reklama
 
 

Reportáž: Divadlo pod Palmovkou hrálo v Polsku. Titulkový masakr vystřídaly potlesk a slova uznání

5. 8. 2018 11:55
V impozantní stavbě z černých cihel, která připomíná hradby a mohla by sloužit jako kulisa k Hamletovi, se koná Shakespearovský festival v polském Gdaňsku. Divadlo pod Palmovkou tu vyprodalo obě uvedení hry Něco za něco v režii Jana Klaty a dokázalo, že patří k nejlepším českým scénám.

Česká divadla v Polsku hostují málo a nemají tam zrovna dobrou pověst. O to cennější bylo pozvání Divadla pod Palmovkou na proslulý Shakespearovský festival v Gdaňsku, kam se už dvaadvacet let každoročně sjíždějí divadelní soubory z celého světa s inscenacemi Shakespearových her či produkcemi volně inspirovanými tvorbou "velkého Alžbětince".

Dobrá zpráva pro české divadlo je, že inscenace Něco za něco z Divadla pod Palmovkou v mezinárodní konkurenci obstála. "Je to chirurgicky přesná analýza, prováděná bez znecitlivění," ocenila představení s uznáním i poukazem na jeho záměrnou "bolestivost" profesorka Marta Gibińská, která vedla následnou diskusi. Českým hercům poděkovala za zvlášť hluboký a intenzivní zážitek. A bylo zřejmé, že nejde o pouhou zdvořilost.

Ten dobrý konec si ale musel soubor Palmovky tvrdě vybojovat.

Pražská inscenace Něco za něco padla pořadatelům do oka jistě i proto, že ji na Palmovce režíroval evropsky proslulý polský režisér Jan Klata. Jeho práce se vyznačují nejen odvážným mísením divadelních žánrů a popkulturních odkazů, ale především úderným zpracováním společenských témat, o čemž jsme se ostatně mohli přesvědčit nejen na Palmovce, ale několikrát také na Mezinárodním festivalu Divadlo v Plzni, kde bylo možné vidět několik jeho režijních prací.

Shakespearovu pozdní komedii Něco za něco inscenoval Klata brzy po svém politicky vynuceném odchodu z místa šéfa Národního Starého divadla v Krakově, kde spoustu let úspěšně působil i jako režisér. Hru přečetl jako drsné podobenství o moci a násilí. Na shakespearovském půdorysu ukazuje, jak souvisí záliba v manipulaci s lidmi a sexualita, jak snadno se morálka, víra nebo snaha uplatňovat právo stanou záminkou pro možnost ovládat a trestat druhé.

Inscenace zpochybňuje vše, o co se opírá civilizovaná společnost, a tak souzní se současnou skepsí k elitám, aniž by režisér musel text příliš aktualizovat.

Klata také umí povzbudit herce, aby se nebáli svobodně jít na samu hranu interpretačních možností, aby mluvili tělem - i proto jeho inscenace působí tak silně a pravdivě, ale také nepříjemně, protože nám staví před oči, co o sobě vůbec nechceme vědět. V Něco za něco jsou dvě dlouhé scény znásilnění, v nichž muži využívají své mocenské převahy nad ženou. Jejich intenzita se skoro nedá vydržet. Hrůza není v expresi, ale v tom, že člověk s člověkem zachází naprosto bez citu, že druhého používá jako věc.

Divadlo pod Palmovkou rozhodně není experimentální scéna a musí si hodně hledět svého konzervativního libeňského publika. S pozváním Klaty k hostování šlo do rizika, jako už předtím s inscenacemi Jana Nebeského nebo Tomáše Dianišky. Odvaha se řediteli Michalu Langovi zatím vždy vyplatila, soubor se ukázal jako otevřené společenství a inscenace sklidily ocenění kritiky i publika. Už pražská premiéra Něco za něco na začátku tohoto roku ale ukázala, že Klata možná bude tvrdší oříšek - půlka diváků na konci nadšeně aplaudovala, druhá prchala ze sálu.

„Miarka za miarkę”, reż. Jan Klata, Teatr pod Palmą | Divadlo pod Palmovkou, Czechy | fot. Dawid Linkowski / GTS

Zveřejnil(a) Festiwal Szekspirowski w Gdańsku dne NaN. undefined NaN

Budova Gdaňského shakespearovského divadla byla otevřena před čtyřmi roky. Impozantní stavbu z černých cihel, která připomíná hradby a mohla by klidně sloužit jako kulisa k Hamletovi, navrhl italský architekt Renato Rizzi. Stojí na kraji starého města, na místě, kde se v 18. století hrávalo divadlo, dokonce přímo shakespearovský repertoár, a je inspirovaná typickou gdaňskou cihlovou architekturou. Architekt prý chtěl, aby zvenku vypadala jako tajemná krabička, která uvnitř skrývá poklad - divadlo.

Vevnitř je budova naopak bílá: stěny a podlahy ze smetanového mramoru, bílá kožená sedadla tvoří kostku uprostřed hlediště obloženého světlým dřevem. Divadlo má otevíratelnou střechu, což na fotografiích vypadá senzačně, a dá se v něm hrát jako v aréně i v tradičním kukátku.

Shakespearovské divadlo je splněným snem jeho ředitele Jerzyho Limona, profesora gdaňské univerzity a autora mnoha knih o alžbětinském dramatikovi a jeho době. Už začátkem devadesátých let Limon založil nadaci, která začala organizovat shakespearovský festival a shánět podporu pro stavbu divadla. Tu nakonec ze 75 procent financovala Evropská unie, zbytek přidaly město a kraj.

Profesorova vize se ukázala jako životaschopná. Přístav Gdaňsk, společně s Gdyní a Sopoty, tvoří takzvané trojměstí na břehu Baltského moře, což je dnes veleoblíbená turistická lokalita nejen pro Poláky, ale také Němce, Rusy, Finy, Čechy, Litevce nebo všudypřítomné japonské turisty. Pro ty kulturymilovnější je Shakespearovské divadlo skvělou atrakcí. Koneckonců i pražská zkušenost s Letními shakespearovskými slavnostmi na Pražském hradě potvrzuje, že "velký Alžbětinec" je značka, která prodává.

Turistům se letos mimo festival letos nabízela například inscenace Zamilovaný Shakespeare. Pro divadlo, které do Gdaňsku přijelo s produkcí, jež není úplně "letní", to ale výhra být nemusela.

Zdravice Divadla pod Palmovkou ze Shakespearovského festivalu v Gdaňsku. | Video: Marie Reslová |  00:23

Divadlo na Palmovce mělo na obě představení vyprodáno, ale hrálo pro dost nesourodé publikum: návštěvníky festivalu, účastníky shakespearovských kursů, obyvatele trojměstí a zmíněné letní hosty. S titulky. Ty anglické si vyrobilo samo pro své pražské reprízy, polské měl připravit festival.

Už na zkoušce před odpoledním představením bylo zřejmé, že něco není v pořádku. Když se režisér Jan Klata dožadoval zkoušení s titulky s poukazem na to, že jejich špatné pouštění může inscenaci úplně zničit, ukázalo se, že nejsou připravené. Dodělávaly se ještě během prvního představení. A protože se přidávaly k těm anglickým, které tak nemohly běžet samostatně, nastalo několik dlouhých pauz, kdy diváci neměli k dispozici jinou slovní informaci než českou.

V inscenaci, která přesně zachází s významy slov a stojí i padá s porozuměním převlekové zápletce a vědomím příbuzenského vztahu mezi postavami, je srozumitelnost textu nezbytnou součástí zážitku. Toho se v plné míře publiku plně nedostalo ani při druhém, večerním představení, kdy sice už k výpadkům při promítání nedocházelo, ale ukázalo se, že pro výrobu polských titulků byl kvůli poplatkům za autorská práva použit sedmdesát let starý překlad. Zcela se míjel s duchem inscenace a často také s tím, co na scéně fakticky zaznělo.

Chudáci letní hosté. Nejen, že byli vystaveni údernosti Klatovy inscenace, ale technicky i obsahově selhávající titulkové tlumočení jim nedalo ani šanci jí porozumět. Lépe na tom naštěstí bylo poučené shakespearovské publikum, které dokázalo ocenit soustředěný výkon souboru, jenž navzdory okolnostem představil náročnou inscenaci ve skvělé formě. Prospělo jí také prostředí divadla, ve větším, vzdušnějším prostoru, než je domácí scéna, vynikl temný scénografický koncept Justyny Łagowské.

Ředitel Limon se den poté na festivalových stránkách omluvil za nevysvětlitelné "lidské selhání", které postihlo tak "vynikající, přímo otřásající inscenaci".

Szanowni Państwo, jako dyrektor Gdańskiego Teatru Szekspirowskiego oraz dyrektor artystyczny Festiwalu Szekspirowskiego wyrażam głębokie ubolewanie z powodu problemów, jakie się pojawiły podczas znakomitego przedstawienia Jana Klaty “Miarka za miarkę” (czwartek, 2 sierpnia, godz. 16.00), które uniemożliwiły prawidłową projekcję napisów polskiego przekładu. Jest mi niezmiernie przykro, że owa wpadka, a zapewne i błąd ludzki, jakich w dwudziestu dwóch edycjach festiwalu jeszcze nie mieliśmy, dotknęły właśnie tak nieprzeciętnej, wręcz wstrząsającej inscenizacji. Przepraszam reżysera, naszych czeskich gości, dziennikarzy i krytyków oraz widzów, którzy mogli się czuć głęboko zawiedzeni. Jerzy Limon

Zveřejnil(a) Festiwal Szekspirowski w Gdańsku dne NaN. undefined NaN

Herci vzali situaci s profesionálním nadhledem a neskuhrali. Obě představení odehráli s maximálním nasazením i lehkostí, která klatovskému černému humoru svědčí. Účastníci bohatě navštívené debaty je po večerním představení přivítali spontánním potleskem a nešetřili superlativy.

Bylo příjemné poslouchat, jak spontánně soubor v čele s polsky mluvícím ředitelem Langem čelí otázkám odborníků a zasvěceně komentuje výklad režiséra Klaty, který svou nepřítomností na diskusi "potrestal" selhání organizátorů.

Není to poprvé, co Divadlo pod Palmovkou dokázalo, že patří k nejlepším českým scénám. Sympatické je, že o svých ambicích hlučně nedává vědět, pokorně obsluhuje své skalní publikum, znovu jedná s Janem Klatou i dalšími zahraničními režiséry o hostování. Odvážně prozkoumává nejistý terén současného, společensky živě rezonujícího divadla i na festivalu Palm Off Fest, který opět začne v půli října. Přehlídka s mottem "Už máme, co jsme chtěli?" uvede po duchu spřízněné inscenace středoevropských divadel. A k vidění bude i Shakespearovo a Klatovo Něco za něco.

autor: Marie Reslová | 5. 8. 2018 11:55

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama