Galapágy tonou ve změti slov a motivů. Divadlo Komedie si s Vonnegutem neporadilo

Marcela Magdová
10. 2. 2022 18:33
Americký spisovatel Kurt Vonnegut se na českých jevištích objevoval zejména v 80. letech minulého století. Jeho smyslu pro sofistikovaný, nadsazený a absurdní humor i postmoderní úhel pohledu nejlépe porozuměl režisér Petr Lébl, který ještě jako amatér roku 1982 adaptoval román Groteska.

To, co na Vonnegutově hyperkritickém bručounství vzrušovalo předrevoluční tvůrce, může být ale dávno passé, napadne diváka aktuální adaptace autorova románu Galapágy. V úterý ji uvedlo pražské Divadlo Komedie.

To jako jedna ze scén Městských divadel pražských nemá záviděníhodnou pozici. Zdá se, že jeho úlohou je vyvažovat dramaturgii Rokoka a ABC, sálů orientovaných spíše na střední měšťanskou vrstvu. Komedie naopak stimuluje nezávislou a studentskou scénu, oslovuje začínající profesionály či zve tvůrce přesahových žánrů. V Komedii poslední roky pracovala například skupina Lachende Bestien kolem režiséra Michala Háby, byť jeho působení vyvrcholilo pohostinskou a bohužel rozporuplnou režií Matky kuráže a jejích dětí od Bertolta Brechta v Divadle ABC.

Součástí této strategie má být patrně konfrontace současné společnosti a politiky, ideálně prostřednictvím dosud neuvedené či výrazně inovované starší látky. Touto linkou jako by se Komedie toužila připodobnit nezávislým scénám, akorát s veškerými výhodami Městských divadel pražských v zádech.

Jenomže revoluce vyrůstá zespoda, z osobních pohnutek tvůrců bojujících o své potřeby, byť to třeba dělají s mizivou vidinou materiálního uznání. Snad i proto úhrn dosud uvedených titulů této dramaturgické linie Divadla Komedie budí spíš rozpaky. Stejně jako novinka, adaptace Vonnegutova jedenáctého románu vydaného roku 1985.

Bezradná adaptace

Galapágy vycházejí z černohumorného, dystopického textu plného prozaických odboček a nápadů. Rozvíjejí téma antievoluce na ekvádorském souostroví v Tichém oceánu, jinak proslulém zvláštními druhy organismů, takzvanými endemity. Ve druhé polovině 19. století je zkoumal přírodovědec Charles Darwin a na základě výsledků pozorování údajně zformuloval přelomovou teorii o původu druhů.

Právě ta stojí na počátku Vonnegutovy románové ideje nové, dokonalejší formy člověka, jež se vyvine na Galapágách. Ovšem v románu jsou poslední přeživší lidé víc než karikaturou evolučně vhodných jedinců.

Svou varovnou vizi ohroženého lidstva v textu vypráví duch lodního dělníka, který se pokouší porozumět, co se stalo a proč lidé jednali, jak jednali. Argumentuje škodlivostí ideologií, přílišnou vírou v technologie i marností lidského rozumu. "Největším problémem té doby nebyla duševní onemocnění, nýbrž skutečnost, že mozky lidí byly příliš veliké a příliš ulhané, než aby byly opravdu k něčemu," říká v knize.

Adaptací Galapág, první vytvořenou na evropských jevištích, se v Praze poprvé představuje slovenská režisérka Júlia Rázusová, dvojnásobná držitelka tamního ocenění Dosky. Pokouší se zachytit všechny momenty Vonnegutova díla, dost možná i jeho poetiky. Místo aby však zvolila styčné motivy, jež rozvine jevištní představivostí, vrství jednu textovou plochu za druhou. Schází jí fantazie i smysl pro surreálně vykloubený a přitom bolavý vonnegutovský svět.

K fiktivním postavám, spíš mluvčím než plnohodnotným, emancipovaně jednajícím figurám, přidává coby rétory Charlese Darwina a samotného spisovatele Vonneguta. Těžko si lze představit bezradnějšího adaptátora než toho, který na scénu přivádí autora, aniž by k tomu měl pádný důvod. Nejhorším prohřeškem je pak přítomnost publikace prozaické předlohy - i na tu v Komedii dojde.

Rázusová se přitom mohla opřít hned o dva názory, dramaturga Jána Šimka a spolupracující Lenky Dombrovské. Kupodivu ani jeden neodhalil znatelné slabiny převodu, respektive si nepřiznal, že jde o prózu, nikoli dramatický text, navíc topící se ve změti slov a motivů.

Některé by se přitom daly dobře uplatnit: nadprodukce, reprodukce či ekologie jsou všechno současná témata. Autoři by s nimi ale museli pracovat vědomě, ne je ledabyle zahazovat v proudu slov. Ten v kombinaci s absencí dramatických situací dokonale zdecimuje i vstřícného diváka.

Vepředu je Karin Bílíková, v pozadí Aleš Bílík.
Vepředu je Karin Bílíková, v pozadí Aleš Bílík. | Foto: Patrik Borecký

Podstata unikla

Co se nedaří uhrát, snaží se režisérka s výtvarnicí Markétou Plachou zamaskovat mnohoznačným objektem na scéně a diskotékovým svícením. Obrovský talíř v centru jeviště může být novodobou Noemovou archou, stejně jako satelitem hledajícím poslední známky života na Zemi. Nebo třeba inseminační nádobou, do níž bude vypuštěn obsah pipety.

Jenomže ani s tímto objektem si režisérka nedokáže moc poradit. A tak i přesto, že se postavy po jevišti přesunují, s talířem všemožně operují, dokonce využívají horní lávku na horizontu, působí staticky a trochu marně.

Své angažmá v takovém tvaru pak nevyargumentují ani jindy přesvědčiví, charismatičtí herci jako Gabriela Míčová, Jakub Gottwald a Hynek Chmelař. I když tu a tam o své místo v přívalu slov zabojují, o což se z logiky svých dispozic ani nepokouší dvojice Aleš a Karin Bílíkovi.

Galapágy nepřináší aktuální čtení skoro 40 let starého textu ani nedokážou zprostředkovat jeho podstatu. Zůstávají rozkročené mezi beletrií a divadlem. Nutně se tak vkrádá otázka, proč Komedie hledí do literární minulosti, aniž by dokázala svůj zájem obhájit současným viděním.

Galapágy

Režie: Júlia Rázusová
Divadlo Komedie, Praha, premiéra 8. února, nejbližší reprízy 17. února, 1. a 24. března.

 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

před 51 minutami

Nejvyšší soud zamítl dovolání dědičky rodu Walderode, usiluje o navrácení majetku

Nejvyšší soud v restituční kauze Walderode dovolání dědičky rodu kvůli možnosti navrácení majetku zamítl, uvedl starosta Turnova Tomáš Hocke (Nezávislý blok). Turnov je účastníkem řízení. Rod usiluje o vrácení majetku od roku 1992, zatím neúspěšně. Nárok uplatňuje vdova po Karlovi des Fours Walderode Johanna Kammerlanderová.

S podrobným odůvodněním rozhodnutí Nejvyššího soudu zatím neměl starosta Turnova čas se seznámit, i tak ale jeho verdikt nepovažuje za definitivní uzavření této restituční kauzy. "Předpokládám, že se (Kammerlanderová) obrátí k Ústavnímu soudu," dodal Hocke.

Zdroj: ČTK
před 1 hodinou

Výdaje na bydlení stouply poprvé za poslední dekádu víc než příjmy, uvedli statistici

Výdaje na bydlení se loni domácnostem poprvé za posledních deset let zvedly rychleji než jejich čisté příjmy. V průměru se zvýšily o 10,4 procenta. Průměrná domácnost loni na jaře utratila měsíčně za bydlení 6820 korun, tedy asi 15 procent své čisté částky. Zatímco lidé ve vlastním domě či bytě vydali asi 12 procent čistého příjmu, lidé v nájmu 28 procent. Za růstem celkových výdajů na bydlení bylo hlavně zdražení energií. Výsledky na tiskové konferenci ve čtvrtek zveřejnil Český statistický úřad.

Statistici mapují životní podmínky domácností každý rok na jaře. Loni se ptali 11 500 domácností. Do výdajových položek za bydlení zahrnuli nájemné či úhradu za užívání bytu, plyn, elektřinu, ústřední vytápění, teplou vodu, vodné a stočné, paliva i služby.

Zdroj: ČTK
Další zprávy