GLOSÁŘ Němým unikla nejen řeč, Alchymista se ještě nerozhodl

Jakub Novák
25. 3. 2014 18:13
Glosář k divadelním představením Němí a Alchymista snů
Alchymista snů (Michaela Josífková).
Alchymista snů (Michaela Josífková). | Foto: Bohumil Eichler

Glosář - Proč? Tohle slovo vás možná bude provázet po velkou část představení Němí, za kterým stojí Adam Halaš, Petr Krusha a Apolena Vanišová. Show jednoho muže (Krusha) tu od začátku koketuje se zvláštní formou zbytečnosti, vyčpělosti a lacinosti. Přitom potenciál, daný využitými scénografickými a technickými prostředky, má toto představení obrovský.

V mnoha chvílích se to ostatně jasně ukazuje - hry se světlem, nasnímanými sekvencemi Krushova pohybu promítanými na stěny, odrazy světel od rozpohybované vodní hladiny či práce se žárovkami - tyto a další chvíle působí mnohdy až hypnoticky a manipulují s divákovým vnímáním tak silně, že je často škoda opouštět je.

Němí.
Němí. | Foto: Gábina Mertová

Zejména potom za situace, kdy ze strany Krushy následuje nějaká „lidská“ intervence. Z míst, kde se doposud pracovalo podprahově, se často infantilním verbálním nebo pohybovým zásahem divák náhle ocitl v konfrontaci s dalším novým „proč“, přičemž rozhodně nejde o nějaké „přesahové“ proč, o tom se skutečně v případě rýmovaček a nadávání do kurev (které zde jen těžko hledali své opodstatnění) mluvit nedá.

Namísto cesty práce s hlasem a spolupráci s dostupnou technikou byla zvolena jednoduchá a nabízející se přímá cesta, která však nevnesla do nastavené formy žádoucí obsah. Škoda.

Němí.
Němí. | Foto: Gábina Mertová

V celkovém kontextu tak nakonec snad nejpřirozeněji působilo Krushovo nahé kachní cákání se v improvizovaném rybníčku. Vzhledem k předešlému už ale těžko šlo tento výstup přijmout jinak, než jako zbytečné natahování a ředění předchozích dílčích výstupů. Očekávaná gradace se nedostavila, jednotlivé scény zůstaly vytržené a samy o sobě. Opět škoda.

Během jednoho „obyčejného Albertova dne“ se náš „hrdina“ sice možná střetl s (ne)skutečností světa kolem sebe, ale jednotlivé prvky se mu podařilo zdeformovat do často bizarních konstrukcí, které zůstaly mnohdy ponechány bez dalšího rozvinutí samy o sobě, přičemž se v této formě ukázaly jako neživotaschopné a nakonec vymizely do ztracena. Albertova interakce s okolním světem a jeho vztah k Marii se tak nakonec obrátili v boj performera se sebou samým.

Němí.
Němí. | Foto: Gábina Mertová

Krusha ve svém vystupování často paroduje jak samotné výrazové prostředky, chování či situace, ve své snaze o ironii však bohužel zachází až tak daleko, že se tyto prvky obrací proti němu a parodií se tak stává sám sobě. To se mu potom jako bumerang vrací ve chvílích, kdy pracuje s technikou či motivem, které v jiné části představení diskredituje; těžko lze potom za takových podmínek vytvořit dojem upřímnosti uměleckého sdělení. Divák se tak stává svědkem postupného rozkladu nápadů a potenciálu, kterého mu je chvílemi až líto.

„Němí“ tak nechtěně naplňují podstatu svého názvu, tedy neschopnost okolí sdělit své myšlenky. Cesty peformera a diváka sice chvílemi kráčí vedle sebe – a pohled je to potom zajímavý – většinu času se však významně rozchází a nastalou mezeru se vyplnit nedaří.

Co lze ještě zachránit, zachraňuje potom právě technika, která představuje prakticky vystoupení ve vystoupení – a to dokonce natolik, že by stálo za uvažovat o tom, zda je performerova fyzická přítomnost v tomto díle vlastně nezbytná.

Němí. Námět a režie: Adam Halaš. Dramaturgie: Apolena Vanišová. Scénografie: Apolena Vanišová a Petr Krusha. Účinkuje: Petr Krusha. Hudba a light design: Petr Krusha. Premiéra 19. února 2014 v Teatro NoD. Nejbližší představení 26. března.


Alchymista, který klesá k zemi

První vteřiny, první tóny, pianistovy prsty se rozbíhají po klávesách. Kousek od srdce velkoměsta pulzujícího v rytmu pátečního večera se v divadle Ponec na chvíli zpomaluje čas. Právě zde totiž mladý italský pianista a skladatel José Miguel Maschietto představuje svého „Alchymistu snů“.

Alchymista snů.
Alchymista snů. | Foto: Bohumil Eichler

Počáteční pocity a nálady však od té chvíle již nedostávají příliš mnoho nových impulzů, ředí se a vybíhají vstříc tmě, která v sále panuje. Svou výtečnou klavírní techniku představuje Maschietto na skladbách, které by daly dohromady výborný filmový soundtrack, ale které zároveň nejsou schopné nést celou váhu představení.

S postupem času se tak Alchymista ohýbá stále blíže k zemi a stává se pořád nevýraznějším. A nijak mu přitom nepomáhají ani pohybové a hudební intervence v podobě příležitostných pohybových sekvencí Michaely Josífkové, několika trumpetových vstupů Bronislava Vagenknechta ani závěrečné – a bohužel velmi marginalizované – vystoupení Prague Youth Ensemble.

Alchymista snů.
Alchymista snů. | Foto: Bohumil Eichler

Jakoby se tvůrci nemohli rozhodnout, kolik prostoru by měl každý z umělců dostat. Nejpalčivěji to působí zejména u posledně zmiňovaného souboru, jehož krátká sekvence v závěrečných momentech vystoupení vyvolává otázku po tom, proč tito hudebníci nedostali více příležitostí už dříve. Spíše než soustavné lpění na protekci výsadního postavení klavíristy v rámci celku, by Alchymistovi snů mnohem více slušelo výrazně širší a „rovnoprávnější“ zapojení jednotlivých „snílků“ v průběhu celého vystoupení.

Mnohé se tu navíc děje tak nějak napůl – tedy ne technicky, tanec i hudba je zde z tohoto pohledu na velmi dobré úrovni, ale obsahově, kdy technika není sama o sobě schopna zachránit absenci nápadu či originality.

V důsledku toho se na konci představení člověk spíše sám sebe ptá, jestli nyní přijde přestávka, po níž bude celý program gradovat; poslední tóny tak působí spíše jako nedořečené věty, ztracené někde v půli cesty.

Alchymista snů.
Alchymista snů. | Foto: Bohumil Eichler

Alchymista snů je svým způsobem brilantní skicou, náčrtem několika možných cest a směrů, kterými by se mohl vývoj představení v budoucnu ubírat. Jeho jednotlivé součástky – od Maschiettova klavíru až po smyčce mladých hudebníků – skrývají velký potenciál.

V podobě předvedené na premiéře představení dává však jejich součet dohromady zatím pouze velkou promarněnou příležitost; jako samostatné představení nemůže Alchymista snů obstát. Jednak je příliš roztříštěný (což by v principu nevadilo) ale současně s tím není příliš pestrý ani objevný; svůj nápoj nesmrtelnosti bude muset Maschiettův Alchymista ještě chvíli hledat.

Alchymista snů. Hudba a režie: José Miguel Maschietto (Solo Piano). Tanec: Michaela Josífková. Make-up:Tereza Georgievová. Graphic Design: Nikolay Essence. Produkce: Dora Kovářová. Premiéra 7. března 2014 Divadlo Ponec Praha.

 

Právě se děje

před 46 minutami

Disney bude od zaměstnanců vyžadovat očkování

Walt Disney Company se přidala k firmám, které od svých zaměstnanců začnou vyžadovat očkování proti nemoci covid-19. "Očkování je nejlepší nástroj, kterým můžeme celosvětovou pandemii dostat pod kontrolu a ochránit naše zaměstnance," vysvětlil agentuře AP mluvčí společnosti, jež provozuje zábavní parky, televize, filmová studia i vydavatelství.

Zaměstnancům, kteří dosud očkovaní nejsou, Disney poskytne 60 dnů na to, aby se nařízení přizpůsobili. Po dohodě s odbory rovněž firma oznámila, že očkování bude vyžadovat od všech budoucích pracovníků. Stejně jako Disney hodlají očkování od zaměstnanců vyžadovat firmy Walmart, Google, Facebook, Twitter, Uber, Lyft nebo noviny Washington Post. Podobné opatření, byť zatím ne plošně pro všechny pracovníky, zavádí i videotéka Netflix.

Zdroj: AP
Další zprávy