Romeo, Julie a tma v Dlouhé: Přesvědčiví mladí milenci, jinak klasicky pojaté divadlo

Pavel Neškudla a Marie Poulová svým postavám propůjčují neobyčejnou dávku autenticity.
Na snímku z inscenace jsou Jan Meduna, Marie Turková, Čeněk Koliáš, Tomáš Turek, Eva Hacurová a Martin Matejka.
Na snímku z inscenace je Pavel Neškudla.
Na snímku z inscenace jsou Pavel Neškudla, Martin Matejka a Tomáš Turek.
Na snímku z inscenace jsou Tomáš Turek, Marie Turková a Pavel Neškudla.
Foto: Martin Špelda
Ester Žantovská
7. 2. 2019 17:40
Příznačně v týdnu, kdy hostí desátý ročník festivalu 13+ zaměřeného na dospívající publikum, uvedlo pražské Divadlo v Dlouhé novou dramatizaci slavné novely Jana Otčenáška Romeo, Julie a tma v režii Hany Burešové.

Jako by byla vytvořena právě pro tento účel, jako s trochou nadsázky působivé jevištní provedení maturitní četby či srozumitelný vhled do problematiky holokaustu. Na jednu stranu je to chvályhodné, protože divadlo pro dospívající je v Česku stále polem málo oraným, také to ale má limity v až přílišné čitelnosti a pietě vůči předloze.

Foto: Martin Špelda

Tvůrčí tým v čele s dramaturgem Štěpánem Otčenáškem, synem autora útlého románu z roku 1958, uvádí dva důvody pro vznik nové dramatizace: zaprvé radikalizaci a nastupující xenofobii či nacionalismus v dnešní Evropě, zadruhé příležitost pro dva nejmladší herce souboru, Marii Poulovou a Pavla Neškudlu. Ti ztvárňují tragické milence, českého studenta Pavla a židovskou dívku Ester, jejichž životy se osudově protínají v době heydrichiády.

Druhý cíl se povedlo naplnit beze zbytku. Oba mladí herci svým postavám propůjčují neobyčejnou dávku autenticity: nic neschovávají, jsou Pavlem a Ester, Romeem a Julií. Dokonce jsou si jistým způsobem podobní, což jen posiluje absurditu doby, která oddělovala lidi různého etnického původu či náboženského cítění.

Poulová s Neškudlou od prvních momentů rozehrávají rozjitřené dospívající postavy naplněné touhou, milostnými city, rozpaky, čistotou, morálními dilematy i existenciálním strachem. Poulové Ester je více dětská, rtuťovitější, dramatičtější, emoce vyjadřuje tělem. V ostrých střizích střídá nadšení s neméně intenzivní úzkostí, scénami, kdy připomíná uštvané zvíře.

Neškudla bravurně znázornil přerod bezstarostného studenta v muže, k němuž dochází, když se impulzivně rozhodne zachránit život židovské dívce. S odzbrojujícím chlapeckým úsměvem a vřelostí pak před Ester udržuje rozhodnou převahu a optimistickou tvář, kterou nicméně zachmuřuje obludně narůstající starost, kdykoliv s dívkou není. Před rodiči i spolužáky působí nervózně, těkavě, hromaděným napětím vybuchuje vzteky.

Vzájemné oťukávání protagonistů je plné přirozené neohrabanosti, bezradnosti tváří v tvář vlastním pocitům, jankovité roztouženosti, neustále napomínané a přerušované doléhající, všudypřítomnou temnotou. Herci se dokázali přirozeně popasovat i s leckdy už zastaralým, přemrštěným jazykem knižní předlohy a dramatickými citovými výlevy, které žádá doba a vyhrocená situace.

Režisérka Hana Burešová inscenaci staví na kontrastu ztišených, intimních scén Pavla a Ester s hřmotem, tísní, chaosem či strachem naplněnou, zlověstnou atmosférou okolí. V tom výrazně pomáhá hudba Ivana Achera, která připomíná amelodický, rytmizující, tepající rachot. Evokuje dobu druhé světové války, wagnerovsky výhrůžnou klasickohudební pompu i náznaky melancholických "židovských" melodií, jakož i čisté scénické řešení.

Foto: Martin Špelda

Scénograf David Marek uprostřed jeviště umístil šikmou plošinu tak akorát pro jednu postel a dva tři kroky navíc - to je klec, ze které Ester nemůže ven a kde neustále sledujeme její úpornou snahu zachovat si zdravý rozum i důstojnost. Je to funkční řešení také v okamžicích, kdy se hlavní dění odehrává v jiné části jeviště.

Tmavý zadní portál, křídou popsaný rovnicemi a německými slovesy, je vybaven posuvnými stěnami, které dle potřeby tvoří vrata, pavlače, průjezdy, zatmívací rolety či metaforické průhledy z všudypřítomné tmy zase jenom do stínu.

Krom hudby a scénografie temno doby zosobňuje ještě chór skandující Pavlovy vnitřní pochody či zlověstné předpovědi budoucnosti. Netečně pochoduje kolem ústřední dvojice či zosobňuje židovské oběti - ať už mlčící, nebo si navzájem svěřující protektorátní těžkosti.

Foto: Martin Špelda

Občas se z chóru vydělí vedlejší postava a předvádí obligátně ustrašené, ignorantské, švejkující či otevřeně kolaborující Čechy, s nimiž hrdina Pavel běžně přichází do styku a již se stávají měřítkem jeho hrdinství.

Voicebandový chór a obecně jakési sborové, "choreografické" aranžování je v Dlouhé, zdá se, čím dál oblíbenější - ať už v inscenacích dlouholeté zdejší režisérky Burešové, nebo u nových uměleckých šéfů divadla, dua zvaného Skutr.

Byť je účel chóru - vytvářet lhostejnou, hluchou masu davu - jasně čitelný, pravidelnějšímu návštěvníkovi Divadla v Dlouhé může výsledek připadat už trochu opakovaný. A v tomto případě především více akademický než bytostně, živoucně hrozivý.

Jan Otčenášek: Romeo, Julie a tma

Režie: Hana Burešová
Dramaturgie: Štěpán Otčenášek
Divadlo v Dlouhé, Praha, premiéra 2. února. nejbližší reprízy 10., 11. a 27. února a dále 12. a 26. března

Z inscenace je patrná snaha o formální obohacení, vyznívá ale krotce, jako úlitba "modernosti" jinak klasicky pojatého díla.

Především závěr představení, v němž chór vteřinu po vteřině dramaticky popisuje Esteřin úprk vstříc smrti, zatímco ona stojí s pohledem upřeným do publika, působí "naučeně". Dokazuje limity zvoleného inscenačního řešení, které je sice dramaturgicky opodstatněné, ale na jevišti nedosahuje kýženého účinku.

Čímž se také obloukem vracíme k prvnímu vytyčenému dramaturgickému cíli - naznačit paralelu mezi děním za holokaustu a dnešními xenofobními tendencemi ve společnosti. Opět se to děje spíš "papírově", obecně, z podstaty vybraného tématu. Jinak jako by inscenace Romea, Julie a tmy stála trochu mimo čas a prostor. Jako mimořádně pohledný muzejní exponát, bez ambice říct něco víc o dnešku.

 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

před 2 hodinami

Zrušení ústavního práva na potrat vyvolalo protesty napříč Spojenými státy

V amerických městech se čekají další protesty spojené s pátečním verdiktem nejvyššího soudu, který po téměř 50 letech zrušil ve Spojených státech ústavní právo na potrat. Už během sobotního dopoledne se lidé opět scházeli před budovou soudu ve Washingtonu, přičemž vedle stovek nespokojených přišla podle médií i menší skupina lidí, kteří verdikt umožňující zakazovat interrupce vítají. Nové manifestace přicházejí po pátečních protestech, ale i oslavách v New Yorku, Bostonu, Atlantě nebo Los Angeles.

Nejvyšší soud poměrem pěti hlasů ku čtyřem zneplatnil precedenční verdikt z roku 1973, který vytvořil právo na ukončení těhotenství přibližně do 23. týdne. Páteční stanovisko představuje velmi vzácné rozhodnutí, které zrušením platného precedentu práva Američanů nerozšiřuje, ale omezuje. Verdikt dává možnost americkým zákonodárcům potraty libovolně regulovat a v několika státech s republikánským vedením už jsou nyní tyto procedury zakázané.

Před budovou soudu nedaleko washingtonského Kapitolu po zveřejnění verdiktu slavili členové takzvaného hnutí pro život, pro které šlo o dlouho očekávaný moment, zatímco zastánci práva na potrat vývoj těžce vstřebávali. Protesty proti rozhodnutí nejvyššího soudu se do večera rozšířily do mnoha koutů Spojených států. Průzkumy veřejného mínění v USA dlouhodobě ukazují většinovou podporu práva na interrupce, byť se čísla mohou stát od státu výrazně lišit.

Bezpečnostní složky se v souvislosti s očekávaným výbušným verdiktem připravovaly na násilí a noc na sobotu v tomto směru přinesla několik menších incidentů. V Jacksonu ve státě Mississippi podle televize CNN nad ránem neznámý muž vystupující proti potratům najel autem do dobrovolníka místní kliniky. Web Huffington Post pak informoval o dění v Cedar Rapids ve státě Iowa, kde nějaký muž najel do žen pochodujících za právo na interrupci.

Zdroj: ČTK
před 2 hodinami

Čeští hokejbalisté porazili ve čtvrtfinále MS Finsko 9:1

Čeští hokejbalisté zvítězili ve čtvrtfinále mistrovství světa v kanadském Lavalu nad obhájci stříbra Finy jednoznačně 9:1 a na čtrnáctém světovém šampionátu postoupili potřinácté mezi nejlepší čtyři celky. Pěti góly zazářil Dalimil Zvonek. Šest bodů za šest asistencí si připsal Martin Kruček.

Češi, kteří ovládli základní skupinu A1 bez porážky, s Finy prohráli před třemi roky na minulém MS v Košicích v semifinále 1:2 v prodloužení. Po následné porážce v duelu o 3. místo s Kanadou (2:3 v prodloužení) skončili teprve podruhé v historii bez medaile. V roce 2005 v Pittsburghu obsadili páté místo.

V Lavalu museli svěřenci trenéra Jiřího Mašíka dohánět ztrátu. Při vyloučení Henrika Kärkkäinena nevyužili přesilovou hru a v čase 9:07 otevřel skóre Sami Pietsalo. Český výběr ve 14. minutě bleskově během 11 sekund otočil stav. Při trestu Juusa Nieminena vyrovnal Jan Müller a vzápětí se zapsal mezi střelce Tomáš Zajíček.

Ve druhé třetině pojistil náskok dvěma góly Zvonek, který skóroval v 18. a 27. minutě. Mezitím se Mašíkův výběr ubránil ve dvou oslabeních při pobytu Ondřeje Pražáka a Radomíra Vaňka na trestné lavici.

Po 59 sekundách závěrečného dějství při vyloučení Mikka Hyvönena zvýšil Tomáš Fejfar. V čase 32:23 dovršil hattrick Zvonek a za čtyři minuty přidal ičtvrtou trefu. Potom se prosadil Lukáš Lhota a ve 43. minutě korunoval své střelecké představení Zvonek.

před 3 hodinami

Českou obec sokolskou povede v dalších třech letech opět Hana Moučková

Českou obec sokolskou povede i v nadcházejících třech letech starostka Hana Moučková. Bude to její páté funkční období. Delegáti o tom rozhodli dnes na 13. sjezdu, který se uskutečnil v Tyršově domě v Praze. Oznámil to mluvčí obce Jiří Reichl.

Moučková vede sokoly již od roku 2011. Je také první ženou, která tento post zastává od založení organizace před 160 lety.

Sokol, který se řadí mezi nejstarší spolky v Česku, vznikl 16. února 1862, kdy Miroslav Tyrš a Jindřich Fügner založili Tělocvičnou jednotu pražskou se znakem sokola v letu. V současnosti má Česká obec sokolská 152 tisíc členů.

Od ostatních sportovních organizací se Sokol odlišuje mimo jiné tím, že se věnuje i kulturně-společenským aktivitám. Pod hlavičkou České obce sokolské tak působí asi dvě stovky divadelních, loutkářských, folklorních a hudebních nebo pěveckých sborů.

Zdroj: ČTK
Další zprávy