K roli velké hvězdy pařížského divadla a filmu, jež cestou na galavečer uvázne za bezpečnostní roletou, si Janžurová vytvářela vztah obtížně. "Ze začátku jsem si myslela, že nenajdu s touhle dámou nic společného. Dokonce jsem hru předala Janě Paulové, jestli by se v tom více nenašla ona," popisuje.
Styčné body s postavou herečky Joce de Guérandeové nakonec Janžurová objevila i díky režisérce představení, své dceři Sabině Remundové.
"Kromě toho, že to dělá velmi obětavě a skromně, tak mi dodávala upřímnou dobrou náladu z té hry. Každé tři dny jsme si říkaly, že nás to víc a víc baví a nacházíme spoustu zajímavých a zakutaných věcí, kde se můžeme s tou postavou propojovat. Nakonec musím říct, že hra je velmi dobrá," říká Janžurová. Pochvaluje si také, jak Jaromír Janeček text přeložil do češtiny.
Herečka se v komedii chystá odjet do televizního studia, které na její počest připravilo galavečer. Když ale spustí novou bezpečnostní roletu na terase, ocitne se v úzkých. "Najednou má nekonečně prostoru pro mnohem otevřenější a sarkastičtější bilanci, než jakou jí předepisoval scénář pořadu. Před očima jí defilují všechny důležité okamžiky jejího života, a to zdaleka nejen ty zalité sluncem," avizují tvůrci.
Sabina Remundová, kterou poslední dobou proslavil televizní seriál Kukačky, se na jevišti krátce objeví v roli Karolíny. Většina představení však bude ležet na bedrech Janžurové. "Text je ošidný v tom, že každá situace se podobá té předchozí nebo následující. Budu to na představení dělat bez nápovědy, ale myslím, že když se nic strašného nestane, tak si budu umět poradit. Nechci to zásadně dělat, ctím ten překlad, ale kdybych někde uvázla, tak se z toho, doufám, obratně dostanu," podotýká.
Remundová má narozeniny o den dřív než Janžurová. Malou společnou oslavu devětačtyřicetin a osmdesátin plánují v restauraci, jinak mají spoustu pracovních povinností.
"Znám maminku ze všech možných úhlů, takže by se dalo říct, že mám zkušenost se všemi jejími polohami. Ale pořád je to pro mě plné života, vždy je to od ní velice poctivě odpracovaná práce, je do ní stoprocentně ponořená a zvídavá. Na jevišti působí jako holčička. Takže nevidím osmdesátiletou dámu, ale holčičku ze Žirovnice, kterou znám jenom ze starých fotografií," říká Remundová.
"Její lidský a herecký projev mě okouzluje, nejcennější na něm je, že tu její lidskou laskavost a vřelé srdce je možné vidět v životě i na jevišti nebo ve filmu," doplňuje.
Také Janžurová si dceru jako režisérku chválí. "Dělá to skvěle, se zaujetím a jasnou ideou, je vytrvalá, trpělivá, když nejsem schopná něco hned vstřebat, při režírování se neprosazuje z nějakého sobeckého chtění uplatnit se za každou cenu. Ještě k tomu všemu mi připravuje obědy, vozí mě do divadla autem a doma pak vodí na procházky, abych rozhýbala klouby," popisuje Janžurová.
Ta má ovšem i jiné plány. S režisérem a hercem Miroslavem Krobotem bude převážně v srpnu točit film Šnajdr, předtím začne pracovat na televizní pohádce s režisérem Karlem Janákem. A věnuje se zlínské herecké škole.
"Já si vždycky myslela, že v těchto mladistvých letech, která mám, si konečně budu číst všechny ty odložené knihy a možná se koukat na svoje filmy s pocitem, že jsem toho přece neudělala málo, zkrátka že si budu už jenom takhle užívat. Přesto je pro mě pořád důležitější jít dál ve své profesi a ještě se v ní o něco snažit. I když mě napadá, jestli tohle třeba nebude moje poslední divadelní role," říká Janžurová.
Na scéně Národního divadla se objevila v roce 1960, kdy ještě jako posluchačka pražské DAMU ztvárnila Panskou v Krejčově inscenaci Čechovova Racka.
Mezi její nejslavnější filmy patří Penzion pro svobodné pány nebo Svatba jako řemen Jiřího Krejčíka, Petrolejové lampy a Morgiana od Juraje Herze, Kočár do Vídně režiséra Karla Kachyni, Pane, vy jste vdova Václava Vorlíčka a filmy Alice Nellis Ene bene a Výlet.
Pražské Divadlo Kalich před třemi lety uvedlo autorskou komedii Veletoč, kterou Janžurová napsala na námět kolegyně Jany Paulové. Loni herečka převzala cenu Kristián za celoživotní přínos kinematografii.
