"Pan Vávra" je ve skutečnosti divadelník Petr Matoušek, momentálně představitel zřejmě nejslavnější záporné postavy české dramatiky. A také autor a režisér inscenace, která klasickou hru Maryša bratří Mrštíků staví na hlavu: z vesnického dramatu dělá svižnou komedii, jejíž protagonistka nemíchá jed do kávy, ale cituje Shakespeara.
Inscenace nazvaná Vávra aneb Všechno, co jste chtěli vědět o Maryše a báli jste se Mrštíků zeptat od mladoboleslavského Divadýlka na dlani patřila k nejlepším představením prvních dnů přehlídky amatérského divadla Jiráskův Hronov. Devítidenní festival, který letos uvádí 101 inscenací, ve východočeském Hronově potrvá do soboty.
Širší veřejnosti představuje nejlepší amatérská představení minulého roku, která vybraly žánrové poroty. Na Hronově se tak setkávají činoherní představení s loutkovým či experimentálním divadlem, s pantomimou nebo se scénickým tancem.
Mrštíci ve hře
"Říkal jsem si, že by to chtělo napsat Vávrovu obhajobu," vzpomíná Petr Matoušek, proč se rozhodl upravit českou klasiku. Všiml si, že ve hře Maryša se o Vávrově hrubosti jen mluví, ale mlynář tak až na jednu ospravedlnitelnou výjimku nikdy nevystupuje.
Matoušek tedy zkusil posílit Vávrovu linku a trochu původní předlohu proškrtal. "Postavy ale ožily, začal jsem fabulovat," směje se divadelník, který Vávrovi nejprve připsal milenku a potom do vesnického koloritu zapojil i oba Mrštíky.
K tomu si nastudoval historická fakta, a tak věděl, že oba literáti opravdu pobývali v Těšanech, kde se příběh Maryši stal. Hrdinčin předobraz, Marie Horáková, kterou rodiče proti její vůli provdali za vdovce Felixe Turka, však svého muže neotrávila. Žili spolu 39 let a kromě tří Turkových dětí měli ještě osm svých.
Petr Matoušek však Maryše vymyslel jiný osud. "Chtěla do města, emancipovala se," říká o své postavě, které ke štěstí pomůže jeden z bratří Mrštíků.
Autor nové Maryši nakonec z původního textu zachoval jen asi polovinu. "Některé klasické dialogy zůstaly, například Lízala s Vávrou nebo přemlouvání Maryši. Někdy jsem ale známá slova dal do pusy někomu jinému," krčí tvůrce rameny, jako by na literární proměnu neměl žádný vliv. Pod pero se mu vloudilo i pár citací jiných klasiků, například Shakespeara či Bohumila Hrabala.
Ruce v bok
Vávrovými tématy jsou chamtivost a pomluvy, proti nimž se nemůže bránit. "Dnes se říká fake news. Znám i z osobní zkušenosti, že pomluva se nevyvrátí. Když mlčíte, tak se jakoby přiznáváte, a když se moc hájíte, také je to špatně," shrnuje Petr Matoušek, divadelník, který je civilním povoláním ředitelem kulturních zařízení v Bělé pod Bezdězem.
Soubor z Mladé Boleslavi si folklorní stylizaci užívá, jejich nadšení je nakažlivé. Nikdy nesklouznou k dryáčnictví nebo lacinému parodování. Ani divadelní kritici, kteří na stránkách každodenního festivalového zpravodaje zdejší představení jinak nešetří, v tomto případě neměli moc co vytýkat.
"Obouvají se do bodrých vesnických typů, se všema těma rukama v bok, široce otevřenými postoji, zpěvavými intonacemi a přehnaně zdůrazňovanou délkou samohlásek jemně parodují snad celou mrštíkovskou tradici. Že dokáží všichni udržet jednotnou míru nadsázky a stylizace, mi v amatérském divadle přijde pozoruhodné. Zřejmě máme všecku tu bodrost, rozšafnost a chytráctví přece jen v krvi," píše divadelní teoretička Jana Šotkovská.
Dramaturgyně a kritička Alena Zemančíková naopak inscenaci ve druhé recenzi vytkla malou propracovanost postavy Maryši.
Pozlacené záchody
Program Jiráskova Hronova je letos plný kontrastů. Z Loutkářské Chrudimi, celostátní přehlídky amatérského loutkářství, sem postoupil expresivní politický kabaret svitavského souboru Jamka-drumka. Trojice mladých divadelníků si vybrala text Univerzální toaleta od současného dramatika Miloslava Vojtíška, který vystupuje pod pseudonymem S.d.Ch.
Pozlacené záchody jistého paláce kultury jsou svědky dialogů politiků, občanů nominovaných na státní cenu a například i tří záchodových štětek. Drama nastává, když se konzervativní akademik ztvárněný konzervou dozví, kdo má státní cenu dostat. Začne zvracet rajčatový protlak a plyšový krtek je oběšen během písničky o jeho pohádkovém přátelství s čínskou pandou.
Představení má spád, ostré střihy vtahují diváky do nových skečů a situací. "Všichni by jen demonstrovali," rozčiluje se politik a spolu s dalšími začne skandovat: "Bolševiky na ně!"
Režisér Martin Mohr přiznává, že původní text hodně upravoval, i proto představení pojmenoval jinak: No Time For Losers. "Některé narážky, které jsme původně použili, už dnes nejsou aktuální. Vlastně před každou reprízou řešíme, jestli nějakou věc nechat, nebo ji vypustit," říká Mohr. Do festivalové verze, která měla v hronovské sokolovně tři reprízy, naopak přidal zmínku o ministrovi kultury.
Čapkáč a Myšárna
Divadlo na Jiráskově Hronově uvádí pět scén. Vedle Jiráskova divadla a Čapkáče, tedy Sálu Josefa Čapka, také stan za radnicí, sokolovna a improvizované komorní studio zvané Myšárna. Tam se představení, která jsou v hlavním programu, opakují až sedmkrát. Na ostatních místech s větší kapacitou sedadel jeden soubor hraje dvakrát třikrát.
Výjimku tvoří přehlídka taneční a pantomimické tvorby. Ta se v Jiráskově divadle konala jen jednou a uvedla devět vystoupení.
Tradičně silná představení nabídly soubor Pantomima neslyšících a Magdaléna, což je taneční a pohybové studio z Rychnova u Jablonce nad Nisou. Dívky v lesklých šatech předvedly fascinující choreografii, která ilustrovala Písně o mrtvých dětech skladatele Gustava Mahlera.
Jiráskův Hronov je nejstarší divadelní přehlídkou v Evropě. Bez přerušení tradice se letos koná už 89. ročník. Je to logické a zároveň paradoxní, že jako doprovodný program na Hronově účinkuje i několik profesionálních divadel. Často jde o soubory, jejichž členové mezi amatéry začínali a prošli zdejší akcí.
"V Hronově jsem vlastně dospěl, poprvé jsem se tu zamiloval," prozradil festivalovému zpravodaji herec Michal Isteník, jehož popularita postavy hostinského Edy ze seriálu Most! rezonovala i tady. Spolu s brněnským divadlem Buranteatr účinkoval ve špionážní retro komedii nazvané 39 stupňů. Isteník ztvárnil hlavní postavu Richarda Hannayho, obtloustlého Londýňana, který se zaplete s podsvětím.
Výbornou akční komedii, v níž nechybí honička na střeše jedoucího vlaku, herec obohatil nečekanými akrobatickými kousky. "Na škole jsem miloval akrobacii. Jsou to vzpomínky na JAMU. Dokazuji si, že na to pořád mám. I když dneska mě z toho salta asi budou bolet záda," přiznává v rozhovoru Isteník.
Svou filmovou tvorbu vidí s nadsázkou. "Většinou hraju hovada. Nesympatické, zlé, navztekané muže," líčí. Ze zajetí jednoho typu postav jej prý vysvobodí rodinný televizní seriál České televize, který se začne točit příští rok. Pracovní název zní Děti. Tématem je známý případ výměny novorozeňat v porodnici v Třebíči.
Kariéra filmového herce ale Michala Isteníka, člena Městského divadla v Brně, od divadla neodvede, i když nedávno prý z přepracování zažil pocit vyhoření. Pak ale dostal nabídku na roli Valmonta v Nebezpečných vztazích. "To mě s divadlem zase smířilo. Bez divadla fungovat nechci," uzavírá Isteník.
Divadlo v šerosvitu
Dalším z profesionálních hostů letošního Jiráskova Hronova je divadlo Geisslers Hofcomoedianten, které oživuje barokní dramatiku či náměty. To je i případ šerosvitné inscenace Tři ženy a zamilovaný lovec, sugestivního a částečně fabulovaného životopisu malíře Petra Brandla.
Napsal ho dramatik a matematik René Levínský, který si rád dává různé pseudonymy. Hru o Brandlovi podepsal jako Vratislav Levínský z Olešnice.
Režisér "Geisslerů" Petr Hašek zvolil výraznou obrazovou stylizaci. Hraje se při svíčkovém osvícení jen jemně dokresleném reflektory. Sál je před představením naplněn divadelní mlhou, takže iluze šerosvitu, známého ze starých obrazů, působí dokonale.
K hvězdám Jiráskova Hronova letos patří také mim s mezinárodním renomé a držitel Ceny Thalie Radim Vizváry. Včera tu uvedl dvě své inscenace Pejprbój a Sólo.
Světová asociace amatérských divadel, známá pod zkratkami AITA/IATA, zařadila hronovský festival mezi sedm nejvýznamnějších přehlídek amatérského divadla na světě.
