V Pelhřimově toto pondělí Jiří Suchý rozšířil Rekordmanskou síň slávy muzea rekordů a kuriozit, a to díky svému více než šedesátiletému působení v čele autorského divadla Semafor.
Ten podle Suchého prošel od vzniku v roce 1959 velkou proměnou. Býval divadlem mladých, které přilákal jazz a rock'n'roll. Nyní jsou mladí diváci v menšině. Suchý si ale chválí jejich vzdělání a mluví o mladém publiku jako o "nepoměrně kvalitnějším", než bývalo dřív.
"Dostávám dopisy, který jsou velice kultivovaný, dokonce tam nejsou hrubky jako tenkrát," řekl Suchý v Pelhřimově. V Semaforu měsíčně odehraje 15 představení, další čtyři na zájezdech.
Mezi Suchého denní rutinu patří dopolední zkoušky i odpolední spánek. Rád pracuje na více věcech najednou, protože mu každá dopřává prostor pro jinou stránku tvůrčí osobnosti.
Věnuje se litografii i psaní textů, přičemž prvními kritičkami bývaly jeho manželky. Dnes se s novinkami svěřuje spíš své asistentce Ireně Zlámalové. Suchého dvě nové hry by návštěvníci Semaforu, sídlícího v pražských Dejvicích, měli vidět v první polovině nové sezony.
Semafor má kapacitu 184 lidí. Velká jeviště a tisíce diváků v hledišti Suchého nelákají. "Je to nepříjemné, neosobní. V našem divadle mám kontakt s lidmi, dívám se jim do očí. Velké divadlo bych nechtěl dělat," říká.
Jen jednou se prý nechal k velkému kusu přemluvit muzikantem Michalem Pavlíčkem. Společně zpracovali faustovské téma. Jenže nebyli ve stejnou dobu jediní, takže muzikál kvůli konkurenci nakonec nevznikl. "A já jsem docela rád, že to padlo, protože se na to necejtím. My jsme divadlo evidentně po všech stránkách menšinové, i žánrově, a to mně vyhovuje," konstatuje.
Jiří Suchý se narodil 1. října 1931 v Plzni. Vedle divadla se věnuje i filmu, k některým snímkům napsal námět, scénář, texty písní, složil hudbu nebo si v nich zahrál. Vyšla mu spousta knih včetně dvacetisvazkové Encyklopedie, za kterou získal Cenu Jaroslava Seiferta.
Je držitelem mnoha ocenění, mimo jiné převzal medaili Za zásluhy od Václava Havla (1995), cenu Thálie za celoživotní dílo (2002) či Cenu ministerstva kultury (2006).
Životní osudy Suchého před časem zmapovala dokumentaristka Olga Sommerová, její snímek nazvaný Jiří Suchý - Lehce s životem se prát měl premiéru loni. Letos na podzim čeká Jiřího Suchého opakování recitálu na festivalu Struny podzimu v pražském Rudolfinu.
