Žárliveckou imaginací štvaného Strindberga hraje David Prachař jako křehkou bytost, rozpolcenou mezi smyslnými představami a lpěním na měšťáckém paternalismu. Výtvarnice Petra Vlachynská ho oblékla do oslnivých kostýmů, které nečekaně kombinují taťkovskou teplákovou kulturu, erotické masky a sny o westernovém hrdinovi.
Scenáristka a herečka Lucie Trmíková se "vtělila" do Strindbergovy manželky Siri. Coby atraktivní svůdkyně efektně pózuje v rafinovaných oblečcích jako z Playboye, ale ukazuje i vnitřně nejistou ženu, zraněnou nemožností naplnit herecké ambice. Její sebevědomá sexualita Strindberga drtí a on afektovaně vrací údery kadencemi plačtivých výčitek i buzerací.
Manželské peklo má ještě třetího aktéra - talentovanou a úspěšnou mladou herečku Marii, kterou Siri obdivuje. Hraje ji Anna Fialová a do příběhu patologicky vyšinutého manželství vnáší téma autenticity, ženské erotiky i provokující bezprostřednost, ovšem neméně bezohlednou a sebestřednou.
Vše se odehrává na čtverci zeleného koberce, který znázorňuje trávník, na dvou křeslech u dlouhého stolu nebo na něm, respektive na dvou běhacích pásech integrovaných do jeho desky. Stůl jako centrum domácnosti se tak občas stává jevištěm. Teatralita vztahů se prolíná skutečným divadlem.
Na hranici šílenství
August Strindberg, který žil v letech 1849 až 1912, je považován za iniciační osobnost moderního dramatu. Soupis jeho dramatického díla ve výboru, jejž roku 2000 vydal Divadelní ústav, má neuvěřitelných 58 položek. Kromě toho byl autorem několika próz. Povídkový soubor Manželské historie inspiroval název inscenace.
Ve Strindbergově psaní se ironicky, často i osobně, zrcadlí okázale přezíravý pohled na ženy. Zakrývá autorovy komplexy a traumata nebo zkušenost s manželstvím, kterým opovrhoval a zároveň do něj opakovaně vstupoval.
Některá jeho díla nesou nepřehlédnutelné známky halucinací a duševního onemocnění, jehož analýze se věnovali mnozí esejisté i psychiatři.
V českém kontextu například zasvěcenou studii nazvanou "Inferno" Augusta Strindberga publikoval Jaroslav Vacek roku 2006 v časopise Psychiatr. Drobně z ní - stejně jako z textu Strindbergova životopisce Gunnara Olléna, česky vydaného coby doslov ve výboru dramat - cituje v úvodu představení fiktivní strindbergovská specialistka v podání Anny Fialové.
Její "přednáška" ve zkratce přibližuje dramatikovu komplikovanou osobnost a vypočítává fáze, v nichž opakovaně prožíval milostné vztahy. Právě o ně se opírá struktura představení.
Anatomie manželství
Krutě zábavné "scény z manželského života" jsou brilantní a většinou groteskně vypjaté herecké variace jednotlivých stadií manželství Strindbergových, počínaje láskou na první pohled a konče zuřivým bojem o moc, žárlivostí, nenávistí a rozchodem. Oddělují je tematická "revuální" hudební čísla.
Živý doprovod autora hudby, pianisty Emila Viklického, a trumpetisty Ladislava Kozderky je do představení přímo vrostlý. Oba mají s Nebeského režiemi opakovanou zkušenost.
Vrchol souhry s herci představuje scéna nočního příchodu namol opilé Siri, kterou Strindberg hystericky peskuje. Ona se vrací z maškarního bálu v bílém trikotu s barevným bimbajícím penisem a zvrací do kabelky, on se v křesle schovává pod kapucí modrého plyšového overalu. Jeho přeskakující fistule a její škytání i krkání se za doprovodu muzikantů mění v "pěvecký" duet.
Hudba a herectví povyšují banální situace i manželské hádky na kabaretní operu, zábavnou a srozumitelnou, současně ale velmi artistní.
August, Siri a Marie
Trojice protagonistů Manželské historie si už před léty všiml švédský dramatik Per Olov Enquist a napsal hru Noc tribádek, kterou úspěšně uváděly mnohé české scény. Dnes již nežijící Enquist ale nevycházel z faktického životopisu Strindberga, jeho ženy a její přítelkyně Marie Davidové, nýbrž vytvořil do značné míry fiktivní postavy na základě Strindbergových dramat. O něco později se nicméně pustil také do dramatikovy knižní biografie. Nazval ji Strindberg - život a roku 1990 ji česky vydal Odeon.
Scénář Lucie Trmíkové poučeně pracuje s mnoha prameny a odkazy. Autorský text přechází do citací ze Strindbergových her nebo dopisů a dialogy doplňují písňové texty Vojtěcha Nebeského. Přesto celek působí kompaktně.
Originální je, že Trmíková přisoudila postavě Marie povolání herečky, které neodpovídá reálnému předobrazu. Vznikla tak další půvabná divadelní linka. Mariin provokativní herecký talent kontrastuje se Sirinou bezmocnou touhou po úspěchu na jevišti, což je zdrojem mnoha situačních i slovních gagů, do nichž obě představitelky vkládají sebeironii a uvolněnou hravost.
David Prachař je jako Strindberg k nepoznání. Má skvělou masku, která evokuje podobu autora, jak ho známe z dobových fotografií. Ale proměňuje se i fyzicky. Zpočátku, když usiluje o Siri, jeho pohyby působí okázale pozérsky, kočkovitě ladně. Později je Augustovo tělo schoulené do sebe, vláčené destruktivní emocí, pokořované vztekem.
Ani jedna z postav není obdařena empatií, každá hraje svou "roli" a usiluje o naplnění vlastních představ o životě bez ohledu na druhé. I to roztomilé ženské spiklenectví a erotické škádlení Siri s Marií se nakonec ukáže jako pouhá hra. Přesto se tato divoce rozpoutaná jízda lidské sebestřednosti nakonec zklidní, usebere a dospěje k hořké katarzi.
S láskou i bez ní
Trmíková s Nebeským už roky tvoří autorsko-režijní tandem a společně s Davidem Prachařem také zakladatelskou trojici divadelního spolku Jedl. Ten právě dovršil desetiletí existence a posbíral ocenění: Nebeského režie Zahradníček / Vše mé je tvé byla vyhlášena nejlepší inscenací roku 2020.
I tento scénář byl dílem Trmíkové, která navíc za roli Marie Zahradníčkové získala cenu pro nejlepší ženský herecký výkon. Také v tomto případě šlo o "manželskou historii", jenže diametrálně odlišnou. Pokorná láska Zahradníčkových vydržela vše, smrt dětí i léta odloučení, v nichž byl katolický básník Jan Zahradníček komunistickým režimem vězněn a jeho rodina perzekvována.
Dlouhodobý vztah muže a ženy - sexualita, láska, nevěra, hledání duchovního přesahu či naopak vyprahlost soužití - představuje v posledních letech zásadní téma Nebeského a Trmíkové. V inscenacích Soukromé rozhovory, Médeia, Pan Pros nebo Pustina pro ně objevují pokaždé jinou a překvapivou divadelní formu.
Manželská historie
(Připravil Spolek Jedl)
Režie: Jan Nebeský
Divadlo X10, Praha, premiéry 4. až 6. června.
