Od balírny kuřat po Albert. Divadlo uvádí Hrdiny kapitalistické práce od Uhlové

Od balírny kuřat po Albert. Divadlo uvádí Hrdiny kapitalistické práce od Uhlové
Snímek z Hrdinů kapitalistické práce.
Snímek z Hrdinů kapitalistické práce.
Snímek z Hrdinů kapitalistické práce.
Snímek z Hrdinů kapitalistické práce.
Foto: Patrik Borecký
Ester Žantovská
16. 9. 2020 16:00
Čistírnou, balírnou kuřat, supermarketem Albert, žiletkárnou či třídírnou odpadu prošla novinářka Saša Uhlová. Před třemi lety po dobu půl roku zkoušela nekvalifikovaná, nízkopříjmová, pro chod společnosti však důležitá zaměstnání, aby o nich podala zprávu zevnitř.

Jak její reportáže v deníku A2larm, tak oceňovaný dokument Apoleny Rychlíkové nazvaný Hranice práce do značné míry splnily účel - rozpoutaly diskusi a vedly k několika konkrétním posunům, například zvýšení mezd v Albertu. Utichající debatu i snahy o změnu jak pracovních podmínek, tak chápání pojmu práce se nyní pokouší oživit inscenace pražského Divadla Komedie nazvaná Hrdinové kapitalistické práce. Vychází ze stejnojmenné knihy reportáží Uhlové.

Pro režiséra Michala Hábu, který tíhne k angažovanému, levicově orientovanému, často až brechtovsky laděnému divadlu, se sociální téma zdá být jako dělané. Problém s převodem na jeviště - a režisér si ho zjevně uvědomuje - spočívá v provázanosti látky s autentickým prožitkem Uhlové, s jejím autorským hlasem.

Kniha, koncipovaná jako deník, a stejně tak filmový dokument mají nespornou dokumentární hodnotu. Uhlová detailně popisuje jednotlivá pracoviště i fragmenty příběhů těch zaměstnanců, s nimiž se sblížila. Stejně podstatná z hlediska účinku je ovšem i rovina emocionální. Co o tématu třeba i částečně víme, prožíváme skrze autorčiny pocity a stavy beznaděje, vzteku či únavy. Ta ji v dokumentu poměrně strašidelně mění i fyzicky, především co do otupělého výrazu v obličeji.

Ač tedy Uhlová opakovaně mluví o tom, že je jí to "líto", není to lítost, ale soucit, vycházející ze skutečné, prožité účasti i přijmutí toho, že nemůže bezprostředně pomoci.

Režisér Hába na jevišti středobodem dění ponechává Uhlové vyprávěčský hlas, dělí ho však mezi čtyři výtečné herečky. Ty pak dle potřeby zosobňují i lidi, se kterými se Uhlová setkala či kteří její práci komentovali.

Hned v úvodní scéně se všechny objevují v blyštivě zlatých róbách, s šampaňským v ruce a jaksi nadřazeným výrazem v obličeji jako představitelky našich privilegovaných životů. Za doprovodu ironické diskotékové písně Heroes of Capitalist Labour s opakujícím se refrénem "It’s them, it’s us, it’s you" (Jsou to oni, jsme to my, jsi to ty) herečky vybranými pasážemi z knihy zprostředkovávají zkušenost Uhlové z motolské čistírny.

Snímek z Hrdinů kapitalistické práce.
Snímek z Hrdinů kapitalistické práce. | Foto: Patrik Borecký

Zmiňují samozřejmost, s níž se tu zaměstnancům doporučuje vzít si po úmorné dřině za minimální mzdu ještě další práci, protože "tak to lidi dělají", málo jedinců na moc práce, hrdost lidí na zaměstnání, které jim ale neumožňuje důstojně žít. Jak dokládá scéna, v níž se jedna z hereček manicky cpe dortem ze Světozoru - pro jednoho ze zaměstnanců prádelny znamenal výlet metrem a zážitek, jaký si pravděpodobně dovolí jednou za život.

Problematika exekucí, které lidé z nízkopříjmových zaměstnání často musí řešit, a nefunkčnosti stávajících úřadů práce, s níž diváky seznamují zbylé kolegyně, v tuhle chvíli herečce nemůže být víc putna.

Inscenace postupně prochází veškeré pracovní "štace" Uhlové, s každou další částí ale autorčinu výpověď čím dál víc dekonstruuje. Režisér Hába, jak je pro něj typické, text soustavně zcizuje, komentuje, dovysvětluje, s notnou dávkou ironie zasazuje do zdejšího kontextu. Jako by věděl, že odzbrojující autenticity a syrového účinku předlohy stejně nedosáhne.

V epizodě z Vodňanského kuřete tedy prim přebírá herečka Ivana Uhlířová, která se ve žluté kombinéze válí po obrovském plyšovém kuřeti a překotným, čím dál zmatenějším způsobem, odpovídajícím neuctivému zdejšímu pojetí práce, popisuje absurdní chaos - včetně neschopnosti vysvětlit lidem, co mají dělat, tlaku na neefektivní rychlost a plýtvání materiálem i energií.

Snímek z Hrdinů kapitalistické práce.
Snímek z Hrdinů kapitalistické práce. | Foto: Patrik Borecký

Johana Schmidtmajerová a Halka Třešňáková ji přeruší s vtipem "přijde novinář na sociální sítě a říká", v němž se otírají o chytré, pohodlné komentáře kritiků Uhlové, v tomto případě výtku, proč se nevěnovala také důstojnosti zvířat zde porcovaných. Pološílená Uhlířová, již zcela propletená s plyšovým kuřetem, se tedy pokouší téma vetknout do své už tak komplikované tirády, až sotva popadá dech - těžko může spasit celý svět. Soucítit tu jde takříkajíc samo.

Ironie nemine ani obecnou představu o hrdinství. Ta má blíž k Supermanovi než k samoživitelce, která neviděla vyrůstat svého syna kvůli práci v Albertu, kde je zaměstnanec nucen se i přes slzy především neustále usmívat na zákazníky. Obří kuře tak alespoň odváží bagr za doprovodu dramatické hudby a spousty efektního kouře.

Ctnostnou lítost z bezpečných pozic průběžně shazuje operní zpěv Vandy Šípové, která tragicky pěje "je mi to líto", zatímco se v sošné póze projíždí po jevišti na "bedně kontextu".

Pokládají se "navztekané otázky", kupříkladu zda je demokratická práce možná bez přehodnocení celého systému. A soustavně se musí dávat pozor, aby to celé nebylo moc radikální, protože to "nikdo nechce". Stejně jako zmínku o čemkoliv levicovém, protože levičák byl i Stalin, takže všichni levičáci přece musí být jako Stalin, jak zazní v dalším operním popěvku.

Snímek z Hrdinů kapitalistické práce.
Snímek z Hrdinů kapitalistické práce. | Foto: Patrik Borecký

Nakonec s připitomělým, leč sebevědomým výrazem přikluše kovboj v podání Jindřicha Čížka, který do té doby obstarával živý hudební doprovod. Představí se jako "metafora Kapitálu" a čtveřice protagonistek pod jeho taktovkou nezúčastněně a neumětelsky zavrzá smyčcový kvartet.

Umění totiž inscenace tematizuje také. Respektive umění jako práci, protože aby téma mohlo být politické - a alespoň minimálně prožité jako Uhlové zkušenost -, musí být osobní, káže Schmidtmajerová v mikině s potiskem Ježíše. Copak to, že je práce baví, snad herce předurčuje k podřadným platům? Mají být vděční - stejně jako hudebníci, učitelé nebo diváci Divadla Komedie -, že přes víc než plné úvazky nemají co danit?

Tlačit příliš na pilu by bylo nevkusné, režisér Hába i herečky ale mají dobrý timing i míru. Nejen v této scéně udržují agitku na uzdě. A tak inscenace především manifestuje tezi, že dokud se za zlepšování podmínek vlastní práce nebudeme ozývat "my" (přičemž my, vy a oni v inscenaci porůznu permutuje a splývá), nemohou se ozvat ani lidé, o kterých píše Saša Uhlová a kteří k tomu mají mnohem méně prostoru. To by bylo teprve hrdinství. Jen jestli to není moc radikální.

Hrdinové kapitalistické práce

(Hra vznikla na náměty článků Saši Uhlové)
Režie: Michal Hába
Divadlo Komedie, Praha, premiéra 14. září, nejbližší reprízy 24. září a znovu 3. a 19. října.

 

Právě se děje

před 44 minutami

Soudkyně amerického nejvyššího soudu podlehla rakovině, bylo jí 87 let

Ve věku 87 let v pátek zemřela soudkyně amerického nejvyššího soudu Ruth Baderová Ginsburgová. Podle prohlášení soudu podlehla komplikacím spojeným s rakovinou slinivky břišní a poslední momenty prožila doma se svojí rodinou. Její úmrtí by podle agentury Reuters mohlo ještě více převážit poměr sil v devítimístném senátu nejvyššího soudu na stranu konzervativců, kteří měli dosud převahu pěti ku čtyřem. Americká média předpovídají bouřlivé spory ohledně nominace náhradníka za Ginsburgovou.

Americký prezident Donald Trum označil Ginsburgovou za úžasnou ženu. "Vedla úžasný život. Co jiného můžete říct? Byla to úžasná žena… byla to úžasná žena, která vedla úžasný život," řekl prezident. "Rmoutí mne to," dodal.

"Naše země ztratila právníka historického významu. My na nejvyšším soudě jsme ztratili milovaného kolegu. Dnes truchlíme, ovšem s pevným přesvědčením, že příští generace si budou Ruth Baderovou Ginsburgovou pamatovat tak, jak jsme ji znali - coby neúnavného a rázného bojovníka za spravedlnost," uvedl předseda nejvyššího soudu USA John Roberts.

Ginsburgová byla členkou nejvyššího soudu přes 27 let. Stala se jí v roce 1993 poté, co ji jmenoval tehdejší prezident Bill Clinton, přičemž byla teprve druhou ženou, která získala post na nejvyšší soudní instanci Spojených států.

Zdroj: ČTK
před 1 hodinou

OSN neobnoví sankce proti Íránu za porušování jaderné dohody

Německo, Francie a Británie v pátek společně vzkázaly Radě bezpečnosti OSN, že sankční režim odvolaný na základě jaderné dohody s Íránem nebude tento víkend obnoven, jak požadují Spojené státy. Napsala to agentura Reuters, která se dostala k dopisu adresovanému RB OSN třemi evropskými stranami zmíněné dohody z roku 2015.

"Neúnavně jsme pracovali na zachování jaderné dohody a zůstáváme odhodláni v tom pokračovat," uvedla trojice západoevropských velvyslanců při OSN. V dopise se podle Reuters mimo jiné píše, že jakékoli rozhodnutí či krok ve snaze obnovit protiíránské sankce OSN je bez "právního efektu". Odpuštění sankcí prý zůstane v platnosti i po víkendu.

Šéf americké diplomacie Mike Pompeo v srpnu oznámil, že zahájil třicetidenní proces, který by měl vést k obnovení sankcí OSN vůči Íránu. Učinil tak prostřednictvím stížnosti zaslané Radě bezpečnosti ohledně toho, že Teherán údajně jadernou dohodu porušuje. Sankce by se podle Washingtonu měly vrátit v noci na neděli.

Zdroj: ČTK
Další zprávy