Jak Orbán ve volbách využil akáty. Maďaři do Prahy přivezli inscenaci o populismu

Foto: Miloš Skácel
Tomáš Seidl Tomáš Seidl
30. 10. 2019 17:27
Satirická inscenace Maďarský akát, kterou na pražský festival Palm Off Fest včera přivezl divadelní soubor reprezentující budapešťské kulturní centrum Trafó, rozmazává hranici mezi fakty a fikcí. Veškeré absurdnosti spojené s titulním stromem coby symbolem jednoho nepoddajného národa inspirovaly skutečné události.

I v kontextu zástupných témat a vylhaných informací, které jsou v posledních letech běžnou součástí volebních kampaní populistů, se zdá takřka neuvěřitelné, že v Maďarsku se předmětem zanícené politické debaty opravdu stala otázka akátu bílého.

Vládní strana Fidesz premiéra Viktora Orbána i další euroskeptická partaj Jobbik před eurovolbami v roce 2014 využily k antibruselské kampani nařízení Evropské unie, vydané v souvislosti se šířením nepůvodních invazních druhů. Ačkoli unijní seznam rostlin a živočichů měl zmírnit ohrožení biologické rozmanitosti a ekosystémů v Evropě, nikdo Maďarům nepřikazoval, aby kvůli němu káceli akátové stromy.

Groteskní skutečnost, že akáty sehrály roli v maďarské eurokampani, autorská dvojice Kristóf Kelemen a Bence György Pálinkás v postfaktickém projektu dovádí do ještě bizarnějších souvislostí a důsledků.

Vycházejí ze skutečnosti, že nacionalistické strany povýšily akát bílý na symbol politického boje za národní tradice, přestože strom pochází ze Severní Ameriky. A není tudíž původní maďarskou dřevinou, jež by natolik reprezentovala národní atributy jedinečnosti, originality a kvality, aby mohla získat ochrannou známku "hungaricum".

V souvislosti s "cizáckým" původem je tak refrénem dění na jevišti doktrína, že součástí maďarského národa se může stát kdokoli, kdo v něm zapustí kořeny. Autoři přitom ironicky narážejí na vyhrocenou rétoriku politiků při uprchlické krizi nebo na vypuzení Středoevropské univerzity, založené ostrakizovaným americkým miliardářem maďarského původu Georgem Sorosem, z Budapešti.

Spíše než o standardní divadelní inscenaci je v souvislosti s Maďarským akátem výstižnější hovořit o multimediální performanci. Koncepce koresponduje s dramaturgií budapešťského Domu současného umění Trafó, který projekt vyprodukoval a jinak zaštiťuje různé žánry: kromě divadla také tanec, nový cirkus, hudbu nebo výtvarné umění.

Maďarský akát se odehrává na úsporné scéně, kterou tvoří pouze šikmá plošina s různými rostlinami. Pětice účinkujících v zelených zahradnických kalhotách je již od příchodu diváků do sálu starostlivě opečovává a zalévá.

Snímek ze včerejšího uvedení Maďarského akátu.
Snímek ze včerejšího uvedení Maďarského akátu. | Foto: Miloš Skácel

Inscenace, ve které vystupují i oba autoři, nemá souvislý příběh. Sedmdesátiminutový jevištní "fake dokument" tvoří pásmo zřetězených monologů, respektive přednášek zaměřených na botanická, ekologická, politická a historická témata. Herecké výstupy prokládá několik písniček a především sekvence promítané na plátno nad záhony.

Filmové dotáčky s archivními záběry politiků, které v rámci mystifikační hry místy doplňuje falešná zvuková stopa, střídají fotografie, internetové články nebo statistiky. V rámci recesistické piknikové mezihry diváci pro větší názornost dostávají možnost ochutnat akátové produkty včetně medu, sirupu a pálenky.

Paradoxně ty nejzábavnější momenty se odehrávají spíš na plátně než na jevišti. Filmové pasáže totiž zaznamenávají i několik intervencí divadelníků do veřejného prostoru, natočených pro potřeby inscenace.

Snímek ze včerejšího uvedení Maďarského akátu.
Snímek ze včerejšího uvedení Maďarského akátu. | Foto: Miloš Skácel

V rámci nich došlo k vysazování akátu v národním historickém parku nebo na lehce podvratné akce v knihovnách a školách. Účinkující při těchto "záškodnických" aktivitách, které připomínají diverzní projekty umělecké skupiny Ztohoven, tajně vpašovali do různých knih a vládních publikací "hmatatelné důkazy" o významu akátu v maďarských dějinách.

Poněkud zdlouhavě a neústrojně naopak působí historická vsuvka, v níž se jedna z hereček převtělí do slovenského evangelického kněze 18. století Samuela Tešedíka. Tedy významného kazatele a osvícenského pedagoga, který na jihu Slovenska a především na území Maďarska akátové stromy vysadil.

Kolážovitě strukturovaná mediální performance krouží kolem mnoha aktuálních témat, jež rezonují v maďarské společnosti i dalších postkomunistických zemích, tu českou nevyjímaje. Některých z nich se dotýká vcelku vtipně, zároveň však poněkud letmo, bez hlubší reflexe.

Maďarský akát

Režie: Kristóf Kelemen, Bence György Pálinkás
Dům současného umění Trafó (Budapešť)
Česká premiéra 29. října v Divadle pod Palmovkou v rámci přehlídky Palm Off Fest.

 

Právě se děje

Další zprávy