reklama
 
 

Glosa: Ostrovy v Pustině unikly skanzenu strašáků totality

13. 10. 2014 15:59
Málokterá osobnost undergroundu a její dílo se staly přenositelnými a upotřebitelnými i v nové době, bez dávky nostalgie. Pavel Zajíček je výjimkou, což dokazuje představení Pustina ve Studiu hrdinů.

Glosa - „Černobílý“ totalitní systém padl a jen nedlouho potom ho (nepřekvapivě) následoval český underground, respektive jeho odkaz a vliv. Nové kapitalistické realitě se někdejší disent nebyl schopen – či ochoten – postavit, či se vůči ní nějak zásadněji vymezit, což nevyhnutelně vedlo v proměnu ve skanzen osobností upomínajících tu a tam na historické strašáky a žijící spíše v čase minulém.

Málokterá jeho osobnost či dílo se staly přenositelnými a upotřebitelnými i v nové době, bez nutnosti přibrat řádnou dávku nostalgie – a právě jednou z takových světlých výjimek je bezesporu osoba a tvorba básníka, textaře, hudebníka a výtvarníka Pavla Zajíčka, jak ostatně dokazuje aktuální představení Pustina, premiérově uvedeného ve Studiu Hrdinů v rámci festivalu ...příští vlna / next wave....

Celý projekt vychází ze Zajíčkových sbírek z osmdesátých let, doplněných citacemi ze spisu, který proti němu a jeho kolegům z undergroundové scény vedla komunistická StB. Své básně v průběhu představení cituje sám Zajíček – intimní a mnohdy lyrické texty, které jsou produktem Zajíčkovy bohaté představivosti a obrazotvornosti, proplouvají prostorem doplněné o expresivní vizualizace, často nervní a podvědomě znepokojující videa, která zároveň člení celé představení na šest celků (Město, Cesta, Les, Noc, Moře, Pustina), jež se ale nechovají jako ostrovy, ale naopak se velmi přirozeně a nenuceně prolínají. Silné zázemí Zajíčkovým slovům poskytuje také hudba DG 307, kteří hrají v rámci představení živě a extrémně různorodě.

Kromě samotného autora básní se na pódiu objevují ještě Miloslav Mejzlík, jenž zde působí trochu jako ad hoc doplněná postava určená k zastoupení charakterů, které není zbytek osazenstva s to pokrýt, a dále potom Halka Třešňáková a Jiří Maryško.

Zatímco Mejzlík je možná jedinou slabinou celého představení a jeho výstupy místy upadají do tuctovosti a nudy, Třešňáková a Maryško spolu svádějí mimořádně přirozenou a živou interakci. Zejména potom Maryško, který prochází celým představením polonahý, je živlem nacházejícím jediné limity uvnitř sebe; neberoucí ohled na okolí, silný a divoký, přesto v konci tak zranitelný (a koneckonců i zraněný). Třešňáková tu zase mistrně proplouvá výrazně odlišnými charakterovými rovinami a více než vydatně doplňuje do představení ženský element, osudovost a konečnost.

Prakticky každá jednotlivá součást projektu by mohla velmi dobře fungovat jen sama o sobě. Navzdory osobitosti a síle jednotlivých zmíněných částí, ze kterých se celý projekt Pustiny skládá, by jeden čekal minimálně třecí plochy mezi nimi; k tomu však díky velmi dobře odvedené režisérské a dramaturgické práci nedochází.

Za to, jakým způsobem se v Pustině daří skloubit intimitu s výpravností, expresivnost s introverzí a jak se do ní daří navzdory určité všudypřítomné temnotě vpasovat i trochu humoru, si zaslouží režisér Miroslav Bambušek, stejně jako Zuzana Krejzková, která má na svědomí výpravu a dramaturg Jan Horák velké uznání.

V podzemí Veletržního paláce je totiž díky nim možné zažít zkušenost výrazně přesahující to, na co je divák v tuzemsku zvyklý…

Pavel Zajíček: Pustina. Adaptace a režie: Miroslav Bambušek. Výprava: Zuzana Krejzková. Dramaturgie: Jan Horák. Hudba: DG 307 (Pavel Zajíček, Ivan Bierhanzl, Tomáš Vtípil, Tomáš Schilla, Petr Fučík, Ivan Manolov). Autoři filmů: Martin Ježek, Jakub Halousek, Jan Daňhel, Miroslav Bambušek, Martin Klapper, Martin Čihák. Hrají: Pavel Zajíček, Miloslav Mejzlík, Halka Třešňáková, Jiří Maryško, Tomáš Kadlec. Premiéra 6. října 2014 ve Studiu hrdinů.

autor: Jakub Novák | 13. 10. 2014 15:59

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama