"Slova nám staví dům, ve kterém se nedá bydlet," stojí v jedné z poznámek pod čarou ve hře Wolframa Lotze nazvané Pár vzkazů veškerenstvu. Ta po stránkách teče jako proud, není dopředu rozčleněna na dialogy, zato má ony "vysvětlivky vyčleněné ze souvislého textu, čímž se utváří souvislý text," jak autor definuje své poznámky.
Dají se číst i samy o sobě, jako básně či aforismy. V inscenaci Studia Hrdinů některé mají podobu písně.
Dramaturg Jan Horák a výtvarník Michal Pěchouček, kteří hru režírovali, na Lotzově textu oceňují svobodný prostor pro interpretaci, jak řekli během nedělní diskuse s autorem.
"Pro nás bylo zásadní, že Wolfram pracuje s odkazy k absurdnímu, existenciálnímu divadlu, kde jsou hrdinové historicky zatíženi tím, že jsou mužskými hrdiny. My jsme se na to dívali optikou současnosti, a tak jsme přišli na to, že my žádného mužského hrdinu nevidíme. Máme pět ženských postav a dvě selhávající mužské postavy," vysvětlil Pěchouček, jak s kolegou přistoupili k textu.
Autor byl po nedělním uvedení zjevně spokojen. Zároveň připustil, že si umí představit, jak ve hře účinkují jen dva lidé, či naopak mnohem početnější ansámbl. "Viděl jsem inscenaci v Lipsku, kde to hrálo třicet mladých lidí jako sbor, a bylo to super," uvedl Lotz.
Dramatický děj v obvyklém slova smyslu lze v Pár vzkazech veškerenstvu hledat těžko. Přesto se každá z postav, které přicházejí na scénu a v drobných situacích vypovídají o své každodennosti, ocitá - se svou úzkostí, smutkem, směšností, touhou, ambicemi nebo strachem ze smrti - v jakémsi univerzálním dramatu vesmíru.
Na Lotzově textu je ohromující právě schopnost postihnout absurdní kauzalitu života, "jen tak" si existujících a zničehonic pomíjejících věcí, situací a lidí.
Hra na zakázku
◼ Wolfram Lotz vystudoval literaturu na univerzitě v Kostnici a Německém literárním institutu v Lipsku.
◼ Jako dramatik se s hrou Velemarš představil roku 2010 v rámci scénických čtení Stückemarkt na berlínském festivalu Theatertreffen. Získal za ni cenu publika a rok nato ocenění spojené s uvedením textu v Národním divadle ve Výmaru. K němu zároveň obdržel zakázku na napsání nové hry, jíž se stalo Pár vzkazů veškerenstvu.
◼ V roce 2011 Lotz převzal Kleistovu cenu pro mladé dramatiky. Jeho hry Velemarš a Směšná temnota v brněnském HaDivadle později nastudoval režisér Filip Nuckolls.
◼ Před třemi lety autora definitivně proslavila inscenace jeho textu Směšná temnota, kterou ve vídeňském Burgtheateru režíroval Dušan Pařízek.
◼ V původně rozhlasové hře se Lotz inspiroval románem Josepha Conrada Srdce temnoty a jeho filmovou adaptací Apokalypsa. Časopis Theater Heute vyhlásil Směšnou temnotu hrou roku 2015 a Pařízkovu režii inscenací roku. V rámci Pražského divadelního festivalu německého jazyka byla vídeňská inscenace uvedena též v Praze.
V inscenaci Studia Hrdinů jsou postavy na scéně jako vržené do prostoru univerza. Stojí na jevišti, čelí prostoru divadla-světa jako Král Lear bouři, ostýchavě si uvědomují samy sebe a nejistě se ptají po smyslu vlastní existence.
Ženské postavy se k životu na scéně staví tvořivě, se zápalem pro hru budují pokojíčky nebo indiánské týpí z barevných trámků. Mužské postavy se prostoru zmocňují spíše silou, bojují o dominanci, chtějí se bavit. Jedna manipuluje ostatními jako moderátor s účastníky pokleslé show.
Scénografie Michala Pěchoučka pomocí geometrických projekcí nebo nebezpečně vrhaných pneumatik evokuje pohyb v tajemných strukturách vesmíru - tím připomíná tanec planet z Kubrickova filmu 2001: Vesmírná odysea.
Mikrokosmos pozemského života vyjadřují některé repliky postav, jež mají sílu japonských haiku.
"To je tady ze všeho úplně nejvíc jedno," reaguje autor hry Lotz na otázku, jak se mu pražské představení líbilo.
"Autor ze všech nejméně vidí, co se děje na jevišti, protože cokoliv se liší od autorovy, v tomto případě mojí představy, okamžitě ve mně spouští proces přepočítávaní. Já jsem ten, kdo z tohoto důvodu nejméně ze všech vnímá, co je tady vidět, a všichni ostatní toho viděli mnohem víc. Co já jsem viděl, se mi moc líbilo," dodává.
Otázka, zda se Lotz cítí být více literátem, nebo dramatikem, se s ohledem na formu jeho divadelních textů přímo nabízí.
"Jsem autorem literárních textů, který přechází k divadlu, i když sám tyto oblasti nějak striktně nerozděluji," definuje svou pozici.
"Vždy je nutné mít na začátku silný text, který je napsaný silným jazykem a existuje sám o sobě, ale umožňuje něco jako překlad do reálného světa. Už v sobě musí představovat určitý rozpor, který ho potom přivede na jeviště," doplňuje Lotz svůj pohled na divadelní předlohu.
Wolframa Lotze mezi dramatické hvězdy vynesla inscenace jeho hry Směšná temnota, kterou ve vídeňském Burgtheateru režíroval Dušan Pařízek. Mnohé se tím změnilo, jak sám autor připouští.
"Říkám si: nemohl by člověk brát úspěch spíše jako otázku než potvrzení toho, co dělá? Zda přesně na tomto místě není třeba věci začít dělat jinak, než se nechat svést k tomu, že odteď už to budu dělat pořád stejně?" uvažoval nahlas Wolfram Lotz.
Jeho hru Pár vzkazů veškerenstvu Studio Hrdinů znovu uvede ve středu 14. a ve čtvrtek 15. března.
