Martin Baxa však také čelí první kritice. Minulý týden se odborné komise ministerstva kultury pro divadlo a tanec distancovaly od způsobu, kterým úředníci nově rozdělují peníze festivalům. Časopis Taneční aktuality napsal, že by "měly padat hlavy", výsledky grantů na literaturu server A2larm označil za tristní a zoufalé.
V jaké situaci jsou po dvou letech pandemie umělci, pak ministr slyšel před kamerami v přímém přenosu. Na předání Cen divadelní kritiky nasadil vavřínový věnec na hlavu režisérovi inscenace roku Janu Fričovi. A pak na jevišti přihlížel jeho projevu, který začínal slovy "takhle už to dál nejde, to prostě není možný, my to nemůžeme dělat zadarmo". Na to se Aktuálně.cz zeptalo Martina Baxy hned zkraje rozhovoru.
Proč jste nereagoval na projev režiséra Friče?
Mojí rolí tam nebylo reagovat, ale předat cenu. Podobné projevy k těmto událostem patří. Když má někdo pocit, že může něco říct ministrovi, který vedle něj stojí na pódiu, tak to řekne. A Frič má po dvou letech covidu kus pravdy. Chystám se sejít se signatáři kulturní iniciativy Nerůst, k níž patří, tak se možná uvidíme.
Když držitel ceny za inscenaci roku po několikaletém angažmá v Národním divadle řekne, že "podmínky lidí pracujících v kultuře jsou naprosto šílené", neměl by ministr kultury druhý den svolat krizový štáb?
Krizový štáb jsem svolal na pomoc lidem z Ukrajiny. Ale vím, jak to myslíte, je to téma. Než uplynula covidová doba, soustředili jsme se na to, aby se kultura alespoň nezavřela, rozdali jsme nějaké kompenzace, vyjednal jsem několik stovek milionů korun pro podnikatele v kultuře. Ale situace se zatím nevrátila tam, kde byla dřív, a spousta umělců s tím zápasí.
Minulý týden vaše ministerstvo rozdělilo granty kulturním festivalům, od výsledků už se distancovaly divadelní i taneční komise. Budete rozhodnutí revidovat?
Do výsledků, které přicházejí od našich komisí a mých úředníků, jsem nezasahoval. Podepsal jsem to, jak mi to předložili. Úředníci mi říkají, proč tak konali, na druhé straně vnímám výhrady taneční i divadelní komise. S její předsedkyní Evou Kejkrtovou Měřičkovou už jsme se setkali a oni ten zásadní distanc stáhli. Ale v tenhle okamžik nechci ani jedné straně říct, že ta druhá nemá pravdu. Do konce prvního pololetí uděláme velkou debatu nad grantovými programy. Pro ty na rok 2023 chci vypořádat věci, které jsou vnímané jako konfliktní, a bude-li zapotřebí, provést technickou revizi.
Ale pro letošek ne? Divadelní festivaly se kvůli nižším grantům dostaly do svízelné situace, některé už proběhly a čekaly víc peněz. Grantové řízení bylo zpožděné.
Dostávám individuální žádosti o přehodnocení dotací. My si na ministerstvu nejprve musíme říct, jestli na to máme zdroje, takže nechci dopředu slibovat, jestli to budeme korigovat. Rozhodně to nebudu korigovat v tom smyslu, že bych rozhodnutí vrátil komisím k přepracování.
V čem je problém? Úředníci ministerstva použili nějaký matematický propočet, který rozhodnutí komisí zkreslil?
Se zapojením posledních rezerv se nám podařilo dát do programu na festivaly zhruba tolik peněz, kolik tam bylo vloni. Sešlo se ale víc žádostí, je inflace, rostou náklady. Kolegové chtěli do nepřehledné situace vnést nějakou míru spravedlnosti novým matematickým propočtem. Komise provedly bodové hodnocení, předaly to úředníkům a ti provedli propočet. Což vyvolalo hněv, protože se ukázalo, že některé festivaly propočet postihl víc. Část žadatelů teď má pocit, a jejich argumenty znějí přesvědčivě, že třeba pro divadelní festivaly je takto nastavený systém nespravedlivý. Moji kolegové proti tomu snášejí argumenty, které se také jeví správné. Tento týden mám k tomu jednání.
Vím, že program festivalů je nejcitlivější, jsou to velké periodické akce. Vím to i jako bývalý primátor Plzně, kde také máme festivaly. A můžeme vést debatu, jestli festivaly hodnotit pomocí matematických vzorců, ale nemyslím, že náš dotační program má strukturální vady. Princip posuzování skrze komise je dobrý. Potřebujeme digitalizovat podávání žádostí, ale to chceme udělat v rámci Národního plánu obnovy. Takže nemyslím, že je v něčem problém.
Rozhovory s ministry Fialovy vlády
Petr Fiala • Vít Rakušan • Ivan Bartoš • Marian Jurečka • Jana Černochová •
Pavel Blažek • Jan Lipavský • Petr Gazdík • Anna Hubáčková • Vlastimil Válek • Zdeněk Nekula • Jozef Síkela • Martin Kupka • Zbyněk Stanjura • Martin Baxa
Ilustrujme problém. Ministerstvo nepřispěje na nové vydání esejů básníka Miloslava Topinky, protože jsou "méně zdařilé a prospěšné oboru". Témuž Topinkovi ministerstvo před půl rokem udělilo Státní cenu za literaturu. Co s tím?
Četl jsem, co o tom na serveru A2larm napsal básník Škrob. Mám na to soukromý názor, ale rolí ministra není posuzovat, jestli dílo Miloslava Topinky je, nebo není hodné podpory. To bychom ty komise mít nemuseli, já bych si sednul nad hromadu papíru a utopil bych se v ní. Takže jaká může být má reakce na to, co říkáte? Máme špatnou komisi, mám prověřit její odbornou kvalifikaci? V tomhle budou granty vyvolávat nespokojenost každý rok, nehledě na to, kolik je peněz.
Nepřijde vám to ale absurdní?
Je to samozřejmě zvláštní, ale jaký může být můj komentář? Případ pana Topinky ukazuje, že i v takovém systému mohou nastat situace, které se na první pohled jeví absurdní, kdy ministerstvo autora nejprve ocení a za půl roku mu ministrem jmenovaná komise nenavrhne dotaci.
Martin Baxa (46)
Narodil se v Plzni, koncem 90. let minulého století vystudoval brněnskou Masarykovu univerzitu. Učil zeměpis a dějepis na plzeňském gymnáziu.
Od roku 1999 je členem ODS, postupně byl plzeňským městským i krajským zastupitelem a nakonec v letech 2010 až 2014 a znovu od podzimu 2018 primátorem Plzně, kde inicioval mimo jiné projekt Plzeň - Evropské hlavní město kultury 2015. Funkci složil vloni v prosinci, kdy se stal ministrem kultury ve vládě Petra Fialy.
V roce 2017 byl na kandidátce ODS preferenčními hlasy zvolen do poslanecké sněmovny, kde předsedal kulturnímu podvýboru. Rok nato se stal místopředsedou strany, působil jako její odborný mluvčí pro školství a kulturu. Funkci místopředsedy ODS obhájil na kongresu minulý měsíc.
Ještě ke grantům pro festivaly. U matematického propočtu jste pro různé kulturní obory jako divadlo nebo hudba použili jiné koeficienty. Nikdo dopředu nevěděl, jak se to bude hodnotit.
Naši úředníci říkají, že o tom s předsedy komisí komunikovali, a já nemám důvod jim nevěřit. Ale proto chci, aby se vše vyjasnilo ještě před vyhlášením dotačního řízení na rok 2023, kde s velkou pravděpodobností bude méně peněz. V posledku jsem za to zodpovědný já, proto chci, abychom v tom já i žadatelé měli jasno. Mým cílovým stavem je, aby mi v následujících letech bylo nadáváno za to, že je v programu málo peněz, a ne za to, že tam jsou nesrozumitelná kritéria. Četl jsem okolo toho debaty na Facebooku, kde padala silnější slova, a věřím, že to vyjasníme.
Letos přibylo několik žadatelů s vysokými požadavky, do kategorie alternativní hudba jsou zařazené i komerční festivaly jako Colours of Ostrava nebo Rock for People. Je to správně?
Vstup komerčních akcí do dotačních programů je zásadní téma pro grantové řízení na rok 2024. Zúčastnil jsem se zasedání asociace Festas, která tyto festivaly sdružuje. Tam zaznělo, že jsou relevantní součástí scény a nabízejí umění, které také zaslouží podporu, byť fungují na jiném principu než třeba Letní slavnosti staré hudby nebo Ostravské dny nové hudby. Na podzim chci k tomu uspořádat sérii moderovaných debat. Neříkám, že dotace budou dostávat všichni, ale existují argumenty, které si různé asociace musí říct vzájemně.
Zmínil jste, že v příštích letech bude na granty patrně méně peněz. Budete ministrem kultury, který každý rok škrtá?
Ne. Pořád platí závazek, že budeme směřovat k jednomu procentu výdajů na kulturu ze státního rozpočtu. I když do vládního prohlášení byl zakotven ve chvíli, kdy nebyla Putinova válka. Náklady na samozřejmě správnou podporu ukrajinských uprchlíků budou v desítkách miliard korun a to nějak ovlivní hospodaření státu, v kombinaci s obřím zadlužením z dob vlády Andreje Babiše a se špatnou ekonomickou situací. Nebude to jednoduché a nebylo by fér říkat, že zrovna kultury se šetření netýká.
Za 100 dnů ve funkci už jste škrtnul 0,9 miliardy korun. Až ministr financí Stanjura z ODS v létě předloží novelu o státním rozpočtu, budete škrtat znovu?
Moje klíčová zásada je říkat věci poté, co se dohodnou. Povedeme o tom debatu a poté představíme výsledek.
Dejme tomu, že budete muset škrtat. Máte nějaké priority, na co určitě nesáhnout?
Na veřejné spekulace tohoto typu není čas. Nejdřív si jako vláda musíme říct, jak bude vypadat financování státu, a podle toho se rozhodnout. Jsem si vědom, že v kultuře je ekonomická situace těžká, kultura se nevrací zpět do předcovidového provozu, neprodávají se lístky v takové míře, stoupají ceny energie i náklady.
Vykompenzujete rostoucí náklady příspěvkovým organizacím ministerstva, jako jsou Národní muzeum nebo Národní galerie?
Nelze realisticky tvrdit, že budeme kulturním organizacím kompenzovat všechny rostoucí náklady. Stát na to prostě nemá peníze. Nedokážeme to ve vztahu k vlastním organizacím, ani k těm externím aktérům. Ředitelům příspěvkových organizací to otevřeně říkám. Rozpočtovými operacemi jsme jim letos dokázali pomoct, ale musíme hledat nějaký, neříkám "nerůst", ale jiný způsob hospodaření, rezervy, zamyslet se nad tím. Vyhodnotit si, kde je horní hranice únosnosti, kde jsou ještě schopni šetřit, aniž by omezovali provoz. Také ale věřím, že ta krize nebude napořád.
Vláda zmrazila platy v příspěvkových organizacích, čili se stoupající inflací třeba houslista z orchestru Národního divadla chudne?
Ano, inflace ubírá z životní úrovně. Děje se to velké většině lidí, kultura není výjimkou a stát v tuto chvíli nemá prostředky, aby tomu čelil tím, že bude zvedat platy. Minulý týden vláda rozhodla o jednorázové pomoci rodinám s dětmi, ale ekonomická situace neumožňuje okamžité řešení pro všechny.
Nedávno na Nové scéně Národního divadla proběhla debata o sociálních podmínkách lidí pracujících v kultuře. Zazněla tam čísla z nezávislých divadel. Například honorář režiséra za čtyři měsíce práce: 50 tisíc korun.
Nezávislá kultura je na tom ještě hůř, tak to je.
Máte představu, co se s kulturou stane, pokud do ní nepůjde víc peněz?
Jako člen vlády věřím, že kombinace opatření, která děláme, plus předvídatelné oživení ekonomiky povede k tomu, abychom směřovali k jednomu procentu výdajů na kulturu ze státního rozpočtu. Ale letošek a příští rok nejsou lety dobrých zpráv. Sleduji, co lidi v kultuře trápí, zúčastním se valné hromady Asociace nezávislých divadel, v úterý chci jít na Cirk La Putyka, jehož principál Rosťa Novák mi psal, že na tom není moc dobře. Sbírám informace, ale na rok 2022 nemáme zázračný recept, jak se tomu postavit.
Roky se mluví o stavbě nových budov, třeba pražské Národní knihovny nebo Západočeské galerie v Plzni. Podaří se něco takového za vás, například v rámci Národního plánu obnovy?
Určitě ano, ale 3,5 miliardy korun, které jsou v Národním plánu obnovy na rekonstrukci nebo výstavbu kulturních a kreativních center v regionech, neslouží k solitérním velkým stavbám typu nové budovy Západočeské galerie za miliardu a půl. Tohle jsou projekty v nižších stovkách milionů korun. Určitě však kulturní infrastruktuře pomohou.
Peníze z Národního plánu obnovy nepůjde využít na rekonstrukce nebo investice do stávajících divadel či galerií?
Ne, musí to být prokazatelně nová činnost, nová kvalita, nemůže to být třeba výměna osvětlení nebo ozvučení v divadle. Souhlasím s řadou věcí, které udělal můj předchůdce Lubomír Zaorálek, a navazuji na ně, ale Národní plán obnovy se moc nepovedl.
Takže místo aby se pomohlo tomu, co už existuje, postaví se nová kulturní centra a ta se s těmi stávajícími budou přetahovat o peníze z ministerstva?
Ano. Na modernizaci stávající kulturní infrastruktury bylo vyčleněných 600 milionů korun, což je sama o sobě nízká částka, a tu ještě ministrovi Zaorálkovi vyfoukl vicepremiér Karel Havlíček.
Co rekonstrukce Veletržního paláce v Praze? Národní galerii ji slíbil už premiér Bohuslav Sobotka z ČSSD a stále nic.
Strávil jsem v Národní galerii celý den, prošel jsem Veletržní palác odshora dolů, několik hodin jsme seděli s řediteli sbírek a podle mě nová ředitelka Alicja Knastová ví, co dělá. Má jasnou představu, které problémy řešit, ujala se funkce v těžkých časech a my jí budeme nápomocní. Samozřejmě že nejdříve se musí dokončit galerijní depozitář v Jinonicích. Ale není prostor na úvahy, zda pro Národní galerii postavit novou budovu, takže půjdeme cestou rekonstrukce Veletržního paláce. Bude to však náročné, drahé a určitě se to nestihne během současného volebního období.
Deník N napsal, že Národní galerii hrozí ztráta Valdštejnské jízdárny, je to pravda?
Nad tím jsem koulel očima, není to pravda. Je zapotřebí znovu vyřešit nájemní smlouvu mezi Národní galerií a Senátem, který jízdárnu spravuje, ale to je technikálie. Národní galerie jízdárnu potřebuje. A z mých nezávazných hovorů s předsedou Senátu Milošem Vystrčilem mám pocit, že to chápe a bude podle toho jednat.
Kdy předložíte zákon o veřejnoprávní kulturní instituci?
Věřím, že do konce funkčního období. Ten zákon je potřeba, protože kulturním organizacím umožní vícezdrojové financování, pružnější pracovní smlouvy, vznikem správních rad odstíní politický vliv na ředitele. Začínáme na tom pracovat, i když moje ministerstvo není zrovna takové, které by chrlilo zákony, a založit novou právnickou osobu není snadné v právním systému jakékoliv země. Když se s novým občanským zákoníkem zřídily zapsané ústavy, všichni na to koukali. V Plzni jsme jako jedni z prvních transformovali naši obecně prospěšnou společnost založenou pro projekt Evropské hlavní město kultury 2015 na zapsaný ústav. Ukázalo se, že to funguje výborně, a dnes je zapsaných ústavů jako hub po dešti. Věřím, že se to podaří také s veřejnoprávní kulturní institucí.
Transformovaly by se i některé příspěvkové organizace ministerstva kultury?
Ano, Národní divadlo v Praze je nejtypičtější případ, i když zákon koncipujeme jako dobrovolný. Jako možnost výběru, která vychází ze shody zřizovatelů kulturních organizací na různých úrovních veřejné správy.
S kraji jste už nový zákon konzultoval?
Zájem je ze strany měst i krajů, to na jednání vlády s Asociací krajů potvrdil hejtman Martin Kuba. Jsou kraje, které chtějí spolufinancovat divadla, ale nechce se jim dávat desítky milionů korun do příspěvkových organizací, na které nemají vliv. Dám příklad, předminulou sobotu jsem byl ve Slováckém divadle, které má 25 procent návštěvníků z Uherského Hradiště, což odpovídá počtu obyvatel menšího města, a 75 procent jich je z okolí. Ale náklady na divadlo ve výši 30 milionů korun platí Uherské Hradiště, od kraje dostává jen dva miliony. To je donebevolající. Pokud by se kraj a město dohodly na založení veřejnoprávní kulturní instituce a jejím společném financování, mohli by si jejich zástupci rozdělit místa ve správní radě třeba půl napůl.
Nutno ale předeslat, že okolo toho zákona zůstává řada otázek spojených se starostí o majetek, nesouhlasí s tím odborové organizace a snadná nebude ani diskuse s ministerstvem financí.
Proč?
Pokud by stát měl vstupovat do veřejnoprávních kulturních institucí, jako mohou být třeba pražská divadla, bude to pro něj znamenat nové výdaje.
Předchozí ministr Zaorálek vám zanechal koncepci státní kulturní politiky do roku 2025, budete se jí držet?
Beru to jako schválený vládní dokument, ze kterého je třeba vycházet. Není úplně špatně napsaný, ale jeho implementace je hodně ambiciózní a myslím, že se spíš úplně nepovede. Pověřil jsem svého náměstka za piráty Ondřeje Chrásta, aby prošel, jak je kompatibilní s našimi cíli, kde jsou nějaké rezervy, co lze reálně udělat a co by bylo vhodné revidovat. Doufám, že o prázdninách si nad tím sedneme.
Jaký systém podpory kultury je vám blízký? Mohlo by se Česko inspirovat některou z evropských zemí?
Když Plzeň kandidovala na Evropské hlavní město kultury, projel jsem řadu zemí a hořce jsem viděl, jak jsme pozadu. Třeba belgický Mons, což je taková horší verze Ostravy, bývalé hornické město, které ale neprošlo konverzí a sužuje ho velká nezaměstnanost. Co tam stát a regionální vláda investovaly do kulturní infrastruktury, o tom si můžeme nechat zdát. Tam kulturu vnímají jako důležitou součást správy veřejných věcí.
Ode mě nikdo neuslyší větu, že kultura je nadstavba nebo volnočasová aktivita. Kultura také spojuje, přispívá k sociální soudržnosti, spousta lidí včetně mě ji potřebuje jako nedílnou součást svého života. A tady reálně vidíme, co to znamená, když i v chudším městě jen z poloviny tak velkém jako Plzeň a postiženém sociálními problémy narazíte na nádraží od architekta Santiaga Calatravy. Nebo na krásnou galerii moderního umění. Máme co dohánět.
