V pravém slova smyslu nejde o román, spíše experimentální hiphopovou básnickou skladbu. Stává se jakýmsi dalším vývojovým stupněm v autorčině hledání takové prozaické formy, která jí - podle vlastních slov - má umožnit psát poezii.
Kontakt s hiphopovou subkulturou u všestranné umělkyně nepřekvapuje. Dorota Masłowská se několik let věnuje elektronickému hudebnímu projektu, v němž zpívá a rapuje pod pseudonymem Mister D. K hip hopu, respektive k rapu, má blízko také slovník a stavba jejích až punkově podvratných knih.
Tvorba Masłowské, která se v devatenácti letech proslavila bouřlivě přijatou, ale komerčně mimořádně úspěšnou prvotinou Červená a bílá, je pozoruhodná zejména unikátní prací s jazykem. Píše agresivním, přesně odposlouchaným slangem specifické subkultury, v němž rafinovaně kombinuje jazykové anomálie, vulgarismy, reklamní slogany, popkulturní obraty, neologismy i aluze.
Dlouhé, horečnatě chrlené a foneticky psané věty se útržkovitým rytmem blíží rapovým textům. Dokládají to již pasáže z autorčina druhého románu Královnina šavle, za který roku 2006 získala prestižní polskou literární cenu Nike.
V románu Jiní lidé Masłowská čtenářům a nyní také divadelnímu publiku předhazuje - řečeno jejím slovníkem - další "storku vostrou". Jejím protagonistou je odcizený mladík Kamil, jenž sní o nahrání rapového alba a o ženách tak nahých, až by jim "bylo vidět DNA".
Kamil navazuje sexuální vztah se starší, materiálně zabezpečenou, ale frustrovanou paničkou ze střední vrstvy, které se manžel už ani nedotkne, přestože si nechala enormně zvětšit prsa. Jejich osudy se prolínají s příběhy dalších Varšavanů z kontrastně odlišných sociálních tříd: ztroskotanců i kariéristů, umělců a zbohatlíků, bezdomovců i přistěhovalců.
Pod oprskle naježeným žargonem a změtí bizarních výjevů ze současné Varšavy se přitom skrývá bezpočet odkazů na společenskou i politickou situaci v dnešním Polsku. Včetně národovecké nevraživosti vůči všemu cizáckému anebo odlišnému, tedy tomu, čím je Varšava dnes údajně znovu "okupována".
Ačkoli se tvorba Doroty Masłowské z principu zdá jako "nedramatizovatelná", představení Jiní lidé pro ni zdaleka nepředstavuje první kontakt s divadlem. Všechny její romány byly v Polsku převedeny do divadelní verze a sama Masłowská je autorkou divadelních her Dva ubohý Rumuni, co uměj polsky a Mezi náma dobrý, které se objevily i na českých jevištích. Obě na své scéně premiérově uvedl právě polský soubor TR Warszawa.
Tu druhou z nich před deseti lety zinscenoval Grzegorz Jarzyna, jeden z nejuznávanějších tamních současných divadelních režisérů a zároveň umělecký šéf TR Warszawa. V roce 2014 navíc tuto "trojgenerační grotesku" sám zfilmoval. Už tehdy potvrdil, že je pro svéráznou poetiku Masłowské schopen nalézt adekvátní scénický ekvivalent - což platí také v případě novinky Jiní lidé.
Výrazně stylizovaný a silně zhuštěný, mnohovrstevnatý textový proud se i na divadelním jevišti paralelně odvíjí v několika rovinách díky originálnímu scénografickému řešení. Dostalo podobu tří projekčních panelů se zeleným trikovým plátnem v pozadí.
Panely tvarem připomínají obří smartphony. Na jejich "displejích" se souběžně prolínají animace, filmové dotáčky, počítačové hry, reklamní smyčky, webová rozhraní, a především herecká akce zakomponovaná do digitálního prostředí. Grzegorz Jarzyna šikovně mísí experimentální divadlo s videoartem a hiphopovou hudební produkcí.
Ústřední herci jsou částečně ukryti před zraky diváků, nevystupují však jen před zeleným plátnem, ale střídavě také "naživo" před panely. Mnohé z vedlejších postav - vedle hereckého souboru TR Warszawa se na inscenaci podíleli varšavští hiphopeři, výtvarníci a desítky obyvatel města - naopak figurují pouze na obrazovkách.
Ačkoli tak představení nepůsobí, vystupuje v něm jen 11 herců a jeden DJ, jenž přímo na jevišti dynamicky pulsující akci hudebně podkresluje. Zároveň využívá i dalších možností mixážního pultu, včetně scratchingu, kterým akcentuje trikové pasáže videoprojekcí.
"Městská antibalada" Jiní lidé je v několika ohledech pamětihodná, včetně hereckých, pěveckých a tanečních výkonů většiny členů souboru TR Warszawa. Dobře do něj zapadá i svým bezprostředním projevem představitel Kamila, neherec Yacine Zmit.
Dvouhodinová délka ale působí přehnaně, dráždivý potenciál se postupně vyčerpává. Některé polské kritiky Jarzynově novince navíc vytýkají přílišnou doslovnost, jako by šlo spíše o výborně zahraný divadelní videoklip, který jen ilustruje předlohu.
Obě "opravdové" divadelní hry Doroty Masłowské vyznívají uhrančivěji než formálně efektní, avšak kaleidoskopicky fragmentární inscenace Jiní lidé. Navzdory tomu se varšavskému souboru podařilo divadelnímu publiku neotřele přiblížit spisovatelčinu sžíravě pokřivenou vizi Polska coby země plné jedinců, z jejichž životů je cítit víc "reál než L'Oréal".
Dorota Masłowská: Jiní lidé
TR Warszawa
Režie: Grzegorz Jarzyna
Česká premiéra 15. září, Nová scéna, Plzeň, 27. ročník Mezinárodního festivalu Divadlo.
