Studio Hrdinů uvádí divoký hold Patočkovi, vypráví o posledních týdnech jeho života

Snímek z inscenace Kacířské eseje v pražském Studiu Hrdinů.
Úplně vlevo je Jakub Gottwald, vpravo Stanislav Majer.
Filozof Miroslav Petříček v tóze, vpravo Miloslav Mejzlík jako Jan Patočka.
Vladimír Franz.
Jakub Gottwald hraje jednoho z ďábelské trojice představitelů totalitní moci.
Foto: Martin Špelda
Marie Reslová Marie Reslová
25. 1. 2020 17:47
Inscenaci Kacířské eseje, kterou nově uvádí pražské divadlo Studio Hrdinů, nazval režisér Miroslav Bambušek symbolicky podle díla, v němž český filozof Jan Patočka dovršil své úvahy o smyslu dějin a přirozeném světě lidského života.

Publikum dostává k přemýšlení jakýsi sumář Patočkova světa - jeho myšlenek, inspirací a občanského angažmá. Není to žádný suchopárný výčet, nýbrž místy expresivní a osobně prožitý portrét výjimečné osobnosti na pozadí dějin, který klade i nepříjemné otázky.

Filozof Jan Patočka.
Filozof Jan Patočka. | Foto: ČTK

Hojně se citují filozofická díla a také dokumenty, například ty z Patočkových výslechů na StB. Ovšem stejně jako fakta je pro účinek Bambuškových Kacířských esejů důležitá intenzita sdělení, emocionálně naléhavé obrazy, poezie, hudba nebo projekce.

Režisér - s razancí sobě vlastní - protíná okolnosti posledních týdnů Patočkova života se současnou společenskou situací a nebojí se ani otevřeně politických výkřiků.

Například jedna z postav rozhořčeně vmete do tváře Vyšetřovatele: "… čekali jste, až lidi vyměknou… až na vás zapomenou, abyste se mohli vrátit. Všechny ty svině a jejich potěr jsou tady všude, pod jinými jmény, v jiných hadrech…"

Patočkův vzkaz současnosti

Téměř po celé délce scény Studia Hrdinů se táhne dlouhý stůl, něco mezi předsednickou tribunou na stranickém sjezdu a ušmudlaným badatelským pracovištěm v archivu. Jsou tu lampičky, gramofon, magnetofon, spousta knih, papírů. Za stolem sedí Spisovatel, hrabe se v dokumentech a s respektem naslouchá nahrávce Jana Patočky.

Má v úmyslu napsat román o posledních třech měsících jeho života. Pátrání v archivu hru rámuje - procházíme, byť s odbočkami, týdny od vyhlášení Charty 77 do filozofova pohřbu na břevnovském hřbitově. Ten se stal manifestací odporu proti komunistickému režimu.

Patočka, který se narodil roku 1907, zemřel v březnu 1977 na infarkt po dlouhém výslechu estébáky. Tvrdě perzekvován byl jako jeden ze tří prvních mluvčích Charty, která představitelům totalitního státu připomínala, že se podpisem Helsinské dohody zavázali dodržovat lidská práva.

Postava Stanislava Majera v konfrontaci se zlem selhává.
Postava Stanislava Majera v konfrontaci se zlem selhává. | Foto: Martin Špelda

Ve hře je spisovatel plný nadšení pro Patočkovy myšlenky i občanské postoje a neskrývá rozhořčení nad estébáckými praktikami. O hrdinovi své budoucí knihy ale přemýšlí jazykem kýče, který se bude dobře prodávat: "Celé to jeho životní finále má punc krve a to se cení."

Sympaťák s designovými brýlemi, kterého hraje Stanislav Majer, v přímé konfrontaci se zlem tragikomicky selhává. Stačí, když ho "zmáčknou" Vyšetřovatel s kolegou, kterým se tento zájem o minulost vůbec nelíbí, a spisovatel jim podepíše přesný opak toho, pro co ještě před chvílí horoval. Že shledává "celý takzvaný odkaz tady profesora za zkažený, lživý, kazící mládež, podvracející k atentátu na naše nejcennější evropské hodnoty, vysmívající se všem slušným lidem naší krásný země…"

Reprezentant současné vlažnosti podléhá svému strachu, slovy filozofa "bezpečnému tichu lhostejnosti". Vzkaz Jana Patočky - který svůj život završil tím, že přijal odpovědnost za polis, jejímž byl občanem, a ve smyslu svých filozofických úvah skutečně "vstoupil do dějin" - spisovatele nenávratně míjí. Tady zní morální apel hry nejsilněji.

Slovo versus obraz

Režiséra Bambuška nelze podezřívat, že by Kacířské eseje a Jana Patočku přivedl na scénu z nějakých konjunkturálních důvodů. Do české minulosti, především k jejím traumatickým momentům, často právě ve filozofických souvislostech, se léta obrací opakovaně.

Vladimír Franz sedí za varhanami a také hraje postavu Patočkova milovaného Beethovena.
Vladimír Franz sedí za varhanami a také hraje postavu Patočkova milovaného Beethovena. | Foto: Martin Špelda

Je také možné mu věřit, když říká: "Na začátku tohoto projektu stála moje touha předat zásadní konstanty Patočkova myšlení a zpřístupnit ho lidem, poněvadž si uvědomuji, jakou sílu toto myšlení má a že působí skutečně životodárně."

Jen si k tomu možná nevybral tu správnou cestu, když značnou část inscenace postavil na emocích a divadelní obrazivosti. Promyšlená a dobře připravená dokumentární koláž, o niž se textová předloha opírá, sice obsahuje i poučený výběr z Patočkova díla, ale jeho interpretace často zaniká v obrazech, opulentní hudbě a scénických nápadech. "Pouhá" slova jim nedokážou konkurovat.

Paradoxně si z představení mnohem víc než zásadní informaci o Patočkově myšlení odnášíme zážitek z divadelně "beletrizovaného" příběhu posledních týdnů jeho života. Asi to ani nemůže být jinak. Jak z jeviště porozumět souvislostem textů, které bychom i v knize museli přečíst dvakrát?

Potěší pestrá herecká společnost. Zkušený Miloslav Mejzlík v roli Jana Patočky se musí poprat s citacemi filozofických prací, ale také s přednesem části Máchova Máje. Je věcný a jde přesně po smyslu, přesto jeho hlas zní jako z duše, podepřený jemným starodávným patosem.

Vtipné je obsazení filozofa Miroslava Petříčka, Patočkova žáka. Ve stylizované tóze představuje svého antického kolegu Hérakleita z Efesu. Kdo jiný než on by mohl s větší kompetencí tlumočit myšlenky, které Jana Patočku ovlivnily?

Filozof Miroslav Petříček v tóze, vpravo Miloslav Mejzlík jako Jan Patočka.
Filozof Miroslav Petříček v tóze, vpravo Miloslav Mejzlík jako Jan Patočka. | Foto: Martin Špelda

Vyšetřovatele, Šaška a Prezidenta, ďábelskou trojici představitelů totalitní moci, jejích pohrobků a slouhů, hrají Marek Pospíchal, Jakub Gottwald a Pasi Mäkelä. Ironicky a expresivně nadsazené figury působí, jako by se vynořily z nějaké pradávné temné hmoty. I jejich vzhled zdůrazňuje odpudivost ničeho se neštítících týpků s poněkud zvráceným smyslem pro humor, zvlášť neodolatelným v pěveckém čísle nazvaném Spásná zkáza.

Nepřehlédnutelný skladatel Vladimír Franz, autor bouřící hudby ke Kacířským esejům, řádí za varhanami, ale také hraje postavu Patočkova milovaného Beethovena.

Kacířské eseje

Režie: Miroslav Bambušek
Studio Hrdinů, Praha, premiéra 16. ledna, nejbližší reprízy 14. února a dále 26. a 27. března.

 

Právě se děje

před 3 minutami

Policisté v Paříži zasáhli slzným plynem proti demonstrantům, kteří začali páchat výtržnosti po demonstraci proti rasové nespravedlnosti

Policejní těžkooděnci v Paříži zasáhli slzným plynem proti demonstrantům, kteří začali páchat výtržnosti po poklidné, ale nepovolené demonstraci proti násilí bezpečnostních složek a rasové nespravedlnosti. Napsala to agentura AP poté, co se u jednoho z pařížských soudů sešly tisíce lidí v reakci na vlnu protestů v USA. Úřady předtím manifestaci zakázaly, protože kvůli epidemii covidu-19 ve Francii stále nejsou povolené akce o více než deseti lidech.

Zdroj: ČTK
před 25 minutami

Květnová nehoda dopravního letadla v Pákistánu má další oběť, zraněním v nemocnici podlehla dvanáctiletá dívka

Květnová nehoda dopravního letadla Airbus A-320 v pákistánském velkoměstě Karáčí má další oběť. Tou je dvanáctiletá dívka, která spolu s dalšími třemi lidmi utrpěla zranění na zemi při zřícení letadla na hustě osídlenou čtvrť v blízkosti letiště. Dívka v pondělí následkům zranění podlehla.

Při pádu letadla zahynulo 97 cestujících a členů posádky, dva pasažéři nehodu přežili. Airbus narazil do několika domů ve čtvrti Model Colony blízko letiště, čtyři její obyvatelé utrpěli zranění, mezi nimi i dvanáctiletá dívka, která v pondělí zemřela na následky popálenin. Další tři zranění jsou stále hospitalizovaní. Letadlo při svém pádu zničilo nebo poškodilo nejméně 18 domů.

před 1 hodinou

Americké ministerstvo obrany kvůli nepokojům, jež vypukly kvůli úmrtí černocha George Floyda, vyhlásilo druhý nejvyšší stupeň ochrany ve svém sídle

Zdroj: ČTK
před 1 hodinou

Florbalisty sezony se stali premiérově Curney a Ratajová

Útočníci Jiří Curney z Mladé Boleslavi a Denisa Ratajová ze švédského celku Pixbo Wallenstam se shodně premiérově dočkali triumfu v anketě Florbalista sezony. Ukončili dlouhodobé kralování Matěje Jendrišáka z Linköpingu a Elišky Krupnové, klubové spoluhráčky Ratajové. Kvůli opatřením po pandemii koronaviru se nekonal slavnostní večer a vítězové byli vyhlášeni v přímém přenosu na programu ČT Sport.

Třicetiletý Curney v kategorii Florbalista sezony zvítězil s 503 body a o 62 předčil rekordmana Jendrišáka, který vyhrál v minulých šesti ročnících a celkově triumfoval osmkrát. Třetí skončil s 277 body další útočník Marek Beneš z Pixba Wallenstam.

"Porazit Matěje je pro mě neuvěřitelné. Samozřejmě si toho moc vážím a těší mě to. Nečekal jsem, že to někdy můžu vyhrát," uvedl v tiskové zprávě Českého florbalu Curney, který je rekordmanem základní části české superligy s 685 body i s 383 góly z 309 zápasů a také se 164 body z 89 duelů play off. V ročníku 2018/19 stanovil také maximum jedné sezony superligy s 87 body z 26 utkání.

Čtyřiadvacetiletá Ratajová získala 499 bodů a o dva roky starší Krupnovou, která vyhrála v minulých čtyřech ročnících, předčila o 46 bodů. Třetí skončila Martina Řepková s 237 body.

Ratajová byla nejproduktivnější českou hráčkou na prosincovém mistrovství světa v Neuchatelu s devíti body (6+3) ze šesti zápasů a dostala se i do All Star týmu. Ve švédské lize byla také nejproduktivnější reprezentantkou z tuzemska s 45 body (24+21) z 23 utkání.

"Velice si toho vážím, jsem tím potěšená. Určitě to teď doma s rodinou oslavíme. Patří to i Elišce Krupnové a Tereze Urbánkové, které jsem měla v prvním útoku reprezentace kolem sebe a sedlo nám to spolu, s Eliškou spolu hrajeme už hodně dlouho," prohlásila Ratajová.

Další zprávy