Recenze: Němci válčí s Římany. Režisér Pařízek si hraje s ohněm velikosti národa

Petr Fischer Petr Fischer
6. 10. 2019 15:50
Režisér Dušan David Pařízek, který po odchodu z pražského Divadla Komedie působí v Německu a Rakousku, v lipském divadle Schauspiel nastudoval hru Die Hermannsschlacht (Heřmanova bitva) od Heinricha von Kleista. Pustil se tím na jeden z nejtenčích ledů v německé společnosti.
Dirk Lange jako Hermann připomíná nezávislého hipstera s populistickými sklony.
Dirk Lange jako Hermann připomíná nezávislého hipstera s populistickými sklony. | Foto: Rolf Arnold

Lipsko (od našeho spolupracovníka) - Provokativní a bolestná je otázka, co je to dnešní němectví. Neboť jak se k němu mají Němci vztahovat, když je zastíněno násilím a dějinným velikášstvím, které se dnes vrací v nacionalistické rétorice novodobých buditelů národa z extrémní pravice, jejichž vliv roste a jejichž agresivní "völkisch", nacionálně překroucený jazyk, proniká politikou jako salonfähig?

Dirk Lange.
Dirk Lange. | Foto: Rolf Arnold

Pařízek se aktuální inscenací vrací hluboko do minulosti, která je znovu nečekaně přítomná. Bitva v Teutoburském lese z devátého roku po Kristu, o níž hra pojednává v prvním plánu, přinesla slavné vítězství Germánů nad třemi velkými a dobře vycvičenými římskými legiemi.

Souboj, který na germánské straně vedl vojevůdce Hermann, latinsky Arminius, se proměnil ve velký německý mýtus. Stal se symbolem národního sjednocení, byl hnací silou válečného nadšení v první světové válce, pomáhal nabubřelé nacistické velikosti ve válce druhé, neboť potvrzoval tisíciletou velikost německého ducha.

Přispěla k tomu i dramatizace z pera velkého romantického básníka Heinricha von Kleista, který hru pod názvem Hermannsschlacht napsal začátkem 19. století, v době, kdy celá Evropa, včetně stále ještě rozptýlených německých knížectví, cítila tíseň z Napoleonovy rozpínavosti. Hermmannsschlacht po válce zneužili i východoněmečtí komunisté, kteří ho inscenovali jako hru o zradě, v níž roli okupujících Římanů dostali Američané a kancléř Adenauer byl promítán do postavy zrádce Aristana.



Dušan David Pařízek už Hermannsschlacht uvedl roku 2007 v Hamburku. Premiéru současné inscenace v lipském Schauspiel příznačně naplánoval na čtvrtek 3. října, tedy den oslavující sjednocení Německa v roce 1990. Nová inscenace mluví současnou řečí. Ptá se na naše dnešní problémy, které rostou ze základního konfliktu Kleistovy hry.

Pařízkova divadelní práce se vyznačuje dvěma základními postupy: pročištěním a koncentrací. Režisér nezjednodušuje, ale celou hru ořezává k základnímu napětí a konfliktu, takže z 32 postav jich nakonec zbude pět.

Hermann, vůdce Němců, jemuž po boku stojí jeho žena Thusnelda, je prototypem pružného charakteru. Vlísal se do přízně římského velitele Vara, aby ho snáze zradil a převedl moc do svých rukou.

Pařízkova inscenace bude v Lipsku uvedena opět 19. října. | Video: Schauspiel Leipzig

Hermann, siluetou, vousy i přiléhavým slim-fit oblečením připomínající nezávislého hipstera s populistickými sklony, na začátku inscenace rozdává pivo i šnaps a zve na zábavnou show, která má následovat. I jeho "Thusche", prototyp germánské blondýny, umí lidi pobavit, vyzařuje charisma už tím, že je, a co teprve až se s Hermannem pustí do úkladů a svádění, jež pomohou porazit nenáviděné Římany.

Hraje se na čistém jevišti, na nakloněné rovině dějin, kterou režisér vtipně využívá k funkčním skluzům. Nechybí hudební vstupy, charakterizující soupeře v bitvě, přičemž italský bezstarostný pop je stejně perverzní jako německá "hlubokomyslná" zemitost.

Dirk Lange a Bettina Schmidtová v hlavních rolích Hermanna a Thusche jsou přesvědčiví a skutečně svůdní. Hermann prodává svou výřečnost a prohnanost, přičemž ke spojení Germánů v jedno využívá výmyslů a lži. Snadno přepíná do různých dialektů, které smějící se publikum vděčně rozeznává.

Thusche svádí ženskými zbraněmi, krásou a smyslností, čistou tělesností, za níž se však skrývá vypočítavost a jasné směřování za národním cílem.

Thomas Braungardt a Bettina Schmidtová.
Thomas Braungardt a Bettina Schmidtová. | Foto: Rolf Arnold

Tato pěkná německá dvojka nakonec vyhraje, porazí nepřítele, který je podle konzervativního myslitele Carla Schmitta základem politického národa (neboť jedině nepřítel nás spojuje), získá moc a slávu. Potlesk publika - předchází mu Hermannova úvaha o mužnosti, kterou je třeba naplnit, aby Německo bylo opět silné a připraveno k boji o svou významnost - je zasloužený.

Pařízek ale nachystal ještě epilog, v němž se Hermann a Thusche nechávají povznášet krásnou národní rétorikou, citáty z Bismarcka, státní hymny o Německu nadevše, i hitlerovskou demagogií. "My nebo až naši vnukové budou muset pozvednout prapor němectví k jeho budoucí slávě, protože nejde jen o tisíciletou slávu do minulosti, ale i o tu tisíciletou do budoucna…"

Publikum tuto ironii vůči sobě samým i současné politice, která především ústy představitelů Alternativy pro Německo vpouští do éteru starou nacionalistickou rétoriku, na premiéře přijalo se slyšitelně očistným smíchem. Přestože celá scéna, včetně budovatelských gest a stavění národního pomníku z těl herců, byla vzhledem k aktuálnímu dění mrazivá.

I proto, že za zády řádně pokřivených prototypů němectví zůstala krajina války, kterou Pařízek, věren svému pročišťujícímu až abstraktnímu minimalismu, nechal zobrazit v propadlištích a dírách jeviště.

Thomas Braungardt, Markus Lerch, Bettina Schmidtová, Dirk Lange a Julian Kluge.
Thomas Braungardt, Markus Lerch, Bettina Schmidtová, Dirk Lange a Julian Kluge. | Foto: Rolf Arnold

Tento divadelní "masakr v Teutoburském lese" působí na pozadí chvástavé, romanticky motivované rétoriky ještě temněji, než kdyby divákům před očima tekla symbolická krev. A fyzický pocit odporné válečné hrůzy, z níž paradoxně roste jednota a pojivo národa, se na jeviště v mimořádné intenzitě dostává ještě jednou. To když Thusche, svádějící až k smrti, končí své zrádné pletky s římským vyslancem Ventidiem. Na jedné straně mužovo nahé tělo, zmítající se ve škrtícím šátku krásné, hrdé a odvážné německé ženy. Na straně druhé brutálně vraždící žena, symbol špíny války.

Závěr inscenace vyvolal kontroverze už před uvedením v lipském divadle, které považovalo konec za příliš politicky přímočarý, protože téměř výslovně míří na konkrétní postavy německé politiky, jakou je například jeden ze zakládajících členů Alternativy pro Německo Björn Höcke.

Konec vyvolává spor i mezi německými recenzenty, kteří ho považují za nadbytečný, protože příliš vysvětluje to, co Pařízek předtím řekl jemně, ale jasně už samotnou úpravou Kleista, prostřednictvím kostýmů Kamily Polívkové, a především minimalisticky čistou divadelní průzračností.

Autentický zážitek z premiéry však působil jinak: publikum přijalo epilog jako užitečnou a vtipnou připomínku. Necítilo se jako na hodině povinného dějepisu, kde moudrý pan učitel vysvětluje, jak to všechno bylo a jak to může být znovu, jestli si nedáme pozor.

Že se hra s ohněm velikosti národa a malosti jeho nepřátel nevyplatí nikomu, bylo na šikmé ploše lipského Schauspielu vidět jaksi samo sebou. Ironie závěrečného epilogu představovala ironii dějin, která tkví právě v napětí mezi tím, co jasně vidíme, a tím, co jsme v mocenském zájmu schopni říkat a případně využívat v politickém boji o "duši národa". Sjednocení Německa bez vnitřního a vnějšího nepřítele - když to šlo teď skoro tři desetiletí, proč by to nemělo jít i další tisíce let.

Heinrich von Kleist: Die Hermannsschlacht

Režie: Dušan David Pařízek
Kostýmy: Kamila Polívková
Schauspiel Leipzig, Lipsko, Německo, premiéra 3. října, nejbližší reprízy 19. října a dále 16. a 30. listopadu.

 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

před 2 hodinami

Bidenovi začala letní dovolená, stráví ji s rodinou v Jižní Karolíně

Americkému prezidentovi Joeu Bidenovi začala letní dovolená, informuje agentura AP. Šéf Bílého domu podle ní stráví se svou rodinou v Jižní Karolíně nejméně sedm dní. Biden opustil Bílý dům v doprovodu první dámy Jill Bidenové. Na Andrewsově letecké základně v Marylandu nedaleko hlavního města Washingtonu na ně čekal prezidentský speciál Air Force One, který je dopravil do Charlestonu. Na palubě byli také prezidentův syn Hunter Biden, snacha Mellisa Cohenová a vnuk Beau.

Prezidentský pár má podle AP v plánu strávit dovolenou na ostrově Kiawah, kde bude mít k dispozici soukromou pláž a golfový resort. Na místě podle agentury zůstanou do úterý.

Bílý dům nereagoval na žádost AP o podrobnosti k Bidenovým dovolenkovým plánům, včetně dotazu, kdy se prezident vrátí do Washingtonu.

Letní dovolené jsou prezidentskou tradicí. George Bush mladší často trávil srpen prací na svém texaském ranči v téměř čtyřicetistupňových vedrech. Barack Obama se zdokonaloval v golfu na ostrově Martha's Vineyard u pobřeží Massachusetts. Donald Trump trávil čas ve svém soukromém golfovém klubu v New Jersey. Loni Bidenovy letní plány narušil legislativní kalendář, nárůst počtu případů covidu-19 a chaotické stahování amerických sil z Afghánistánu.

Zdroj: ČTK
před 3 hodinami

Německá policie čelí kritice za to, že zastřelila nezletilého černocha v dětském domově

Německá policie čelí kritice za pondělní zásah v Dortmundu, při kterém její příslušník zastřelil nezletilého černocha. Uvedla to agentura DPA. Policie byla přivolána do dětského domova, protože mladík měl nůž. V Dortmundu se v úterý i ve středu uskutečnily demonstrace, jejichž účastníci požadovali vyšetření postupu policie.

Policejní hlídku přivolala v pondělí zaměstnankyně jednoho dětského domova v Dortmundu. Ohlásila, že viděla jednoho ze svěřenců s nožem. Na místě zasahovalo 11 policistů, kteří proti nezletilci použili oslňující granáty a slzný plyn. Když mladík zaútočil, jeden z policistů na něj vystřelil ze samopalu MP5 a pětkrát ho zasáhl.

Podle státní zástupkyně Carsten Dombertové je v případu stále mnoho nejasností. Podle ní se šestnáctiletý Senegalec léčil s psychickými problémy a neuměl dobře německy. Vyšetřovatelé také zvažují možnost, že si mladík chtěl nožem ublížit či spáchat sebevraždu. Podle Dombertové zatím nic nenasvědčuje tomu, že by v postupu policistů sehrála nějakou roli barva kůže útočníka.

V Dortmundu demonstrovaly stovky lidí za nezávislé prošetření události. Demonstranti se také pozastavují nad použitím samopalu při zásahu, kde bylo 11 policistů. Podle kriminologa Thomase Feltese tato okolnost mohla zvýšit napětí. Německá asociace právníků DAV kritizuje, že případ vyšetřují policisté z nedalekého města Recklinghausen a nikoli nezávislý orgán.

Zdroj: ČTK
Další zprávy