a znovu. Je to světová literatura! Jeho cit, jeho touha po životě, jeho vitalita, jeho lidumilnost, jeho jemnost, čistý pohled, jeho upřímnost - a ten humor! Když se cítím špatně, čtu Hrabala," říká.

Pražská inscenace bude s velkou pravděpodobností patřit k těm, které autor pochválí. Jestli přijede z Varšavy, kde žije, možná vedle skvělého herectví ocení i zvláštní dispozice českých protagonistů.

Tatiana Dyková v několika scénách využívá své obdivuhodné, téměř akrobatické mrštnosti. Její partner Vojtěch Dyk, úspěšný zpěvák a hudebník, zase svou postavu v momentech, kdy je nervózní, obohacuje o komické hlasové projevy.

Slepice na zádech je výbornou komedií, která se nestane jen lehkou letní záležitostí, ale zůstane v repertoáru Ungeltu i na kamenné scéně v dalších sezonách.

Fred Apke: Slepice na zádech

Režie: Jaromír Dulava
Letní scéna Ungeltu, nejbližší reprízy 24. a 25. června a znovu od 15. do 20. července.

 

Právě se děje

Další zprávy