Vydalo ji brněnské nakladatelství Books & Pipes. Podle Oslzlého jde o jeden z "rozběhů k uceleným pamětem", pokud je někdy sepíše.
Život pětasedmdesátiletého divadelníka publikace popisuje od dětství do roku 2018, kdy se stal rektorem Janáčkovy akademie múzických umění.
Jako dramaturg, herec i umělecký šéf se Oslzlý léta podílel na úspěchu brněnského Divadla Husa na provázku. Ve vzpomínkách se vrací k jeho začátkům, slavným inscenacím, zájezdům do zahraničí nebo soubojům s cenzurou před listopadem 1989.
V okamžiku ohrožení se podle něj divadlo dokázalo semknout. "V takové chvíli, i když jsme byli sebevíce rozhádaní, jsme ukončili všechny spory z minuty na minutu, abychom se mohli společně bránit. A na společnou obranu jsme byli zvyklí a trénovaní," píše Oslzlý.
V listopadu 1989 se stal aktivním účastníkem sametové revoluce, byl jedním z iniciátorů divadelní stávky a ocitl se v akční skupině, která připravovala program demonstrací na pražském Václavském náměstí a Letné.
"Václav Havel mě později v jednom rozhovoru označil za režiséra revolučních demonstrací, ale tím byl on, já bych mohl být označen jen za asistenta jeho režie či dramaturgie," uvádí Oslzlý, jenž se po zvolení Havla prezidentem stal jeho poradcem.
Dodnes Oslzlého mrzí, že se mu nepodařilo prosadit zákaz komunistické strany, který Havlovi navrhoval. "K demokratickým volbám by neměla být připuštěna strana, která se svým názvem - a nejen jím - hlásí k totalitní, nedemokratické a při uvádění do praxe - což si ve 20. století vyžádalo desítky milionů obětí - naprosto zhoubné ideologii," stojí v Oslzlého vzpomínkách.
Po hradní zkušenosti se Oslzlý vrátil k divadlu. Od roku 1993 byl ředitelem Centra experimentálního divadla v Brně, dva roky nato začal šéfovat i festivalu Setkání/Encounter, učil na Janáčkově akademii múzických umění.
Kniha končí okamžikem, kdy se stal rektorem - to je prý už jiný příběh.
