Recenze: Kafka se vrátil do Prahy, silné taneční drama se vryje do paměti

Ondřej Vinklát jako Josef K. a Kristýna Němečková v roli Novinové dívky.
Foto: Martin Divíšek
Roman Vašek Roman Vašek
19. 6. 2019 12:20
Už se mohlo zdát, že Balet Národního divadla v Praze pod vedením Filipa Barankiewicze míří stále konzervativnějším směrem. Nejnovější premiéra Kafka: Proces však pražský soubor ukazuje v jiném světle. Moderní a originální choreografický jazyk Itala Maura Bigonzettiho mu výborně sedí.

S kafkovskými tématy se v českém baletu nesetkáváme poprvé. Před šesti lety se českobudějovickému divadlu vydařila inscenace Attily Egerháziho nazvaná Kauza Kafka, která motivy autorových literárních děl tlumočila dialogem hlavního hrdiny a loutky, jeho alter ega.

Giovanni Rotolo.
Giovanni Rotolo. | Foto: Pavel Hejný

Problematičtěji vyzněla Proměna, kterou před rokem v plzeňském baletu uvedli jako choreografové Ondřej Vinklát a Štěpán Pechar. Zamíříme-li do zahraničí, v nedávné době si vysloužil pozornost baletní Proces ve Švédském královském baletu, který připravil Jiří Bubeníček ve spolupráci s bratrem Ottou.

Kafkovský balet Maura Bigonzettiho měl premiéru před čtyřmi lety v Hannoveru. Jeho inspirace románovou předlohou je poměrně volná. Ukazuje postupnou psychickou destrukci hlavního hrdiny pod vlivem neurčitých okolních příčin - nezdůvodněného soudního procesu.

Výrazným motivem je odkaz na svět médií prostřednictvím postavy Novinové dívky. Moc médií, význam a věrohodnost informací, které přinášejí, tak vytváří další vrstvu, která posiluje Kafkovu výpověď i pro současnost.

Pro Bigonzettiho inscenaci je typický nejen současný taneční jazyk, byť vycházející z akademického baletního tvarosloví, ale také důsledná práce s vizuální koncepcí: všechny postavy jsou oděny v barevně nevýrazných kostýmech, odkazujících na odívání v první republice, a scénografii až na pár objektů tvoří sugestivní počítačová animace.

Tvůrci pracují s estetikou filmu noir a toto přirovnání sedí jak vypravěčským stylem filmových obrazů, tak vizuálním vyzněním. Hudební inspiraci současník Bigonzetti našel hlavně u renesančních a barokních skladatelů: do 19. století nahlíží prostřednictvím hudby Modesta Petroviče Musorgského a poměrně velké plochy dává Třetí symfonii Henryka Góreckého, polského skladatele druhé poloviny minulého století.

Často zní soprán jako zajímavý nadpozemský kontrapunkt k bezcílnému konání hlavního mužského hrdiny.

Miho Ogimoto a Giovanni Rotolo.
Miho Ogimoto a Giovanni Rotolo. | Foto: Martin Divíšek

S Bigonzettiho prací jsme se v Národním divadle setkali už před třemi lety v krásném duetu Vertigo (dodejme, že další Bigonzettiho balet, Rossiniho karty, uvede v příští sezoně ostravské divadlo). Právě vynalézavé kompozice duetů vytvářejí opěrné body jeho inscenace Kafka: Proces.

Hlavní hrdina Josef K. se postupně setkává se třemi klíčovými ženskými postavami. Ošetřovatelkou, s níž tančí v lyrickém, i když vášnivém dialogu. Přímočarou a energickou Pradlenou, která se doprovází agresivními zvuky vyluzovanými na valše, jako by tím dokreslovala prohlubující se nejistotu a psychickou trýzeň hlavního hrdiny.

Fatální Josefovou partnerkou je ale Novinová dívka, symbolická postava zabalená do novinových ústřižků a táhnoucí na jeviště velký kufr přeplněný dalšími kusy novin. Josef K., zoufale prahnoucí po informaci vysvětlující jeho proces, se k ní upíná v naději na rozřešení. Jako odpověď jej dívka v samém závěru hordou novin neznámé výpovědní hodnoty zadusí.

Giovanni Rotolo a Mária Dorková.
Giovanni Rotolo a Mária Dorková. | Foto: Martin Divíšek

Jsou to čtyři velmi dobře charakterizované ústřední postavy, které při premiérách našly vynikající interprety. Alina Nanu, která nedávno excelovala v ryzí klasice - jako Odetta/Odilie v Labutím jezeře nebo Lise v Marné opatrnosti -, v úloze Ošetřovatelky ukazuje další barvu svého hereckého talentu.

Jiná všestranná tanečnice Nikola Márová si už rejstřík fatálních a pudových žen typu Pradleny vyzkoušela, ale s mírou zkušeností jako by její herectví nabralo ještě ostřejších kontur, údernosti, úsečnosti, přesného timingu.

Kristýna Němečková je tanečnicí s výjimečnými dispozicemi, ohebností, flexibilitou pohybu. Už prostou chůzí, z níž sálá sebejistota a absence empatie, charakterizuje Novinovou dívku.

Kafka: Proces

Choreografie a kostýmy: Mauro Bigonzetti
Stavovské divadlo, Praha, psáno z druhé premiéry 14. června, nejbližší reprízy 1. a 2. července

A pak je tu Ondřej Vinklát, představitel hlavního hrdiny, umělec mnoha múzických talentů a tanečník s nepřehlédnutelným charismatem. Jeho Josef K. - zprvu sebevědomý úředník vymykající se okolní mašinerii - se postupně propadá do nejistoty, kdy se choulí u kraje portálu ve vystrašené odevzdanosti budoucímu.

Inscenace Kafka: Proces trvá devadesát minut bez přestávky a předpokládá diváka, který je schopen hlubšího ponoru a koncentrace. Bude však odměněn kvalitním současným baletním divadlem, které se vryje do paměti.

 

Právě se děje

Další zprávy