Třetím rokem zde působí režisérské duo Skutr, které si jako své potenciální nástupce vybrali členové dlouholetého uměleckého vedení Dlouhé. Coby svou čtvrtou práci zde Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský, kteří Skutr tvoří, nedávno uvedli Shakespearovy Sonety.
Návštěvnost divadla se pohybuje kolem 95 procent. "A to přesto, že patříme k divadlům spíše větším v rámci pražského divadelního trhu," popisuje ředitelka Daniela Šálková.
Ta v roce 1995 s Janem Bornou, Hanou Burešovou a Štěpánem Otčenáškem zvítězila v konkurzu na provozování divadla tehdy vypsaném pražským magistrátem.
"Ještě když žil pan režisér Borna, začali jsme v uměleckém vedení uvažovat o případných nástupcích. Vzešli nám z toho jako jediní vhodní duo Skutr, které jsme oslovili. Udělali u nás jednu inscenaci na zkoušku jako hosté, aby zjistili, jak se jim u nás pracuje, jestli si porozumí se souborem. Na základě první inscenace, kterou byl tehdy před třemi lety Racek, se rozhodli, že do uměleckého vedení půjdou," líčí Šálková.
Divadlo mělo za dobu existence sedm názvů. "Historie nebyla kontinuální, u nás se několikrát zásadně změnilo směřování," připomíná ředitelka.
Divadlo v Dlouhé začalo roku 1929 jako Velká opereta, první operetní divadlo v Praze, a působilo tak do protektorátu.
Po válce však na tradici nenavázalo. Po krátkých obdobích činohry v 50. letech v Dlouhé ulici vzniklo první divadlo pro děti a mládež - podle sovětského vzoru, jako nástroj politické výchovy dětí a mládeže.
V té době přešlo pod správu magistrátu. Pak pod názvem Divadlo Jiřího Wolkera fungovalo až do roku 1989.
"Už když jsme se hlásili do konkurzu do Divadla v Dlouhé, rozhodně jsme chtěli být divadlem, které je otevřené nejrůznějším věkovým kategoriím včetně dětských diváků. Věnujeme se jim pravidelně, v tuto chvíli máme na repertoáru tři velké výpravné inscenace pro děti nejrůznějšího věku," líčí dnes ředitelka Šálková.
Jednou z inscenací je Jak jsem se ztratil aneb Malá vánoční povídka, kterou podle literární předlohy Ludvíka Aškenazyho připravil v roce 2000 Jan Borna. Představení bývá vyprodáno měsíce dopředu, mělo již 548 repríz a divadlo ho uvede také 4. prosince, v den založení.
"Kromě vlastní tvorby pořádáme dva festivaly, jeden je Dítě v Dlouhé, ten už má za sebou 20 let, druhý je festival 13+. Na ten jsme velmi pyšní, protože to je festival pro teenagery, takovou tu těžce uchopitelnou věkovou kategorii," říká Daniela Šálková.
"Diváci, kteří k nám chodili jako děti, potom chodí na představení určená dospělým a ještě později přivedou své děti na další dětská představení, takže se to tak hezky zacyklí," dodává.
Po premiéře Sonetů začne v lednu zkoušet Hana Burešová komedii o tom, jak se dělá divadlo, nazvanou Bez roucha. A ke konci sezony Dlouhá uvede komorní inscenaci Lucie Trmíkové a Jana Nebeského jménem Vytržení panny z Barby.
