Romeo, Julie a tma v Dlouhé: Přesvědčiví mladí milenci, jinak klasicky pojaté divadlo

Pavel Neškudla a Marie Poulová svým postavám propůjčují neobyčejnou dávku autenticity.
Na snímku z inscenace jsou Jan Meduna, Marie Turková, Čeněk Koliáš, Tomáš Turek, Eva Hacurová a Martin Matejka.
Na snímku z inscenace je Pavel Neškudla.
Na snímku z inscenace jsou Pavel Neškudla, Martin Matejka a Tomáš Turek.
Na snímku z inscenace jsou Tomáš Turek, Marie Turková a Pavel Neškudla.
Foto: Martin Špelda
Ester Žantovská
7. 2. 2019 17:40
Příznačně v týdnu, kdy hostí desátý ročník festivalu 13+ zaměřeného na dospívající publikum, uvedlo pražské Divadlo v Dlouhé novou dramatizaci slavné novely Jana Otčenáška Romeo, Julie a tma v režii Hany Burešové.

Jako by byla vytvořena právě pro tento účel, jako s trochou nadsázky působivé jevištní provedení maturitní četby či srozumitelný vhled do problematiky holokaustu. Na jednu stranu je to chvályhodné, protože divadlo pro dospívající je v Česku stále polem málo oraným, také to ale má limity v až přílišné čitelnosti a pietě vůči předloze.

Foto: Martin Špelda

Tvůrčí tým v čele s dramaturgem Štěpánem Otčenáškem, synem autora útlého románu z roku 1958, uvádí dva důvody pro vznik nové dramatizace: zaprvé radikalizaci a nastupující xenofobii či nacionalismus v dnešní Evropě, zadruhé příležitost pro dva nejmladší herce souboru, Marii Poulovou a Pavla Neškudlu. Ti ztvárňují tragické milence, českého studenta Pavla a židovskou dívku Ester, jejichž životy se osudově protínají v době heydrichiády.

Druhý cíl se povedlo naplnit beze zbytku. Oba mladí herci svým postavám propůjčují neobyčejnou dávku autenticity: nic neschovávají, jsou Pavlem a Ester, Romeem a Julií. Dokonce jsou si jistým způsobem podobní, což jen posiluje absurditu doby, která oddělovala lidi různého etnického původu či náboženského cítění.

Poulová s Neškudlou od prvních momentů rozehrávají rozjitřené dospívající postavy naplněné touhou, milostnými city, rozpaky, čistotou, morálními dilematy i existenciálním strachem. Poulové Ester je více dětská, rtuťovitější, dramatičtější, emoce vyjadřuje tělem. V ostrých střizích střídá nadšení s neméně intenzivní úzkostí, scénami, kdy připomíná uštvané zvíře.

Neškudla bravurně znázornil přerod bezstarostného studenta v muže, k němuž dochází, když se impulzivně rozhodne zachránit život židovské dívce. S odzbrojujícím chlapeckým úsměvem a vřelostí pak před Ester udržuje rozhodnou převahu a optimistickou tvář, kterou nicméně zachmuřuje obludně narůstající starost, kdykoliv s dívkou není. Před rodiči i spolužáky působí nervózně, těkavě, hromaděným napětím vybuchuje vzteky.

Vzájemné oťukávání protagonistů je plné přirozené neohrabanosti, bezradnosti tváří v tvář vlastním pocitům, jankovité roztouženosti, neustále napomínané a přerušované doléhající, všudypřítomnou temnotou. Herci se dokázali přirozeně popasovat i s leckdy už zastaralým, přemrštěným jazykem knižní předlohy a dramatickými citovými výlevy, které žádá doba a vyhrocená situace.

Režisérka Hana Burešová inscenaci staví na kontrastu ztišených, intimních scén Pavla a Ester s hřmotem, tísní, chaosem či strachem naplněnou, zlověstnou atmosférou okolí. V tom výrazně pomáhá hudba Ivana Achera, která připomíná amelodický, rytmizující, tepající rachot. Evokuje dobu druhé světové války, wagnerovsky výhrůžnou klasickohudební pompu i náznaky melancholických "židovských" melodií, jakož i čisté scénické řešení.

Foto: Martin Špelda

Scénograf David Marek uprostřed jeviště umístil šikmou plošinu tak akorát pro jednu postel a dva tři kroky navíc - to je klec, ze které Ester nemůže ven a kde neustále sledujeme její úpornou snahu zachovat si zdravý rozum i důstojnost. Je to funkční řešení také v okamžicích, kdy se hlavní dění odehrává v jiné části jeviště.

Tmavý zadní portál, křídou popsaný rovnicemi a německými slovesy, je vybaven posuvnými stěnami, které dle potřeby tvoří vrata, pavlače, průjezdy, zatmívací rolety či metaforické průhledy z všudypřítomné tmy zase jenom do stínu.

Krom hudby a scénografie temno doby zosobňuje ještě chór skandující Pavlovy vnitřní pochody či zlověstné předpovědi budoucnosti. Netečně pochoduje kolem ústřední dvojice či zosobňuje židovské oběti - ať už mlčící, nebo si navzájem svěřující protektorátní těžkosti.

Foto: Martin Špelda

Občas se z chóru vydělí vedlejší postava a předvádí obligátně ustrašené, ignorantské, švejkující či otevřeně kolaborující Čechy, s nimiž hrdina Pavel běžně přichází do styku a již se stávají měřítkem jeho hrdinství.

Voicebandový chór a obecně jakési sborové, "choreografické" aranžování je v Dlouhé, zdá se, čím dál oblíbenější - ať už v inscenacích dlouholeté zdejší režisérky Burešové, nebo u nových uměleckých šéfů divadla, dua zvaného Skutr.

Byť je účel chóru - vytvářet lhostejnou, hluchou masu davu - jasně čitelný, pravidelnějšímu návštěvníkovi Divadla v Dlouhé může výsledek připadat už trochu opakovaný. A v tomto případě především více akademický než bytostně, živoucně hrozivý.

Jan Otčenášek: Romeo, Julie a tma

Režie: Hana Burešová
Dramaturgie: Štěpán Otčenášek
Divadlo v Dlouhé, Praha, premiéra 2. února. nejbližší reprízy 10., 11. a 27. února a dále 12. a 26. března

Z inscenace je patrná snaha o formální obohacení, vyznívá ale krotce, jako úlitba "modernosti" jinak klasicky pojatého díla.

Především závěr představení, v němž chór vteřinu po vteřině dramaticky popisuje Esteřin úprk vstříc smrti, zatímco ona stojí s pohledem upřeným do publika, působí "naučeně". Dokazuje limity zvoleného inscenačního řešení, které je sice dramaturgicky opodstatněné, ale na jevišti nedosahuje kýženého účinku.

Čímž se také obloukem vracíme k prvnímu vytyčenému dramaturgickému cíli - naznačit paralelu mezi děním za holokaustu a dnešními xenofobními tendencemi ve společnosti. Opět se to děje spíš "papírově", obecně, z podstaty vybraného tématu. Jinak jako by inscenace Romea, Julie a tmy stála trochu mimo čas a prostor. Jako mimořádně pohledný muzejní exponát, bez ambice říct něco víc o dnešku.

 

Právě se děje

před 12 minutami

Kaťuša končí. V elitním pelotonu ji nahradí tým Israel Academy

Tradiční cyklistická stáj Kaťuša po této sezoně skončí a místo ní se v elitní společnosti WorldTour objeví Israel Cycling Academy, za kterou závodí i český jezdec Daniel Turek. Dosud kontinentální tým koupí od Kaťuše licenci a převezme i smlouvy jedenácti jezdců. Informoval o tom server cyclingnews.com.

Kaťuša zanikne, protože přijde o dva hlavní sponzory firmu Alpecin a výrobce kol Canyon. Její nástupce Israel Academy získá mimo jiné z jezdců Němce Nilse Politta, který byl letos druhý na prestižní klasice Paříž-Roubaix. Lídrem pro etapové závody by měl být Ir Dan Martin.

před 43 minutami

Primátor Jablonce neustál rozpad tamní koalice, vystupuje z ANO, aby nepoškozoval jméno hnutí

Jablonecký primátor Milan Kroupa vystoupil z hnutí ANO. Hlavním důvodem je podle něj rozpad koalice, který považuje za své osobní selhání. K odchodu ho vedla také snaha nepoškozovat ANO, řekl Kroupa, který stál v čele druhého největšího města v Libereckém kraji od voleb na podzim loňského roku. Odmítl, že by za odchodem byl tlak shora. Zda zůstane primátorem, není zatím jasné, spekuluje se, že ho zastupitelé už ve středu odvolají. Na programu jednání to však zatím není, jasno není ani o případném nástupci. Koalice tvořená ANO, Piráty, hnutím Společně pro Jablonec a jedním zastupitelem zvoleným za Novou budoucnost pro Jablonec se rozpadla na konci prázdnin.

Zdroj: ČTK
Další zprávy