Matka strhne ze stěny pušku a velí: Jdi. Brněnské divadlo uvádí Čapkův slavný text

ČTK Kultura ČTK, Kultura
9. 4. 2022 17:28
Aktuální rozměr dostala v souvislosti s pandemií a nyní také s ruskou invazí na Ukrajinu inscenace Matky od Karla Čapka, kterou v pátek uvedlo Národní divadlo Brno. Titulní postavu, jež postupně ztrácí syny, ale pokouší se dobrat smyslu všeho utrpení, hraje Tereza Groszmannová.

Páteční i sobotní premiéra v Redutě byly vyprodané, na nejbližší reprízy 14. a 23. dubna lze stále koupit vstupenky.

Čapkův klasický text z roku 1938 se na jeviště brněnského Národního divadla vrátil po 37 letech, a to v režii Štěpána Pácla. Ten už zde z českého repertoáru zinscenoval Lucernu od Aloise Jiráska nebo Stěhování duší Josefa Topola.

Matka je podle tvůrců inscenace skvělou příležitostí pro herečku, která dokáže překlenout oblouk od strachující se hospodyňky přes sobeckou, téměř militantní uzurpátorku až po mytickou "tisíciletou bytost" představující věčný princip mateřství.

Národní divadlo Brno hru vybralo "na tělo" osmačtyřicetileté představitelce hlavní role Tereze Groszmannové, která na této scéně působí s přestávkami od roku 1994 a předloni obdržela cenu Thálie za roli Mirandolíny ve stejnojmenné hře Carla Goldoniho. Jejího muže, padlého důstojníka koloniálních výprav, hraje Tomáš Šulaj. Postupně odcházející syny ztvárnili Roman Blumaier, Martin Veselý, Vojtěch Blahuta a Viktor Kuzník, představitelem nejmladšího Toniho je pak Pavel Čeněk Vaculík.

Matka měla světovou premiéru nedlouho před autorovou smrtí, k níž došlo v prosinci 1938 kvůli zápalu plic. Karel Čapek tímto textem reagoval na občanskou válku ve Španělsku a obecně na vzestup fašismu v Evropě. K dnešku promlouvá také obrazem rozdělené společnosti, míní autoři současné inscenace.

Protagonistkou hry je matka pěti synů. Coby vdova po důstojníkovi, který hrdinsky zahynul v boji, nemá zájem na tom, aby podobně skončily její děti. Nejstarší syn, lékař, se však domů nevrátil. Druhý havaruje při řízení letadla. Mrtví se protagonistce zjevují, ona s nimi polemizuje. Postupně se dozvídá o dalších obětech krvavé revoluce.

"Tak mně vyložte, proč zrovna já, proč jsem to vždycky já, proč po celé dějiny světa jsem jenom já, já máma, já ženská, kdo musí tak hrozně platit za vaše veliké věci," ptá se protagonistka.

Nejmladšího syna dlouho nechce vydat. Názor změní, až když v rádiu zaslechne, že se nepřítel nerozpakuje vraždit děti. Tehdy synovi sama vloží zbraň do ruky a vysílá jej, aby bojoval s protivníkem.

"Takřka na principu říkanky o deseti malých černoušcích, z nichž nezbyl ani jeden, je Čapkova Dolores opakovaně konfrontována se smrtí svých nejbližších. Obdařena mimořádnou senzibilitou promlouvá s nimi, jako by byli nikdy neodešli, a pokouší se dobrat smyslu všeho toho utrpení," uvádějí autoři inscenaci.

Podle nich text postupně problematizuje černobílé vidění tematizované nevyřešenou šachovou úlohou, kterou po sobě zanechal otec, stejně jako je čím dál obtížnější dělit svět na mužský a ženský, vyspělý a rozvojový či velký a malý. Muži pokládají životy za čest, rekord a pokrok anebo jako hrdinskou oběť. Čapek se ptá, zda to stejně vidí žena, která je porodila, a zda lze její život zasvěcený dětem vnímat jako méně hrdinský.

 

Právě se děje

Další zprávy