Souboj bez vítěze. Na charismatického Hájka vystrčila drápky drze elegantní Fialová

Kateřina Kykalová Kateřina Kykalová
22. 4. 2022 16:57
Brilantní herecké výkony, tradiční přednost pražského Činoherního klubu, charakterizují i novou inscenaci Kočky na rozpálené plechové střeše. Americký mistr psychologického dramatu Tennessee Williams se na zdejší mělké jeviště vrátil po více než deseti letech, odkdy na repertoáru září jeho Tramvaj do stanice Touha v režii Ladislava Smočka.

Také režisér "Kočky" Martin Čičvák vsadil především na mužného Jana Hájka, který hraje alkoholika Bricka, a tentokrát jej doplnil drzou elegancí Anny Fialové, ztvárňující Hájkovu ženu Maggie.

Právě Fialová si bezprostředností od začátku podmaňuje publikum, spouštíc kulometnou palbu pomluv na adresu Brickova bratra Goopera v podání Matěje Dadáka, jeho ženy Mae a jejich potomstva "bezkrkých zrůdiček", které se množí tak rychle, že už je snad nikdo kromě vlastní matky nestíhá počítat.

Ani náznakem přitom Maggie nedává Brickovi najevo závist - naopak působí jako nadmíru sebevědomá, nezávislá mladá žena, která k dětem absolutně nemá vztah.

Skutečnost, že by jednou dítě přece jen chtěla a je pro to připravená udělat téměř cokoliv, vyjde najevo až o mnoho později. Ani po její intrikánské lži, když celé rodině slavnostně oznámí své údajné těhotenství, čímž se apatického Bricka pokusí zmanipulovat k odpíranému aktu, však není zcela jisté, že opravdu touží po dítěti a manželově lásce.

Souboj o rodinné dědictví

Inscenace naopak vyznívá jako nelítostný souboj o rodinné dědictví, neboť Brickův a Gooperův otec alias taťka umírá na rakovinu. Pravou diagnózu mu ale na jedné straně Maggie a na druhé Gooper s Mae tají, aby mohli využít příležitosti a zdánlivě bezelstně se mu vetřít do přízně. 

Vyrovnaný souboj dvou do rodiny přivdaných švagrových dokresluje obdobně sebevědomá interpretace Gabriely Míčové v roli Maggiiny konkurentky Mae i její vínové šaty s luxusním matným odleskem a žlutými doplňky, jež herečce přes vycpané těhotenské břicho skvěle padnou. A to skoro v kontrastu s Maggie, která vymění krajkové šaty polité od "bezkrkých zrůdiček" za světle modré, na nichž ne a ne správně urovnat ramínka a z jejichž výstřihu jí přes splácnuté poprsí vykukuje negližé.

Scénu pokrývá červený koberec, který sice připomíná abstraktní prostor mezi divadelní šatnou a foyer, ve skutečnosti však představuje vstupní halu rodinné vily.

V levé části jeviště Maggie většinu času úzkostlivě pečuje o svůj zevnějšek, když se líčí a maže různými krémy před zrcadlem v naději, že přece jen probudí jiskru vyhasínajícího vztahu. Jindy se jako kočka v různých polohách vystavuje na sametové kulaté pohovce či na "rozpálené plechové střeše" v jejím středu, zatímco Brick se z nepříjemného dialogu snaží uniknout do jakési zimní zahrady plné květin. Ta se nachází v pravé části a od haly ji odděluje průsvitný závěs - symbol nepřekonatelné překážky mezi individualistickými, do sebe zahleděnými postavami.

Jan Hájek v roli Bricka, Naďa Konvalinková jako mamča, Anna Fialová coby Maggie a Matěj Dadák v roli Goopera.
Jan Hájek v roli Bricka, Naďa Konvalinková jako mamča, Anna Fialová coby Maggie a Matěj Dadák v roli Goopera. | Foto: Pavel Nesvadba

Nenápadní tyrani

Právě tudy na scénu přichází oslavenec, taťka v podání vitálního Vladimíra Kratiny. Díky falešné zprávě o svém vyléčení se představí v plné síle jako nekompromisní hlava rodiny, která si chorobou sražené ego léčí tím, že veřejně ponižuje manželku alias mamku. Tato dortíkem se nacpávající baculka je přitom v o poznání komediálnějším pojetí Nadi Konvalinkové spíše ukdákanou slepicí než dominantní semetrikou.

Díky zrcadlení téhož pokřiveného vztahu mezi upovídanou, hádavou ženou a zdánlivě upozaděným, ve skutečnosti však despotickým mužem ve všech třech párech získává drama z patriarchálního světa až misogynní charakter - a to i díky novému překladu Zuzany Joskové, v němž taťka na mamku opakovaně křičí třeba "nas*at!".

Ačkoliv režisér Čičvák v textu hledal neurózu z nemožnosti vzájemného porozumění v politických či obecně společenských tématech, vykresluje především propastný rozdíl mezi mužským a ženským světem, které za tímto účelem zákonitě typizuje a zplošťuje.

Postavám žijícím v přetvářce se každý po svém rozhodnou postavit taťka a Brick - první aktivně, druhý pasivně, oba však stejně krutě a sobecky. Oproti exaltovaným výkonům Elizabeth Taylorové a Paula Newmana ve slavném filmovém zpracování z roku 1958 zde přitom krutost a sobectví postav působí až chladnokrevně.

Právě díky tomu se však na hru, napsanou převážně z pohledu Maggie a Bricka, může divák podívat i jinýma očima. Ať už prostřednictvím Mae, která rodí jako na běžícím páse a nikdo si toho ani nevšimne, nebo Goopera, jemuž se v bratrově konkurenci nikdy nepodařilo získat otcovu lásku, přestože byl na rozdíl od alkoholika a průšviháře Bricka vždy vzorným synkem. V Činoherním klubu tenhle souboj zkrátka nemá morálního vítěze.

Autorka je redaktorkou Divadelních novin.

Divadlo

Tennessee Williams: Kočka na rozpálené plechové střeše
Režie: Martin Čičvák
Činoherní klub, Praha, premiéra 19. dubna, nejbližší reprízy 29. dubna a 28. května.

 

Právě se děje

Další zprávy