Lásky, rozchody, umělecká nedorozumění. Kniha mapuje historii Divadla Na zábradlí

Tomáš Seidl Tomáš Seidl
11. 9. 2019 18:22
Pražské Divadlo Na zábradlí před několika dny zahájilo novou sezonu. Ty předcházející rekapituluje kniha nazvaná Zábradlí 1958-2018, která nedávno vyšla u příležitosti 60. výročí založení jednoho z nejpozoruhodnějších českých divadel.
Na snímku před pražským Divadlem Na zábradlí stojí jeho herec Petr Čtvrtníček.
Na snímku před pražským Divadlem Na zábradlí stojí jeho herec Petr Čtvrtníček. | Foto: ČTK

Publikaci napsala Ilona Smejkalová, která pátým rokem působí jako dramaturgyně činohry Národního divadla. Dvousetstránková kniha je přiznaným pandánem k pečlivě koncipovanému sedmidílnému televiznímu cyklu nazvanému jednoduše Divadlo Na zábradlí, který koncem loňského roku odvysílala Česká televize. Nyní je k vidění on-line.

Při mapování historie scény, jež byla po většinu existence pověstná novátorským hledáním textů, forem i režijních postupů, autorka cíleně vycházela z televizního cyklu režisérky Adély Sirotkové.

Však právě Ilona Smejkalová byla jednou z jeho scenáristek. Podepsala se pod poslední část cyklu věnovanou zejména uměleckému souboru, který na Zábradlí působí v současnosti. Pod vedením ředitele Petra Štědroně, umělecké šéfky Dory Viceníkové a kmenového režiséra Jana Mikuláška se počínaje sezonou 2013/2014 do divadla na pražském Anenském náměstí přemístil z brněnské Reduty.

Stejně jako seriál, který se opírá především o svědectví pamětníků, i kniha chronologicky přibližuje nejinspirativnější etapy scény, založené na přelomu padesátých a šedesátých let jako divadlo malých forem. To se během několika let vyprofilovalo v jednu z nejvyhraněnějších zdejších činoherních scén, v různých epochách reprezentovanou výjimečnými osobnostmi typu Jana Grossmana, Václava Havla, Evalda Schorma nebo Petra Lébla.

Kniha s podtitulem Od Vyskočila k Mikuláškovi je strukturována stejně jako televizní cyklus, názvy kapitol v rozšířené verzi přejímají i pojmenování jednotlivých dílů seriálu.

Namísto jeho sedmi částí jich však publikace má osm. Z posledních dvou zamýšlených televizních epizod, jež reflektovaly nedávnou historii divadla v rozmezí let 2000 až 2013 a jeho současnost, byl nakonec sestříhán jen jeden díl.

Jan Grossman v roce 1992. Rok nato ředitel Divadla Na Zábradlí náhle zemřel.
Jan Grossman v roce 1992. Rok nato ředitel Divadla Na Zábradlí náhle zemřel. | Foto: ČTK

I za pomoci bohatých archivních materiálů v podobě desítek fotografií, plakátů, programů, fermanů, recenzních výstřižků, dopisů či oznámení autorka dokládá, že se magický divadelní prostor v domě se dvorem a pavlačemi vždy vyznačoval jedinečným geniem loci. A že jím neprostupoval jen duch pozoruhodné vzájemné pospolitosti, ale také určité znepokojivé siločáry.

Ty se z jeviště přenášely nejen do hlediště, jehož typické šedivě pruhované stěny navrhl jeden z otců zakladatelů, pozdější semaforský principál Jiří Suchý, ale rovněž do zákulisí, foyer či baru.

Robert Redford s Václavem Havlem před Divadlem Na Zábradlí.
Robert Redford s Václavem Havlem před Divadlem Na Zábradlí. | Foto: ČTK

Velké otázky z malého jeviště

Šedesátiletá spletitá historie Divadla Na zábradlí je nesmírně dramatická bez ohledu na to, jak pozoruhodné inscenace uvádělo. Jako by skoro šlo o skutečný živý organismus, jehož existenci zaplnily vášnivé lásky, bolestivé rozchody, umělecká nedorozumění, osobní křivdy i předčasná úmrtí.

Ilona Smejkalová každou z vybraných ér divadla stručně charakterizuje z teatrologického hlediska i s ohledem na vnitřní a vnější proměny, které provázely chod instituce. Zaměřuje se na nejpříznačnější inscenace, a to i s pomocí vzpomínek známých herců nebo dalších členů uměleckého souboru, které jsou doslovně přejaty z televizního cyklu.

Nevyhýbá se ani osobním a uměleckým konfliktům, z nichž ten nejvyhrocenější skončil zkraje devadesátých let založením nového divadla s poněkud trucovitým názvem Divadlo Bez zábradlí. Na krizovou etapu autorka nahlíží bez emocí a s odstupem, se snahou o objektivní pohled.

Škoda jen, že ani tato publikace nezaplňuje mezery, které v historii divadla zanechal televizní cyklus. Také v knize například zůstává takřka bez povšimnutí "normalizační" éra divadla v letech 1969 až 1975, tedy etapa po vynuceném odchodu Jana Grossmana a před příchodem Evalda Schorma.

Režisér Petr Lébl byl výraznou tváří Divadla Na Zábradlí.
Režisér Petr Lébl byl výraznou tváří Divadla Na Zábradlí. | Foto: ČTK

Tehdy se sice nové umělecké vedení zaměřilo především na klasické tituly, některé z nich ale režírovali po sovětské okupaci "odstavení" filmaři české nové vlny, včetně Jiřího Menzela, Juraje Herze nebo Jaromila Jireše.

V sále Divadla Na zábradlí se za 60 let hrály pantomima, absurdní divadlo, imaginativní postmoderní inscenace i stylizované interpretace původně nedramatických textů. Navzdory odlišným poetikám i dramaturgiím se přitom - jak v šedesátých letech v rámci "apelativního divadla" slíbil Jan Grossman - z onoho malinkého jeviště často kladly a stále kladou velké otázky.

Co bude dál

Poslední kapitola knihy nese název Tradice v novém, s podtitulem Nový začátek?. Soustřeďuje se na působení současného uměleckého souboru, který ve výběrovém řízení zvítězil se stejnojmenným projektem.

Jeho platnost jako by také v nové sezoně stvrzoval dramaturgický výběr pětice inscenací, které v nejbližších deseti měsících vzniknou, mimo jiné podle literárních předloh Josepha Conrada (Tajný agent) nebo Honorého de Balzaca (Ztracené iluze). A nejen to.

Kniha

Ilona Smejkalová: Zábradlí 1958-2018. Od Vyskočila po Mikuláška.
Vydalo Divadlo Na zábradlí, 2019, 200 stran, 249 korun

Pomyslnou "tradicí v novém" je i změna vizuální prezentace divadla, a to včetně loga. Soubor po šesti letech opouští zpočátku dost negativně přijímanou značku, kterou tvořilo jen minimalistické černé písmeno Z v kroužku. Vrací se zpět k původnímu slavnému, nicméně dříve zavrženému logu od výtvarníka Libora Fáry ze šedesátých let.

Designéři ze Studia Najbrt někdejší logo inverzně obrátili, takže ho v nynější podobě vytváří černé slovo "Zábradlí" na bílém pozadí. Symbolizuje tato změna další nový začátek?

Jak šel čas s logem Divadla Na zábradlí.
Jak šel čas s logem Divadla Na zábradlí. | Foto: Divadlo Na zábradlí
 

Právě se děje

před 59 minutami

Rozpočet je nyní ve schodku 305 miliard. Je to méně, než se očekávalo

Schodek státního rozpočtu momentálně činí zhruba 305 miliard korun. Hospodaření státu se tak vyvíjí lépe, než se plánovalo. Na tiskové konferenci po jednání se senátory o daňovém balíčku to uvedl premiér Andrej Babiš (ANO). Pro letošní rok je schválen rozpočet se schodkem 500 miliard korun.

"Je menší inkaso příjmů, logicky větší výdaje. Ale ten rozpočet se vyvíjí lépe, než byl schválen. Uvidíme, jak dopadne celý rok," řekl premiér.

Ke konci října činil schodek rozpočtu 274 miliard korun. Příjmy rozpočtu ke konci října meziročně klesly o 42,3 miliardy na 1,18 bilionu korun. Daňové příjmy včetně pojistného na sociální zabezpečení se snížily meziročně o 61,2 miliardy na 1,02 bilionu korun. Výdaje rozpočtu meziročně stouply o 212,1 miliardy na 1,45 bilionu korun. Po říjnových výsledcích ekonomové očekávali, že schodek rozpočtu za celý rok bude 400 až 450 miliard korun. Data o vývoji rozpočtu ke konci listopadu zveřejní ministerstvo financí v úterý 1. prosince.

Zdroj: ČTK
Další zprávy