reklama
 
 

Recenze: Sofoklova Élektra v Divadle v Dlouhé je aktuální. Připomíná, že pravda dráždí mocné lidi

23. 3. 2018 17:56
Zhruba osmdesátiminutové představení je skvělým návratem k divadelním kořenům. Režisérka Divadla v Dlouhé Hana Burešová použila nový text upravený podle doslovného překladu Aleny Sarkissianové, takže diváka neruší žádné archaismy. Některé věty jsou naopak velmi aktuální.

Oprýskaná plechová vrata v pozadí jeviště slouží jako vstup do královského paláce, kde se stala vražda. Okolo trčí několik barelů obrácených dnem vzhůru. Jsou to oltáře, pokryté kalíšky od hrobových svíček a zašedlými uschlými květinami. Ani bohům se v této zemi už neprokazuje náležitá úcta. Antickou tragedii, Sofoklovu Élektru, uvádí pražské Divadlo v Dlouhé.

Smrt krále Agamemnóna, kterého zabila jeho manželka Klytaiméstra s milencem, už sedm let oplakává dcera Élektra. Postava zabalená do hnědé deky se s námahou zvedá ze země. Zdá se, že jde o stařenu, ale z látky se vymotá mladá žena, zestárlá dlouhým žalem. Od té chvíle ze záře reflektorů nezmizí.

Élektra v podání Evy Hacurové je charismatická postava. Její žal je jímavý, ale nikoliv hysterický a odhodlání k pomstě ukazuje s citlivě odváženým patosem zrání k hrdinství. Hacurová v nové roli potvrzuje, že si loňský titul talent roku, udělený divadelními kritiky, zaslouží.

Élektra je klasická látka, na niž se chodí do divadla se zvědavostí, jak ji tvůrci - tomto případě režisérka Hana Burešová s dramaturgem Štěpánem Otčenáškem - ztvární. Nehrává se však tak často, aby tento starodávný příběh nebyl fascinující sám o sobě: královská dcera se odmítá smířit s tím, že si vládu nad Mykénami přivlastnili vrazi, a odmítá předstírat, že lze žít normálně, když zločin zůstal nepotrestán.

Její nadějí je mladší bratr Orestés, kterého po vraždě otce ukryla a nechala odvézt do ciziny. Doufá, že se vrátí, pomstí Agamemnóna a stane se králem, jenž obnoví spravedlnost. Když ale posel přinese zprávu o domnělé Orestéově smrti, sbírá odhodlání pomstít otce sama.

Do svého plánu zasvěcuje i sestru Chrysothemis, ta se ale bojí a snaží se naopak Élektru "přivést k rozumu": "Chci žít svobodně, proto musím poslouchat mocné," argumentuje se zvrácenou logikou.

Pražská inscenace má dva vrcholy. Prvním je scéna Élektry s matkou, již Sofokles napsal jako malou lekci demokratické výchovy: v dialogu snáší závažné argumenty na obě strany.

Élektra

Élektra

Praha, Divadlo v Dlouhé
Režie a překlad: Hana Burešová (za filologické spolupráce Aleny Sarkissianové)
Úprava a dramaturgie: Štěpán Otčenášek 
Scéna: Martin Černý
Kostýmy: Hana Fischerová
Hudba: Aleš Březina 
Premiéra: 22. března 2018
Hodnocení Aktuálně.cz: 90 %

Královna Klytaiméstra svůj zločin obhajuje jako pomstu za smrt dcery Ífigenie, kterou Agamemnón obětoval bohům při svém tažení na Tróju. Inscenátoři ale zřetelně ukazují, na čí stranu se přiklánějí: Élektra vystupuje zaníceně a nekompromisně, její ušlechtilost ji ale přece brzdí a za svou hubatost k matce se omlouvá. Zato autoritativní královna v podání Petry Špalkové má sice pádné argumenty a převahu matky, pleťová maska na jejím obličeji ale napovídá, že jde o přetvářku.

Druhým silným momentem je setkání Élektry s Oresteem, jenž si falešnou zprávou o své smrti usnadnil návrat domů. Moment překvapení, úleva a radost Élektry je očišťující a Oresteovi dodává před jeho hrůzným úkolem energii. Krvavé završení nakonec naplňuje spravedlnost, happy end se ale nekoná.

Zhruba osmdesátiminutové představení je skvělým návratem k divadelním kořenům. Hana Burešová použila nový text upravený podle doslovného překladu odbornice na antická dramata Aleny Sarkissianové, takže diváka neruší žádné archaismy.

Některé věty jsou naopak velmi aktuální - třeba když se mluví o zemi, v níž se málo cení spravedlnost a kde pravda je něco, co mocné dráždí.

autor: Magdalena Čechlovská | 23. 3. 2018 17:56

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama