Festival německého divadla nabídl obtloustlého Hamleta, imigranty i zpívající Effi Briest

Saša Hrbotický Saša Hrbotický
12. 12. 2016 6:00
Letošní 21. ročník Pražského divadelního festivalu německého jazyka probíhal od 19. listopadu do 5. prosince a opět potvrdil svou jedinečnost. Pravidelná každoroční konfrontace s německojazyčným divadelním světem je pro české publikum mimořádně přitažlivá, ale nemělo by se zapomínat ani na to, jak zásadní inspirační impulsy přináší našim profesionálním souborům.
Hamlet
Hamlet | Foto: Arno Declair

Bez znalosti toho, co se děje na divadelních scénách u našich západních sousedů, by ty tuzemské vypadaly jinak. Byly by krotší, tradičnější, konzervativnější. Navíc v kontextu uměle rozdmýchávaných protievropských a protiněmeckých nálad získal letos festival jako bonus sympaticky provokativní příchuť.

Z desítky inscenací jedenadvacátého ročníku se zastavme u tří stěžejních, které poutaly snad největší pozornost, u Hamleta berlínské Schaubühne am Lehniner Platz, The Situation rovněž berlínského Maxim Gorki Theater a konečně Effie Briest – ovšem s jiným textem a také jinou melodií v nastudování Deutsches Schauspielhaus Hamburg.

Na úvod přehlídky byla vybraná dnes už legendární verze Shakespearova Hamleta v nastudování berlínské Schaubühne a v režii věhlasného Thomase Ostermeiera. Inscenace vznikla před osmi lety, do Prahy se ji organizátorům podařilo přivézt až letos. Naštěstí čas nic neubral na síle režisérovy obrazivosti a neotřelosti.

Tříhodinové představení, odehrané bez pauzy, nabízí pozoruhodnou scénografii s hromadami hlíny a dlouhým pohřebně-svatebním stolem, s krabicovými víny a mlékem, se stříkající vodou i s četným užitím videoprojekcí.

Od vstupní grotesky pohřbívání Hamletova zavražděného otce za sugestivního doprovodu rockové kompozice Rockets fall on Rocket falls, kdy škobrtající hrobník není schopen uložit rakev do vykopané jámy, se celá inscenace nese v duchu odpatetizování a záměrné trapnosti. Průhledný politický pragmatik a královrah Claudius, ordinérní královna Gertruda ukrývající se za tmavými brýlemi, ale překvapivě ani sám Hamlet v sobě nemají špetku sošné velkoleposti.

Doba se změnila, ušlechtilé pohnutky abys pohledal, skončil čas hrdinů, pomstychtivost je stejně ubohá jako zločin, politické proklamace stejně vyprázdněné jako společenské rituály pohřbů a svateb. Veškeré postavy tragédie odehraje pět skvělých herců a jedna herečka, která se jednoduchým převlekem převtěluje z vulgární ledové královny v nebohou Ofélii.

Největším diváckým zážitkem se stává virtuózní psychofyzické ztvárnění titulního hrdiny. Hamlet Larse Eidingera je obtloustlý, nevzhledný, skoro až brutální, plný zběsilé energie, která z něj stříká na všechny strany. Slavný monolog Být či nebýt zazní z jeho úst v průběhu večera hned třikrát, jenže co naplat, čím více slov je pronášeno, tím citelněji jakoby by ztrácela smysl a hodnotu.

Aby nebylo mýlky, že dění na scéně neodráží životy publika, v jedné chvíli nehrdinský Hamlet propojí jeviště s hledištěm a začne přelézat a balancovat přes hlavy diváků ze sedačky na sedačku, z jedné řady do druhé. Silná, expresivní podívaná. Dokonalý obraz světa, kde chybí morální autority.

Inscenace The Situation berlínského Maxim Gorki Theater je ze zcela jiného soudku, neboť přináší ukázku postdramatického, publicistického divadla v nastudování izraelské režisérky Yael Ronen. Téma navýsost aktuální: soužití různých etnik v multikulturním prostředí současného Berlína.

Imigranti z Izraele, Palestiny a Sýrie v podání herců shodných národností jako jejich postavy se scházejí na hodině němčiny vedené hyperkorektním učitelem Stefanem. Ostatně i z něj se překvapivě vyklube uprchlík, i když z bývalého Sovětského svazu. Inscenace kypí břitkým humorem, ironií, a přece v nejmenším nezlehčuje ani nezastírá, jak velký problém představuje integrace uprchlíků do středoevropského prostředí.

The Situation
The Situation | Foto: Ute Langkafel

Zvlášť když leckterý z nich se chlácholí vizí, že jeho pobyt je dočasný a že se jednoho dnes bude moci do své rozbouřené vlasti vrátit. Tady se neřeší otázka, jestli imigraci přijímat, nebo potlačovat, protože jde o výraz lidské svobody. Na konkrétních osudech se však demonstrují paradoxy důsledků blízkovýchodních i jiných válečných konfliktů.

Syrský filmař, který se momentálně živí jako pouliční prodejce buřtů, přijel do Berlína, aby představil svůj dokument z válečného území a trochu si „oddechnul od války“, jak říká. Přesto je německými úřady nucen požádat o politický azyl. Noa z Izraele a její manžel Palestinec Amier spolu dokázali žít v znesvářeném domovském prostředí, zatímco v tolerantní evropské metropoli se rozcházejí.

Sám naivní učitel němčiny Stefan alias Sergej v dlouhé, jímavé zpovědi odvypráví tragikomický příběh svůj i svých rodičů, bývalých prominentů sovětského Kazachstánu, kteří se v Německu neumějí vyrovnat se ztrátou společenské prestiže. The Situation neohromí sofistikovanou režií, vystačí si s posuvným žlutým schodištěm, s jednoduše aranžovanými dialogy a monology, přesto zasáhne silou autentické výpovědi.

Závěr přehlídky patřil nečekaně zábavné a hravé scénické verzi váženého klasického románu Theodora Fontana Effie Briestová v nastudování Deutsches Schauspielhaus Hamburg. Pět mužů a jedna žena v kostýmech a účesech ala sedmdesátá léta se scházejí v omšelém rozhlasovém studiu oldies rádia Briest, Jak se ukáže, všichni jsou nejen zdatní komediální herci, ale také báječní muzikanti a zpěváci, a tak v jejich méně či více parodickém podání zazní světové hity od 60. do 90. let.

Písně Beach Boys, Jamese Browna, Elvise Presleyho, skupiny Queen či Prince nejsou pouhou vycpávkou, naopak dokreslují tragický děj, ironicky ho komentují. Příběh velké románové hrdinky Effie, která platí nejkrutější daň za falešnou morálku a dobové konvence, je v představení Clemense Sienknechta a Barbary Bürk odvyprávěn prostřednictvím krátkých útržků, které si herci pouštějí ve studiu z poškrábané vinylové desky.

A klíčové situace sami přehrávají. Vysoký muž v dlouhých šatech ztělesní upjatou matku, milenec ústřední hrdinky, svůdník Crampas, se směšně producíruje po scéně v dobových plavkách, samotná představitelka Effie s mikádem na hlavě má k představě trpící hrdinky dosti daleko.

Vzdor veškeré komičnosti, sarkasmu a jízlivosti se daří udržet ducha předlohy, její tíživou atmosféru až do ztišeného závěru. Hamburská Effie Briest – ovšem s jiným textem a také jinou melodií, jak zní celý titul představení, udělala dokonalou tečku za jedenadvacátým ročníkem festivalu, který je právem držitelem prestižní značky Europe for Festivals – Festivals for Europe. Za rok s německým divadlem v Praze opět na shledanou!

Schaubühne am Lehniner Platz, Berlin, W. Shakespeare: Hamlet, režie T. Ostermeier, Praha, 19. 11. 2016

Maxim Gorki Theater, Berlin, The Situation, režie Y. Ronen, Praha, 22. 11. 2016

Deutsches Schauspielhaus Hamburg, T. Fontane: Effie Briest – ovšem s jiným textem a také jinou melodií, režie: C. Sienknecht, B. Bürk, Praha, 5. 12. 2016

 

Právě se děje

Další zprávy