Publikum české verze této trpké komedie, která se odehrává poblíž newyorského Times Square, však o ostré výrazy není ošizeno. Překladatel hry Pavel Dominik je notně vyvažuje vtipem, z vulgarit, jimiž je slovník postav nasáklý, stvořil hezky praštěné hlášky. V režii Mikoláše Tyce se tak z jeviště linou árie rafinovaných sprosťáren, které i díky hercům působí spíš hravě než hrubě.
Aktéři příběhu, v němž jako spouštěč skoro feydeauovské zápletky se vzájemnými nevěrami figuruje zapomenutý klobouk, nejsou žádná neviňátka. Jackie se po dvou letech vrátil z kriminálu, který vyfasoval za drogové dealerství, našel si práci a pokouší se - nakonec zřejmě marně - abstinovat.
Jeho zatraceně sexy holka Veronica šňupe koks. Kamarád Ralph se angažuje v "duchovním" hnutí Anonymních alkoholiků a kde se dá, podvádí svou ženu Victorii, která pro změnu holduje marihuaně a televizním seriálům. Hulí i Jackieho homosexuální bratranec Julio, prý byl závislý na sexu, nyní propadl zdravé stravě a návštěvám posilovny. Téma výstižně shrnuje podtitul hry: tragikomedie o závislostech.
V Česku až dosud neznámý čtyřiapadesátiletý americký dramatik, režisér a herec Stephen Adly Guirgis napsal Parchanta v kloubouku roku 2011. Tentýž rok měl premiéru na newyorské Broadwayi, pak byl uveden na několika amerických scénách, roku 2015 ho s úspěchem nastudovalo londýnské National Theatre.
Brněnský Buranteatr hru svým divákům poprvé představil koncem minulého roku s vynikajícím Michalem Isteníkem v roli Jackieho. Ten sklízel ovace vyprodaného hlediště i nyní, během tradičního letního hostování souboru v pražské Celetné.
Parchant v klobouku není zásadní dramatická analýza života frustrovaných Newyorčanů, kteří neví, co si počít se životem. Spíš jde o dobře napsanou komedii amerického střihu, poučenou klasickou francouzskou fraškou.
Humor na ostří nože a pikantní slovník, autorovo zaujetí neobratnou snahou postav ze společenského okraje vyznat se v nesrozumitelném světě a také sympatie pro jejich svérázný zápas o lásku i sebe sama připomenou hry irského dramatika Martina McDonagha. Ostatně i Stephen Adly Guirgis, který roku 2015 získal Pulitzerovu cenu za jinou svoji hru Between Riverside and Crazy, má po matce irské předky.
V jeho textu má důležitou roli jazyk. Není pouhou ilustrací prostředí temperamentní portorikánské menšiny, ale univerzálnějším výrazem vnitřní nejistoty. Vulgarity silácky zakrývají citový a myšlenkový zmatek postav. Neuspokojivost jejich reálných životů je žene do náruče všelijakých náhražek - drog, alkoholu, posiloven, sexu, rituálů Anonymních alkoholiků nebo iontových nápojů.
Chtějí se v životě, "kterej bolí jak svině", něčeho přidržet a při tom uvíznou v bažině. Plácají se v ní, vypadá to směšně, ale jim jde o všechno.
Právě tuto bolavou roviny hry, která probleskuje uprostřed chrlených vtipů a šťavnatých vzájemných provokací, se režiséru Tycovi a především hercům, o jejichž výkony se skromně vypravená produkce opírá, podařilo vyjádřit silně a přesvědčivě.
"Buranská" interpretace Parchanta v klobouku jde ve stopách toho nejlepšího, co v tomto brněnském nezávislém divadle vzniklo během 15 let jeho statečné a cílevědomé existence v hraničních ekonomických podmínkách. S nejoceňovanějšími inscenacemi Buranů - Walczakovou Amazonií nebo Mametovým Listopadem - novinku spojuje také obsazení kmenového herce, fenomenálního komedianta Michala Isteníka.
Jeho Jackie je pudař s dobrým srdcem, vtipný, jednodušší týpek, který "prostě ujel". Na dealera drog působí málo nebezpečně, až dětsky bezbranně. Není ale problém si představit, že tohoto překotně uvažujícího a jednajícího důvěřivce, který se po návratu z kriminálu ze všech sil snaží znovu nespadnout do průšvihu, někdo využil, a právě proto musel jít sedět.
Na Isteníkovi je přímo fyzicky vidět, jak jeho postavu "bolí", když si chce ujasnit, co se jí to sakra děje. Tahle zábavně zveřejňovaná anatomie myšlení Guirgisových hrdinů je na Parchantovi v klobouku to nejzajímavější.
Třeba sexy a po kočičím způsobu se neustále protahující Jackieho holka vyznívá jako překvapivě věcná a ostrá jak nůž. Feťačka Diany Velčické se svými prudkými střihy nálad a zabijáckou ironií je krásná a mrazivě autentická. Přes všechny nevěry a divoké peripetie jí a Jackiemu nakonec můžeme uvěřit, že autor nenapsal závěrečnou scénu jen kvůli dobrému konci na broadwayský způsob. Že mezi nimi fakt jde o lásku, naději v mizérii jejich životů.
Zato Ralph v podání Lukáše Riegra balancuje mezi cynickým playboyem a pokryteckým pantátou, který zjistil, že nejpohodlnější je odskočit si za dobrodružstvím a pokorně se vrátit k manželce i televiznímu ovladači. Jeho životním postojem je dokonale aplikovaný mravní relativismus. A jeho devízou schopnost přesvědčit sebe i druhé, že je altruistický borec. Že vlastně Jackieho zachraňuje, i když spal s jeho holkou, protože spát s holkou kamaráda je přece normální, když jste dospělý chlap.
Ralph se přirozeně "podepsal" i na své ženě Victorii, které Kateřina Veselá vtiskla nejistotu i okázalý vzdor podváděné manželky, jež už nemá sílu opustit svoje ponižující postavení.
V zápletce, točící se hlavně okolo nevěry obou párů, je Julio jako homosexuál mimo hru. Vojtěch Blahuta ho ukazuje coby typicky "vykrouceného", citlivého a užvaněného gaye, který se musí vyrovnat se stigmatem své orientace a marně se snaží získat Jackieho respekt i přátelství.
I když u Ralpha v obýváku visí vlajka americká, klidně by mohla být česká. Situace i charaktery Guirgisových postav jsou univerzální a americké reálie pro ně nemají zásadnější význam. Mohou být doma na Manhattanu stejně jako ve smíchovském činžáku.
Stephen Adly Guirgis: Parchant v klobouku
Režie: Mikoláš Tyc
Buranteatr, Brno, premiéra 10. listopadu 2018, recenzováno z pražského uvedení 7. srpna v Divadle v Celetné.
Je dobře, že s Parchantem v klobouku se do Buranteatru aspoň na chvíli vrátila stará, zakladatelská garda, která před několika lety přenechala "své" divadlo mladší generaci. Jmenovitě Juraji Augustínovi, který divadelní prostor na brněnském Sokolském stadionu otevřel fúzi pohybového divadla a činohry.
Svého času bylo překvapivé, že nové brněnské nezávislé divadlo nevzniklo s ambicí scénicky experimentovat, ale "staromilsky" vsadilo na dobře napsané texty, precizní herecké řemeslo a pečlivý dramaturgický výklad. Je skvělé, že i při nynějším působení na prestižních kamenných scénách, většinou v Městském divadle v Brně, kde se například Isteník vyprofiloval jako herecká hvězda, si tahle parta našla čas na Parchanta v klobouku.
