Recenze: Huba, Pauhofová a Vášáryová. Na divadelním festivalu se skvěle zastavil čas

Martin Huba na konci stojí jako král Lear, bičovaný bouří.
Snímek z plzeňského uvedení inscenace Před západem slunce.
Foto: Jaroslav Prokop
Marie Reslová Marie Reslová
14. 9. 2019 19:21
Činohra Slovenského národného divadla se včera na mezinárodním festivalu v Plzni představila inscenací hry Gerharta Hauptmanna nazvanou Před západem slunce.

V textu, který německý dramatik napsal před více než stovkou let, režie Michala Vajdičky objevila silný současný příběh. Odkazem na osud krále Leara vrcholí drama zámožného sedmdesátníka, kterého vlastní děti zbavily majetku i společenského postavení. Hraje ho Martin Huba.

Hra Před západem slunce patřila k titulům, jejichž prostřednictvím pronikal na německá jeviště naturalismus, toužící zobrazit syrovost života bez ohledů na konvence. Otevřenost, s jakou Hauptmannův text ukázal bezohledné rodinné vztahy a tabuizované milostné pouto, vyvolala skandál.

Vysoce postavený sedmdesátník Mattias Clausen v představení čelí špatně skrývanému sobectví i dravosti vlastních dětí a po smrti své ženy se pokouší překonat osobní krizi upřímným vztahem s dívkou o půlstoletí mladší.

Dnes příběh přišel o provokativnost, ale díky skvěle napsaným a psychologicky přesvědčivým postavám neztrácí sílu. Michal Vajdička tak mohl inscenovat text prakticky bez jakýchkoliv vnějších aktualizací, jako by se odehrával v současnosti.

Obdélníkové jeviště umístil scénograf Pavol Andraško mezi diváky sedící po obou jeho delších stranách. Ty kratší ukončil chladnými designovými "betonovými" stěnami, na nichž visí portréty všech čtyř Clausenových dětí a zemřelé manželky. S rozkladem rodinných vztahů se stěny rozpadají.

Nic víc kromě několika židlí, stolu a pár rekvizit skvěle typově obsazení herci nepotřebují.

Režisérovi se daří oživovat vnitřní napětí hry. Pomáhá mu i humor. Odlehčuje vážné téma a do temného obrazu domácnosti Clausenových i příbytku Mattiasovy milované mladičké Inken vnáší trochu světla.

Snímek z inscenace Před západem slunce.
Snímek z inscenace Před západem slunce. | Foto: Jaroslav Prokop

Vajdička měl skvělý nápad obsadit do role sluhy Wintera talentovaného herce Michala Nogu, handicapovaného trpasličím vzrůstem. Bezeslovné komické komentáře této absurdní figury pomáhají současnému vnímání textu.

Podobně záškodnicky režisér vpustil na scénu i místní pěvecký sbor, který vede Inken. Jeho toporné nástupy a odchody, přerušování zkoušky na cigaretku, na oběd a nakonec odeslání zpěváků domů jsou hezkým odlehčením dialogů, ze kterých přece jen čouhají dráty dobové konvence.

Trumfem inscenace je přirozeně obsazení Martina Huby. Pro charismatického herce excentrických gest i velké vnitřní autenticity jako by role Mattiase Clausena byla stvořená. Málokomu bychom uvěřili, že může citově oslovit tak mladou dívku, jako jemu.

Clausen je v Hubově podání bezohledně ironický i sebeironický. A také sebestředný. Jako střihem se střídají jeho manické a depresivní stavy, v okamžiku se mění z milujícího rodiče v pohrdajícího a trestajícího otce.

Na konci stojí jako král Lear, bičovaný bouří, v dešti na prahu domu milované Inken. Monumentálním způsobem a bez jediného přešlapu završí Huba jeho příběh obrazem jasnozřivého šílenství.

Trumfem inscenace je obsazení Martina Huby.
Trumfem inscenace je obsazení Martina Huby. | Foto: Jaroslav Prokop

Inken, kterou hraje Mária Schumerová, vypadá ještě skoro jako dítě. Je půvabná, ale bez stínu vyzývavosti. Pevná, energická, ale většinu doby klidná a úsporná v gestech. Scéna sblížení s Mattiasem vyráží dech bezprostředností.

Schumerová je talentovanou studentkou Emílie Vášáryové, která v inscenaci ztvárnila její matku. Na malém prostoru dramaticky "služebné" postavy herečka vystavěla přesný charakter opatrné, protože životem drsně vyučené ženy. Paní Petersová má svoji hrdost i svérázný humor, jímž čelí dotěrným otázkám, na které nechce odpovědět.

Před západem slunce je inscenace vzácně herecky vyrovnaná, v níž i menší role dokonale zapadají do neúprosného dramatického soukolí.

Je třeba zábavné pozorovat k nepoznání proměněnou Táňu Pauhofovou, jak se jako staropanenská Clausenova dcera Bettina s nesnesitelnou úslužností domáhá otcovy pozornosti. Do detailu propracované směšné tiky, ale především postupně zveřejňované vnitřní motivace proměňují její postavu v odpudivé monstrum.

Právě schopnost přesně analyzovat a vystihnout vnitřní svět postav, jejich myšlení a pohnutky, a to způsobem, který se nás citově dotýká a ke všemu je napínavý i zábavný, patří k velkým přednostem umění slovenských herců.

Málokdy má konstatování, že se někde hraje 40 let stejně, pozitivní souvislosti. Činohra Slovenského národného divadla je v tomto směru výjimkou. Špičkové psychologické herectví, k němuž tamní činoherní soubor dospěl v osmdesátých letech minulého století, reprezentovala rovněž jména Martina Huby, Emílie Vášáryové nebo Emila Horvátha.

Emília Vášáryová vystavěla přesný charakter opatrné, protože životem drsně vyučené ženy.
Emília Vášáryová vystavěla přesný charakter opatrné, protože životem drsně vyučené ženy. | Foto: Jaroslav Prokop

Pamětníci včera mohli mít pocit, že se čas zastavil. Režisér všechny tři herce obsadil do Hauptmannova dramatu a oni své role odehráli ve stejně vrcholné formě jako před desítkami let. Důsledně vyložené, s noblesou, humorem a živě rezonující v hledišti. O tom, že svou "školu" i zkušenost předávají dál, svědčily výkony mladších kolegů, především precizně ztělesněné postavy Márii Schumerové nebo Táni Pauhofové.

Je tu ještě jedna "náhoda". V osmdesátých letech byli Vášáryová a Huba hvězdami slavných inscenací jako Měsíc na vsi nebo Nepřítel lidu, které tehdy režíroval Ľubomír Vajdička, otec Michala Vajdičky. Uvedení Hauptmannovy hry tak od režiséra vyznívá i jako sympatický výraz respektu k hereckému a inscenačnímu stylu Slovenského národného divadla, který jeho otec spoluutvářel.

 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

před 38 minutami

Brabec vnímá po debatě o Turówě posun, příští týden se sejde s polským ministrem

Ministr životního prostředí Richard Brabec (ANO) vnímá po pátečním jednání expertních týmů významný posun v některých bodech ohledně polského hnědouhelného dolu Turów. Příští týden, pravděpodobně v pondělí, bude jednat s polským protějškem Michalem Kurtykou, později opět zasednou i odborné týmy. 

Podle Česka důl Turów u česko-polské hranice mimo jiné ohrožuje zásoby pitné vody v českých obcích. Soudní dvůr Evropské unie v pondělí uvalil na Polsko pokutu půl milionu eur denně (asi 12,7 mil. Kč) za neuposlechnutí předchozího soudního příkazu k přerušení těžby v dole.

Unijní soud už v květnu vydal na základě české žaloby předběžné rozhodnutí o zastavení těžby v dole. Polská vláda reagovala oznámením, že důl zavřít nehodlá, a stejné stanovisko zaujal také generální ředitel společnosti PGE, vlastníka dolu. Náhlé zastavení těžby by podle Polska ohrozilo energetickou bezpečnost země a tisíce pracovních míst. Soud následně vyměřil Polsku zmíněnou pokutu.

Polský ministr spravedlnosti Zbigniew Ziobro v pátek podle agentury PAP řekl, že Soudní dvůr Evropské unie neměl v dané etapě sporu o důl Turów právo uložit Polsku pokutu. Spor o Turów před unijním soudem ještě nedospěl k verdiktu.

Brabec nechtěl být ohledně možné dohody konkrétní. "Dokud není domluveno všechno, není domluveno nic. Nicméně bylo několik bodů, které byly významně sporné celou dobu. Dnes po jednání vnímám posun v některých a uvidíme. Nechci konkretizovat," řekl v pátek. "Jsem rád, že se i po dnešním jednání přiblížil kompromis, který snad bude přijatelný pro obě strany, který snad budou umět schválit obě vlády," doplnil liberecký hejtman Martin Půta (Starostové pro Liberecký kraj).

Zdroj: ČTK
před 1 hodinou

Nizozemský soud poslal do vězení zloděje obrazů van Gogha a Franse Halse

Devětapadesátiletého Nizozemce v pátek poslal na osm let za mříže soud v Lelystadu severovýchodně od Amsterodamu za krádež dvou cenných obrazů. Obraz Vincenta van Gogha Farní zahrada v Nuenenu z roku 1884 zmizel loni v březnu z muzea Singer Laren ve městě Laren. Loni v srpnu pak podle soudu tentýž zloděj ukradl i Halsovo plátno Dva smějící se chlapci (1627) z malého muzea Hofje van Mevrouw van Aerden v Leerdamu, asi 60 kilometrů jižně od nizozemského hlavního města.

Obě díla zmizela beze stopy. Jenom hodnotu Halsovy malby soud odhadl na 16 milionů eur (přes 400 milionů korun). "Tyto obrazy jsou součástí národního kulturního dědictví, mají význam pro dnešní i budoucí generace," konstatoval soud podle agentury DPA.

Na obou místech činu se našla DNA odsouzeného muže, který byl už v minulosti trestán za krádež umění. Obvinění z posledních krádeží popíral.

Zdroj: ČTK
Další zprávy