Základ projektu Polunin položil již před třiceti lety, představení v různých obměnách zhlédly miliony diváků. "Nechtěl bych dělat nic, co by nepřineslo radost mně, mým přátelům a mému publiku. Tak jsem si podle toho zařídil celý svůj život a nastavil tak i svůj tým. Oslava života se stala mou každodenní náplní," shrnuje dvaasedmdesátiletý petrohradský klaun.
Slava Polunin spolupracoval s otcem Hybnerové, českým mimem Borisem Hybnerem, kterého roku 1999 angažoval do tehdejší verze Slava's Snowshow. Společně vystupovali ve Španělsku, Austrálii, Rakousku nebo Německu. Český mim všude alternoval Polunina v hlavní roli takzvaného žlutého klauna. "Slava je jeden z největších současných klaunů světa. Je to Rus, který za vlády Michaila Gorbačova ze své země odešel. Měl štěstí, toužil do Prahy, ale došel do Anglie. A cosi ruského se spojilo s čímsi britským, hravost a sentiment s nonsensovým, pohádkovým světem," vzpomínal v rozhovoru pro Novinky.cz dnes již nežijící Hybner.
Podle něj Britové na program Slava's Snowshow zareagovali úžasně. "Neunikla jim jistá rovina, která v jejich clowneriích nikdy nebyla. Ten vklad je vyloženě náš, slovanský," říkal český mim.
Hybnera pro změnu vždy chválil Polunin, který v 60. letech minulého století jako mladík v sovětských divadelních časopisech nalistoval článek o československé pantomimě. Při návštěvě Prahy roku 1969 pak viděl Hybnerovu inscenaci s Ctiborem Turbou nazvanou Harakiri. Ta mu pomohla si ujasnit, že sám bude klaunem. Když se v 80. letech začal Polunin vracet, už byl slavný a na něho se naopak chodil dívat Hybner, popsal časopis Reflex.
Dnes čtyřiapadesátiletá Vanda Hybnerová po úmrtí svého otce v roce 2016 navázala s ruským umělcem spolupráci. V pražské verzi Slava's Snowshow účinkovala už před třemi roky. "Toto představení jsem viděla v trochu jiné podobě asi před 32 lety. Hned jsem se chtěla vydat do klaunské školy v Leningradě, ale přijali mě na DAMU, tak jsem se rozhodla zůstat tady. Po tolika letech jsem se dočkala a postavila vedle Slavy na jeviště, je to splněný profesní sen," říká Hybnerová.
V příběhu beze slov hraje jednoho z takzvaných zelených klaunů, vystupujících po boku žlutého klauna ztvárněného samotným Poluninem. Ten se zjednodušeně řečeno snaží pochopit, jak funguje lidský svět, zatímco zelení klauni si s významem věcí nelámou hlavu. Pouze si ze všeho dělají legraci a jsou šťastní.
Poetická Slava's Snowshow získala mnoho mezinárodních ocenění včetně Ceny Laurence Oliviera za nejlepší zábavný program, americké sošky Drama Desk či nominace na divadelní Tony Award. Časopis Variety napsal, že Poluninova show je pro klaunské představení tím, čím je Cirque du Soleil pro nový cirkus. Její část ostatně právě Cirque du Soleil promítá při svém kočovném projektu Alegría.
"Divák se může těšit na show plnou klaunství, ve které se objeví největší kapacity klaunství a cirkusáctví. Představení plné chaosu, hýření a okouzlení, kdy se staří i mladí mohou ze svého běžného života alespoň na chvíli přenést do světa bláznovství. A to i díky interaktivnímu propojení," slibuje za organizátory pěti pražských večerů Eva Polívková.
Slava Polunin patří mezi nejslavnější žijící klauny. Je průkopníkem pantomimy a moderních pouličních představení v Rusku.
Už za Sovětského svazu proslul s company zvanou Liceději. Nevyhnuly se mu drobnější konflikty s mocí. "Jednou někdo napsal na stranický výbor anonymní dopis, že moje představení v žádném případě neodpovídá socialistickému umění. A tak přišel zákaz, Polunin napříště nesmí do televize ani do žádného většího divadla, hrát může akorát v malých klubech," popsal v Reflexu jeden incident.
Ještě za komunismu Polunin zinscenoval happeningy jako obří Pochod klaunů, kterého se roku 1982 zúčastnilo 800 účinkujících včetně mnoha představitelů undergroundu, nebo putovní Karavanu míru. S tou roku 1989 účinkoval po světě včetně tehdejšího Československa, kam přivezl závan perestrojky.
Po pádu železné opony strávil několik let na turné se souborem Cirque du Soleil. Roku 1997 pak svůj charakteristický styl přinesl do Londýna.
Od té doby jezdí po světě a nemá stálou adresu, koncem 90. let se asi půl roku zdržoval v Česku. "S dětmi a manželkou jsem vlastně neustále na cestách. Když jsme v jedné zemi a na stejném místě déle než dva měsíce, už se mě ptají, kdy se posuneme zase o dům dál," řekl před třemi roky týdeníku Květy.
V Česku má Polunin vedle rodiny Hybnerových více přátel, dobře se zná s hercem Boleslavem Polívkou.
Po revoluci poprvé přijel roku 1991, kdy v pražském Paláci kultury viděl tehdejší ročník Pražského Quadriennale. "Viděl jsem tenkrát model scény k představení Král Lear. Od stropu visely hadříky nasvícené jedinou lampičkou a rozevláté obyčejným ventilátorem. Světlo a vítr, nic jiného," popsal v Reflexu, jak právě před touto scénou "stál půldruhé hodiny úplně uhranutý a nedokázal se odtrhnout". Tehdy si dle vlastních slov řekl, že chce udělat přesně takovéto představení. "A tak vznikla Snowshow," vzpomíná dnes.
Publikum si jej může pamatovat také z podzimu 1995, kdy se svou takzvanou Akademií bláznů oslnil brněnské Divadlo Husa na provázku inscenací nazvanou Žlutá. Tu přivezl do Česka z turné po USA. V příběhu dvojice klaunů představované Poluninem a jeho ženou v hodinové němohře zinscenovala řetězec skečů opírajících se o pantomimická čísla a gagy.
