Heydrich jako rocková hvězda. Hra o atentátu na protektora je pořádný nářez

Heydrich jako rocková hvězda. Hra o atentátu na protektora je pořádný nářez
Snímek ze 294 statečných.
Snímek ze 294 statečných.
Snímek ze 294 statečných.
Snímek ze 294 statečných.
Foto: Divadlo pod Palmovkou
Marie Reslová Marie Reslová
22. 9. 2020 17:30
V pražském Divadle pod Palmovkou připomínají operaci Anthropoid. Hru nazvanou 294 statečných, dokumentární fikci ze zákulisí atentátu na Reinharda Heydricha, napsal i režíroval Tomáš Dianiška a sám na premiéře ztvárnil říšského protektora.

O hrdinství odbojářů a brutální nacistické perzekuci vypráví s respektem k historickým faktům, ale také s nadsázkou. Neostýchá se použít ani drastický humor či estetiku akčních filmů.

Za tenkými svítícími obrysy domů na scéně se zjevuje přízračná postava Heydricha v esesácké uniformě. Pózuje jako rocková star při koncertu, ruce ohnuté do tvaru hákového kříže. Po stranách jeviště se triumfálně spouštějí rudé vlajky s černými symboly - dámského přirození. Protektor si zálibně prohlíží českou královskou korunu, aby ji vzápětí exemplárně potupil. "Poch*ij ji," řve uniformovaný padouch na poddaného.

Dianiška se toho nebojí. Střet odbojářů s gestapem, dobra se zlem, má v jeho pojetí až pohádkový či mytický - a také dost punkový - charakter. Žádné mudrování, ale pořádný nářez.

Zákulisí "největšího hrdinského činu našich dějin" odlehčuje humorem, pracuje s dobovými motivy i odkazuje ke skutečným příběhům, zároveň dává prostor ahistorickým aluzím, jimiž dění kolem atentátu přibližuje současnosti. Pro třicátníka Dianišku jsou přirozeným zdrojem představivosti filmové krváky Quentina Tarantina nebo komiksy, opírá se o motivy ze Sedmi statečných i Sedmi samurajů. S těmito prostředky se mu daří nevídané - autenticky přiblížit okamžiky, kdy se člověk, často i za bizarních nebo směšných okolností, rozhoduje riskovat život.

Popravte tu svini

294 statečných začíná přízračně veselou zabijačkou. Notář kontroluje váhu prasete, aby protektorátní hospodářství a konečné vítězství nepřišly zkrátka. Věci budoucí předznamenávají temné motivy jako hledání jateční pistole nebo věštění z hrnce plného prasečí krve. A do toho přichází zpráva, že z nebe se snesli andělé - výsadkáři.

Heydricha na premiéře ztvárnil autor hry a režisér Tomáš Dianiška.
Heydricha na premiéře ztvárnil autor hry a režisér Tomáš Dianiška. | Foto: Miloš Skácel/Divadlo pod Palmovkou

Dianiška má obrovský cit pro metaforu, která provokuje a vzbuzuje silnou emoci. Zároveň každou situaci, jež hrozí poučováním nebo patosem, v pravou chvíli uzemní vtipem, třeba i nekorektními hláškami o "židovském viru" a pečlivé dezinfekci.

Gabčík a Kubiš, ve hře pod krycími jmény Vyskočil a Strnad, se snášejí na scénu doslova jako namakaní "Rambové", protože tak je vidí sedmnáctiletý Aťa, prožívající první dospělé dobrodružství ve svém snovém světě.

Pro skupinu českých odbojářů, na první pohled trochu vyděšenou partu strýců a tet, se terčem vtipů a nakonec i drastické komiky stane Vyskočilova zraněná noha, již ošetřuje řezník na pultě masného krámu. Dost nevhod si k němu přicházejí nakoupit opilí gestapáci, kterým v panice jako delikatesní šunku nabízí kus shnilé tkáně, právě odříznuté z nohy. Při pohledu na prase na háku si pánové naštěstí vzpomenou, že musí do "práce", kde někoho nechali viset.

Provokativní, až "shakespearovské" rozkročení mezi vysokým a nízkým, smíchem a dojetím je pro Dianiškův vypravěčský styl charakteristické. Látku, u které jaksi automaticky předpokládáme ostych a pietní přístup, tak překvapivě zlidšťuje a přibližuje současnému vnímání.

Jako režisér navíc Dianiška umí přesně odhadnout moment, kdy je konec legrace. O to silněji nám pak v mozaice protektorátních skečů zatrne, když patnáctiletá Jindřiška a její matka s úkolem postarat se o parašutistu a štanglí uheráku dostanou i dvě pilulky kyanidu. Nebo když se rozhostí dlouhé ticho a Vyskočil se Strnadem čekají v zatáčce, až pojede říšský protektor.

Gestapáci do řeznictví přicházejí v nevhodný čas.
Gestapáci do řeznictví přicházejí v nevhodný čas. | Foto: Divadlo pod Palmovkou

Nekonečný valčík

Herecky je Dianiškova inscenace vzácně vyrovnaná, i přes žánrovou neuchopitelnost a nadsázku překvapivě stylově jednotná. Skoro nejtěžší to mají Jakub Albrecht a Daniel Krečmar v rolích výsadkářů. I když se jim daří vtisknout postavám rysy obyčejných, spontánních chlapíků, zůstávají spíš ztělesněnou představou o hrdinech českého zahraničního odboje, občas ironicky "shozeným" symbolem.

Snímek ze 294 statečných.
Snímek ze 294 statečných. | Foto: Divadlo pod Palmovkou

Z desítek lidí, kteří pomoc parašutistům zaplatili životy, si Dianiška pro své postavy vybral některá autentická jména, většinou spojená s názvy libeňských ulic: je tu sokol Jan Zelenka-Hajský, řezník Oldřich Vosmík, Marie Nováková a její dcera Jindřiška nebo teta Moravcová se synem Aťou.

Vosmík, kterého hraje Martin Hruška, i Zelenka-Hajský v interpretaci Dennyho Ratajského připomínají rázovitou vizáží, komickým zmatkařením i nečekaně projevenou statečností hrabalovské figurky. Stejně tak několik epizodních postav, kterým v bravurní zkratce vtiskla jedinečnost Barbora Kubátová.

Dospívající Jindřišku hraje Kamila Trnková. Jako trochu hubatá a vzpurná slečna hrdě čelí atakům nacistických slizounů a bezprostředně prožívá ještě dětskou lásku k dalšímu výsadkáři. Její matce Marii, věcné, odhodlané ženské, která vždycky ví, co je třeba udělat, dala sympatickou podobu Gabriela Míčová.

Sedmnáctiletý Aťa Moravec a jeho matka přinášejí do hry zvláštní, mystické motivy. S věšteckým darem paní Moravcové a jejími sklony k magii se neokázale vyrovnala Ivana Wojtylová. Aťa, posedlý stvořením golema, jenž by rozdrtil nenáviděné nacisty, uniká z protektorátní reality do představ. Denis Šafařík uvěřitelně ztělesňuje jeho hraniční, trochu autistickou povahu.

Obrazy Aťových leteckých snů a motiv písně Nekonečný valčík od Jiřího Bulise tvoří poetickou linku inscenace, jejíž finále působivě spojuje a dovršuje osudy všech zúčastněných.

Snímek ze 294 statečných.
Snímek ze 294 statečných. | Foto: Divadlo pod Palmovkou

Instinktivní odpor k totalitě

O mimořádném talentu živě a nepateticky vyprávět silné příběhy očima své generace přesvědčil třicátník Dianiška už několikrát. Hra Mlčení bobříků v žánru béčkového hororu vylíčila osud skautské vedoucí vězněné komunisty i sochařky, která její portrét propašovala na korunovou minci.

V Bezrukém Frantíkovi s naivitou lidového exempla a komiksovou zkratkou vypráví příběh muže, který navzdory vrozenému handicapu obstál v životě a hájil lidskost za všech okolností. Obě produkce vznikly na Palmovce, kde je Dianiška už šest let v angažmá jako herec.

Pro ostravské Divadlo Petra Bezruče pak napsal a režíroval text Transky, body, vteřiny. Podle kritiků to byla nejlepší inscenace a původní česká hra uvedená v minulém roce. S obrovskou empatií, ale také nekorektním humorem přibližuje příběh české transsexuální atletky Zdenky Koubkové.

Všichni tito Dianiškovi hrdinové mají něco společného - obrovskou vůli k životu, touhu po svobodě i po lásce, odvahu být sami sebou. A všichni se v nějaké životní fázi potkávají s nacistickým nebo komunistickým režimem. Perverzní jazyk a myšlení totalitních ideologií v Dianiškových hrách vyvolává až instinktivní ošklivost a odpor, vzbuzuje hrůzu. Ze strany autora se jim ale dostává i velmi kreativního výsměchu.

Tomáš Dianiška: 294 statečných

Režie: Tomáš Dianiška
Divadlo pod Palmovkou, Praha, premiéra 18. září, nejbližší reprízy 3. a 29. října a znovu 7. a 28. listopadu.

 

Právě se děje

Další zprávy