Mít na scéně populární "Bohdalku" a oblíbeného slovenského herce je pro každého principála terno. Na ty dva by bylo vyprodáno za všech okolností. Umělecky ovšem Jan Hrušínský, producent a šéf pražského Divadla Na Jezerce, tímto obsazením docela zariskoval.
Nejen proto, že nejslavnější česká komička Jiřina Bohdalová za rok a pár měsíců oslaví devadesátiny, což je věk, v němž se herci po divadelních prknech obvykle už neprohání.
Gin Game je navíc tragikomický příběh z domova seniorů, dvouhodinový dialog založený na dokonalé souhře protagonistů. A Bohdalová vždy působila spíš jako sólistka. Ona i Milan Kňažko jsou dva jedinečné herecké vesmíry, odlišné osobnosti, které se na jevišti dosud nepotkaly.
Bohdalová je milována za praštěné, dryáčnické komediální role, estrádní výstupy a večerníčky, on respektovaný za komplikované, noblesní, často temné charaktery, které pamětníci znají z předlistopadových filmů a televizních inscenací. Bohdalové filmografie i soupis televizních vystoupení jsou úctyhodné, ale divadelních rolí měla pomálu. K nejznámějším patří postavy z her Jiřího Hubače Dům na nebesích z osmdesátých let minulého století a Generálka, která se dosud hraje právě na Jezerce.
Kňažko se k herectví vrátil před 15 lety po stejně dlouhé pauze ve vysoké politice - byl slovenským ministrem zahraničí i kultury a také ředitelem televize Joj. Od té doby ho můžeme vídat v soukromých hereckých divadlech: bratislavském Štúdiu L+S, kde vystupuje s Milanem Lasicou nebo Emílií Vášáryovou, či v brněnském Divadle Bolka Polívky.
V Praze jsme ho potkávali v Ungeltu, na scéně Studia Dva nebo právě na Jezerce. Za výkon ve zdejší inscenaci Shylock před třemi lety získal Cenu Thálie.
Oba jsou zkušení profesionálové, přesto by na jejich společnou hereckou partii před nynější premiérou sázel málokdo. O to víc překvapí, když si v Gin Game citlivě přihrávají na smeč, jako by spolu na jevišti stáli celý život. Nezvykle ukázněná a přesná Bohdalová má energie na rozdávání, Kňažko si se zábavným nadhledem připravuje nečekanou proměnu svého zestárlého elegána. Oba navíc působí uvolněně, jako by hráli pro radost.
Karetní hra o život
Fonsia a Weller, protagonisté Gin Game, se potkávají na verandě domova pro seniory, kam "zalezli" se svým smutkem. Osamělí, v neutěšeném odkladišti starých lidí, bez naděje, že ho ještě někdy opustí. Přesto jsou ještě dost živí na to, aby se vášnivě pustili do dobrodružství karetní hry jménem gin.
V průběhu vzrušujících partií, uprostřed vzpomínek i vzájemného hecování, se před námi vynořují dva nejednoduché osudy lidí, kteří se na chvíli našli. Karty, které je spojily, paradoxně ničí křehký vztah - ona má neuvěřitelné štěstí a vyhrává, jenže Weller opakované prohry neunese.
Hra Američana Donalda L. Coburna měla premiéru v roce 1976, o dva roky později získala Pulitzerovu cenu. Od té doby Fonsii a Wellera, kteří se s kartami v ruce perou o vlastní důstojnost, ztvárnila spousta vynikajících herců, podle hry byly také natočeny dva televizní filmy.
Českou premiéru před 20 lety režírovala Lída Engelová v pražské Viole s nezapomenutelnou dvojicí: Blankou Bohdanovou a Josefem Somrem. Aktuálně další zajímavou česko-slovenskou Gin Game hrají ve vršovickém divadle Mana Zuzana Kronerová s Dušanem Sitkem.
Nesentimentálně a s humorem
Jiřina Bohdalová na začátku tlumí svůj temperament. Fonsia působí zraněná, přecitlivělá. V domově pro seniory je tři týdny a ještě se nesmířila se zdejším prostředím. Proti ní je Weller - i když možná jen naoko - suverénní a také trochu cynický mazák.
Upjatá Fonsia postupně roztává. V zápalu hry, i díky Wellerovým vtípkům a dvorným narážkám, získává odvahu být sama sebou. Bohdalová krok za krokem poodkrývá její smysl pro humor a uměřeně dávkuje trefné komentáře a gagy. Kňažko mezitím mění Wellera ze zanedbaného seniora v šarmantního, okouzlujícího gentlemana.
Oba si sebezáchovně notují ve vtipných komentářích skličujícího života ve starobinci, dojde ale i na bolavější momenty, například Wellerovo přiznání k silným depresím.
Trochu herecké exhibice, která rozpálí publikum, k podobné produkci rozhodně patří. Když to Bohdalová s Kňažkem po Wellerově prvním velkém záchvatu vzteku v rámci usmíření rozbalí v rytmu rock’n’rollu, parádní taneční číslo působí nejen efektně, ale také přirozeně a svěže.
Neviditelná režie Radka Balaše v dobrém slova smyslu slouží hercům, jak to má být, obratně vyvažuje napětí mezi dojetím a smíchem. Realistická scéna Zdeňka Flemminga respektuje americké reálie, stejně tak kostýmy hercům sluší. Nenásilně dotvářejí charakter postav a naznačují časové odstupy jejich setkání.
Šéf Divadla Na Jezerce Jan Hrušínský může být spokojený. Nejenže má zaručenou návštěvnost, ale do repertoáru zařadil inscenaci, která bezchybně ctí pravidla konverzačního žánru a může se pochlubit herectvím, jaké se hned tak nevidí.
Donald L. Coburn: Gin Game
Režie: Radek Balaš
Divadlo Na Jezerce, premiéra 5. února, nejbližší reprízy 13., 19., 20., 26. a 27. února.
