Skvěle vystavěné, vtipné dialogy čtyři roky starého italského snímku Naprostí cizinci odhalují všelijaké únikové taktiky společenské i partnerské komunikace, v níž obelháváme své blízké a někdy i sami sebe.
Divadelní adaptaci, která je velkou příležitostí pro herce, dali na Jezerce všechno, co náleží dobré současné komedii feydeauovského typu: řemeslo, přesné pointy i lechtivý konverzační švih.
Odehrává se během večeře, na které se sešli dlouholetí přátelé. Uprostřed zábavy a vzájemného špičkování dojde na návrh, aby všichni položili na stůl své mobilní telefony a sdíleli s ostatními hovory i zprávy. Už se přece znají tak dokonale, že před sebou nemají žádná tajemství.
Hostitelé i návštěva, tři pohledné páry ve středním věku a jejich rozvedený kamarád, jsou na začátku samý úsměv. Jen se trochu nemůžeme zbavit pocitu, že za snaživě udržovanou fasádou leccos drhne.
Carlotta a Lele se střídavě zamykají na toaletě. Ona, aby si rychle lokla z placatky, on cosi rychle píše na mobilu. A do třetice znovu ona - svléká si kalhotky a dává je do kabelky. Kristýna Hrušínská a Petr Vacek mezi svými postavami udržují nepřehlédnutelnou tenzi. Upjatá Carlotta se sklenicí v ruce občas neomaleně naráží na absentující sexuální život, kousavé poznámky Lele zamlouvá siláckými narážkami. To, co skrývají, je nakonec vážnější než bizarní erotické úlety, i když také lidsky pochopitelné.
Hostitelé, psychoterapeutka Eva a plastický chirurg Rocco, se ještě před příchodem ostatních stihnou pohádat o výchovu dospívající dcery. Barbora Kodetová a Ondřej Kavan představují pár, který se zdánlivě na všem umí kultivovaně dohodnout. Ani oni se ale občas neovládnou, mají svá traumata i tajemství, a to nejvíc nečekané si autor rovněž nechal na konec.
Věčný hledač Cosimo je trochu hochštapler a jeho sympatická veterinářka Bianca mu jako zamilovaná novomanželka zatím všechny fígle baští. O to drsnější ji čeká deziluze.
I tady měl režisér šťastnou ruku, když do rolí frajera, co všechny ukecá, a jeho bezprostřední, usměvavé a nekonečně chápavé partnerky obsadil Radomíra Švece a Patricii Pagáčovou. Zdánlivě nejpohodovější ze všech párů zasáhne hra na pravdu nečekaně a brutálně.
Skoro nejvtipnějším katalyzátorem situací je rozvedený tělocvikář Peppe. Na premiéře ho hrál Milan Šteindler, který alternuje s Janem Řezníčkem. Oplácaný mamánek a především trefný glosátor lidských slabostí skrývá velké tajemství, které odskáče někdo jiný. Peppe totiž vyhoví Leleho prosbě o tajnou výměnu telefonů, neboť hrozí prozrazení kamarádovy avantýry a ti dva mají stejné přístroje. Věci tak naberou nečekaný spád, který se už nesluší prozrazovat.
Díky přesné herecké souhře komediální stroječek v Naprostých cizincích funguje lehce a přirozeně. Mezi smíchem a gagy atmosféra houstne, postavy se přestávají ovládat, krok za krokem odkládají společenské masky a na to, co vidíme pod nimi, není vždy hezký pohled. Paolo Genovese je mistr nečekaných zápletek i ostrého humoru - a také autor, který má pro své selhávající postavy pochopení. Nevysmívá se, nezraňuje.
Poté, co nám ukáže hotové vztahové Waterloo, nabízí i katarzi. Nečekaným způsobem se nás ptá: Nejsme nakonec na pravdu příliš křehcí? Nejsou tajemství, která skrýváme, přirozenou a sebezáchovnou formou naší existence?
Paolo Genovese: Naprostí cizinci
Divadlo na Jezerce, Praha, premiéra 5. března, kvůli nařízení vlády divadlo od té doby přestalo hrát.
