reklama
 
 

Recenze: Rokenrol z garáže. Divadlo Na Fidlovačce oživilo muzikál Šakalí léta

26. 3. 2019 18:25
Se zápalem a také s postranním úmyslem parta pionýrů recituje pitomou budovatelskou básničku. Na večírku papalášů chystají malé diverzantské překvapení, při kterém i sochy Leninů začnou trsat rokenrol.

Šakalí léta, film režiséra Jana Hřebejka a scenáristy Petra Jarchovského podle povídek Petra Šabacha a s hudbou Ivana Hlase, dostal novou muzikálovou podobu v pražském Divadle Na Fidlovačce.

Druhé půlky divadelních představení často bývají slabší, po přestávce se málokdy podaří znovu "nahodit řetěz", vtáhnout diváky zpět do děje. U Šakalích let je to naopak. Po pauze má všechno větší grády, scény jsou vtipnější i ostřejší, herci hrají i tančí přesněji a napětí ve správných okamžicích roste. Muzikál, který zpočátku vypadal jako slabší parafráze slavného filmu z roku 1993, je v závěru přinejmenším stejně silný.

Tvůrci inscenace, režisér Adam Skala a dramaturgyně Kamila Krbcová, hodně pracují s nadsázkou. Padesátá léta jsou podle nich "modráky" a šátky - kolem krku i na hlavách. A také ostře červená rtěnka. Červený a lesklý je ještě kabát místního komunistického potentáta Ivana.

Nízkonákladový muzikál pracuje s jednoduchou scénou: jeviště je ze tří stran obestavěno vraty garáží, jejichž pomyslná střecha vytváří ochoz. Přímo proti hledišti na něm stojí kapela Green Monster. V Šakalích letech se nejen zpívá, ale také hraje naživo.

Stejně jako ve filmu je tu postava Edy, číšníka z hotelu International, který je šéfem dejvické party výrostků. Má holku Alenu, kterou se mu ale nedaří svést.

Alena žije s mladším bratrem Kšandou a ovdovělým otcem, policajtem Prokopem, v jednom bytě s pomatenou starou paní bytnou. Její zdravotní stav se horší, ošetřovat ji přijíždí její synovec: svobodomyslný mladík z Plzně, který si říká Bejby, obléká se výstředně a hraje na kytaru. Jako lék proti strachu a nesvobodě poststalinské éry hlásá víru v rokenrol.

Režisér s dramaturgyní vybírali z filmové předlohy pečlivě. Ze snímku vysekali pro divadlo čistou grotesku, komické se v duchu Šabachovy předlohy střídá s mrazivým. Příběh z konce padesátých let minulého století není žádná selanka, i když se v něm tančí, až sukně lítají.

Právě druhá část dává okusit závrať ze střídání emocí. Bejby dostal na ulici nakládačku. Zbili ho ctihodní občané, které výstřední kluk s kytarou rozčiloval. Bejby se ale nevzdává a s dejvickou partou pořádá tajnou výpravu na zakázaný koncert.

Skvělou zábavu zatrhne příjezd Lidové milice. Chlapi s obušky vrhající se na šokované mladé lidi, to je okamžik, kdy nadsázka na chvíli mizí. Divadlo se na okamžik nepříjemně přesně dotýká brutální skutečnosti z ne tak vzdálené minulosti.

Pocit strachu se nepříjemně přesvědčivě rozlévá také v následné scéně, kdy pár účastníků koncertu při útěku nabourá limuzínu komunistického zvířete Ivana.

Na chvíli se situace zdá být zachráněna. Osazenstvo auta vymyslí plán - nehodu na sebe vezme Ivanova žena Milada, která se zakázané akce také účastnila. Ale Eda to pokazí, ze žárlivosti na Bejbyho něco práskne. Následují represe, výslechy a další udávání, při kterém smutnou roli sehrává i utrápený policajt Prokop.

Bejby končí v base. Nešťastný Eda se kaje, a aby vše odčinil, snad i získal zpět náklonnost Aleny, organizuje záškodnickou akci při večírku s mezinárodní účastí komunistů v Internationalu. Papaláši se společně dívají na let Lajky do kosmu. Rokenrolové komando ale chystá překvapení.

"Z toho bude velkej průšvih. Víš co, budeme to řešit až zítra," říká Eda Aleně uprostřed bláznivého finále, které je sice více surrealistické než pravděpodobné, diváckou katarzi ale naplní vrchovatě.

Ztřeštěné nápady, jako souboj King Konga a Lajky na střeše hotelu, jako by vystihovaly euforii mladých lidí, kteří konečně dostali odvahu chovat se svobodně. Ostatně i Hřebejkův film si dovolil pár snově nadsazených scén.

Při premiéře muzikálu lépe vyzněly ženské postavy. Dokonalá byla mondénní i žádostivá Milada Anety Krejčíkové, která kromě přesného hraní také dobře zpívá a přitom zvládá i nelehkou choreografii. Také Štěpánka Fingerhutová působila v roli Aleny výstižně, křehká i nepochopená.

Drobné taneční nedostatky v duetu s Edou padají spíš na hlavu Daniela Krejčíka. Ten jako by se teprve v druhé polovině pořádně rozehřál. Eda na konci působí jako starší a přitažlivější bratr Edy ze začátku muzikálu.

Marek Lambora je Bejby, jak má být, jeho nemizející úsměv a rozpřažená náruč oslňuje, rockerské pohazování hlavou sedí a jeho zpěv je náramný, jen kvůli němu občas trochu šidí tanec. V čem ale Bejby ztrácí, je němá kytara. Playback se na divadle maskuje mnohem hůř než ve filmu.

Petr Šabach, Jan Hřebejk, Petr Jarchovský, Ivan Hlas: Šakalí

Režie: Adam Skala
Divadlo Na Fidlovačce, Praha, premiéra 23. března, nejbližší reprízy 28. a 31. března a dále 7. a 25. dubna

Malý Alenin bráška Kšanda není v podání Prokopa Zacha až tak malý. Zach hraje dobře, bez dětského ostychu, až působí starší, než by Kšanda snad měl být.

Divadlu Na Fidlovačce se povedlo oživit filmovou předlohu a naplno k tomu využít přednosti jeviště. Jen se tvůrci zbytečně doslovně hlásí k Hřebejkovu filmu. Úryvky ze snímku občas promítané na horizont živý muzikál místy zbytečně proměňují v pouhou zvukovou kulisu.

autor: Magdalena Čechlovská | 26. 3. 2019 18:25

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama