Fenomén Cimrman. „Vymýšlet si postavy, které nikdy nežily, to se nám opravdu příčí“

Divadlo Járy Cimrmana patří už desítky let ke stálicím českého kulturního života. Jeho hry se staly etalonem českého smyslu pro humor a citovat z nich zvládnou Češi napříč generacemi. U zrodu fenoménu jménem Cimrman stál scenárista a spisovatel Jiří Šebánek, který roku 1966 seznámil se svým nápadem kolegy z rozhlasu Miloně Čepelku, Ladislava Smoljaka a Zdeňka Svěráka.

Letos uplyne 60 let od chvíle, kdy v rozhlase zazněla první zmínka o géniovi jménem Jára Cimrman, a zároveň jeden z jeho duchovních otců Zdeněk Svěrák oslaví 90. narozeniny. Následující infografika vám připomene všech 15 her nedoceněného velikána z Liptákova a možná se o nich dozvíte i něco, co jste zatím netušili.

Začalo to U Pavouka a v Malostranské besedě

Těsně před Štědrým dnem roku 1966 byl v rozhlasovém pořadu Nealkoholická vinárna U Pavouka oznámen „doktorem Evženem Hedvábným“ (pseudonym Karla Velebného) nález pozůstalosti doposud neznámého českého génia Járy Cimrmana ve fiktivní vesnici Liptákov v Pojizeří. A kolem této myšlenky se postupně začal formovat divadelní soubor.

Při premiéře nového divadla měly být původně uvedeny dvě jednoaktové hry, z nichž jednu měl napsat Zdeněk Svěrák a druhou Jiří Šebánek. Jelikož však Šebánkova hra Domácí zabíjačka nebyla včas dokončena, bylo nutné plán změnit. Místo ní se na jevišti odehrál seminář (série pseudovědeckých přednášek) o Cimrmanově životě a díle, přičemž tato originální forma tvořená referáty a hrou měla takový úspěch, že se stala pro Divadlo Járy Cimrmana typickou a přetrvala dodnes.

Po semináři následovala Svěrákova hra Akt (lehce morbidní komedie o rodině Žílových), která měla nejprve zkušební premiéru pro příbuzné a známé a teprve pak byla 4. října 1967 v pražské Malostranské besedě představena veřejnosti. Odstartovala tak několik desítek let, v nichž z tvůrčí spolupráce Zdeňka Svěráka a Ladislava Smoljaka postupně vzešlo dalších 14 her.

Hrají v nich výhradně muži, a to bez hereckého vzdělání – výjimku tvoří pouze Miroslav Táborský, Vojtěch Kotek, Josef Čepelka a Ondřej Vetchý, kteří byli jako herci obsazeni po úmrtích několika kmenových herců souboru. Divadlo Járy Cimrmana je jedním z nejúspěšnějších a nejpopulárnějších českých autorských divadel vůbec.

Po kom se český velikán jmenuje?

Příjmení Cimrman vymyslel Jiří Šebánek údajně podle chomutovského hokejisty Otto Cimrmana, jehož jméno slyšel v rozhlase a zalíbilo se mu. Pak už jen změnil křestní jméno na „Járu“, aby působilo více bohémským dojmem. Jako hlavní předobrazy samotné postavy uvádějí autoři dobrušského technologického nadšence a naivistického malíře Aloise Beera (1833–1897), moravského spisovatele Václava Svobodu Plumlovského (1872–1956), gymnaziálního profesora, amatérského filozofa a vynálezce Jakuba Hrona Metánovského (1840–1921) a cestovatele Jana Eskyma Welzla (1868–1948).

Cimrman ležící, spící, rozpuštěný a vypuštěný

V roce 1983 natočili Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák (tehdy už etablovaní autoři filmových komedií) divácky úspěšný film Jára Cimrman ležící, spící, který pojednává o životě a díle českého velikána v historických souvislostech. Titulní roli ztvárnil Svěrák. V roce 1984 navázali filmem Rozpuštěný a vypuštěný, který sice Cimrmana přímo nezmiňuje, ale vychází z jeho fiktivních děl (zejména z Vraždy v salonním coupé).

Hořká komedie Nejistá sezona z roku 1987 je pak autobiografickým pohledem do zákulisí divadelního souboru, který připravuje premiéru nové hry a zároveň se musí vypořádat s cenzurními zásahy komunistických orgánů.

V roce 2007 byl natočen krátký pseudodokument Expedice Altaj – Cimrman mezi jeleny a v roce 2023 pak cestopisná minisérie Stopy Járy Cimrmana.

My dobré úmysly falzifikátorů chápeme

Když v roce 2008 vznikla poslední hra s názvem České nebe, v rámci semináře se tvůrci nechali slyšet: „Jak se na morální aspekt literární mystifikace díváme my cimrmanologové? My dobré úmysly falzifikátorů do jisté míry chápeme. A dovedeme si, možná jako málokdo jiný, i představit, že je taková práce těšila. Ale vymýšlet si události, které se nikdy nestaly, a postavy, které nikdy nežily, a po léta mystifikovat celý národ, to se nám opravdu, ale opravdu příčí.“

Naštěstí šlo o ironii, a tak právě díky mystifikaci z pera dvojice Svěrák–Smoljak může do českých domácností opakovaně vstupovat muž, který „jako sopka svou činností zasypal sám sebe“ a natolik si získal naše srdce, že v roce 2005 v anketě Největší Čech dokonce získal nejvyšší počet hlasů.