Divadlo pod Palmovkou sází na střední Evropu. Libeňská scéna slaví 70 let

ČTK ČTK
30. 11. 2019 15:20
Pražské Divadlo pod Palmovkou, které v těchto dnech slaví 70. narozeniny, před několika lety vsadilo na spolupráci s tvůrci z blízkých regionů. Zřejmě také díky tomu bylo letos při udělování Cen divadelní kritiky vyhlášeno Divadlem roku 2018 a podle kritiky vytvořilo i nejlepší loňskou inscenaci, Shakespearovu hru Něco za něco režírovanou oceňovaným Polákem Janem Klatou.
Divadlo pod Palmovkou v Libni zahájilo provoz před 70 lety.
Divadlo pod Palmovkou v Libni zahájilo provoz před 70 lety. | Foto: ČTK

Po Klatovi nyní maďarský režisér Vilmos Vajdaina na libeňské scéně připravuje inscenaci Ostrovského Výnosného místa. Divadlo pod Palmovkou dále uvedlo třeba práci slovenského režiséra Eduarda Kudláče.

Jan Klata při zkoušce.
Jan Klata při zkoušce. | Foto: Miloš Skácel

Práce se zahraničními tvůrci je přínosná pro soubor i diváky. "Seznamujeme se s tím, jak se dělá i vnímá divadlo jinde než u nás," vysvětluje dramaturg divadla Ladislav Stýblo.

"Je to pro nás hlavně provozně náročné, jsme divadlo relativně malé, máme soubor tvořený asi 18 herci a zahraniční tvůrci mají velké nároky," popisuje. "Máme mezi pražskými divadly relativně nízkou subvenci, jsme v Libni, což není adresa nejprestižnější," líčí Stýblo, podle něhož si ale Palmovka může dovolit stavět jiný repertoár i typ divadla než centrální pražské scény.

Libeň, kde divadlo sídlí, bývala pražskou periferií. Dnes se stále více přibližuje centru. Divadlo vzniklé v srpnu 1948 se sem přestěhovalo o rok později a 2. prosince 1949, tedy před 70 lety, uvedlo svou první premiéru na Palmovce, Tylovu Fidlovačku.

Dnes je instituce úplně jinde. Polák Jan Klata zde loni inscenoval Shakespearovu hru Něco za něco, letos se vrátil s Goethovým Faustem. "Když sem přijde Jan Klata, který pracuje na nejlepších scénách v Evropě a je držitelem Evropské divadelní ceny, tedy je to i oficiálně jeden z nejúspěšnějších divadelníků Evropy, tak má samozřejmě nároky, které my plníme s velkými obtížemi," přiznává dramaturg Stýblo.

Zahraniční režiséři Klatova rozměru vyžadují, aby všechny složky byly maximálně soustředěné na práci v míře, která v Česku není obvyklá. "Týká se to nejen herců, všichni byli v divadle třeba 12 hodin denně. Má to ale samozřejmě svůj efekt, práce pak má jiné parametry, jinou kvalitu, něco přináší a není to samoúčelné," shrnuje dramaturg.

Současná spolupráce s maďarským režisérem Vilmosem Vajdaiem zase přináší jinou poetiku a typ práce. "Liší se to v přístupu. V každé zemi má divadlo trochu jiné postavení, řeší se jiná témata, s maďarským režisérem často narážíme na témata maďarského orbánismu. Tyhle věci, které tam rezonují velmi silně, u nás bohužel v některých ohledech už taky. Je to cenná kulturní výměna," míní Ladislav Stýblo.

Současnou sezonu chce Divadlo pod Palmovkou zakončit novou inscenací o atentátu na Reinharda Heydricha. Píše ji Tomáš Dianiška. Atentát na říšského protektora je spojen s bezprostředním okolím divadla.

"Bude se jmenovat 294 statečných. Nedaleko budovy našeho divadla je bývalý obchodní dům Baťa, kde bylo odloženo Kubišovo zakrvácené kolo, které vedlo gestapo k rozkrytí celé sítě odboje a parašutistů. Premiéra bude 18. června, v den, kdy byli (v roce 1942) parašutisté zastřeleni v kostele sv. Cyrila a Metoděje," dodává dramaturg.

Kolo, plášť a čepice zanechané na místě atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha ve výkladu firmy Baťa na Václavském náměstí v květnu 1942.
Kolo, plášť a čepice zanechané na místě atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha ve výkladu firmy Baťa na Václavském náměstí v květnu 1942. | Foto: ČTK

Divadlo pod Palmovkou odvozuje svoji tradici od ochotnických představení, která se hrávala v sále libeňského hostince U Deutschů zřejmě již od roku 1865.

Když v roce 1892 spolumajitel hostince Jan Hurta získal divadelní koncesi, začalo se zde vystupovat profesionálně. Postupně vznikla dřevěná divadelní scéna a vystřídalo se několik majitelů i souborů. Hrála se jak činohra, tak i opereta.

Přestože divadlo bylo oblíbené, mimo jiné proto, že hrálo česky, mělo finanční problémy. Ty v roce 1909 vyústily jeho uzavřením. Divadelní sál se přeměnil v Lidový dům sociálních demokratů a později v kino Svépomoc.

Nová kapitola libeňského divadla se začala psát po druhé světové válce, když zde našel útočiště divadelní soubor z žižkovské Akropole. Vznikl v roce 1947 a po počátečních obtížích debutoval jako Městské a oblastní divadlo Žižkov v žižkovském paláci 31. srpna 1948.

Toto datum je považováno za faktický vznik Divadla pod Palmovkou, neboť týž soubor se kvůli rekonstrukci Akropole přestěhoval do sálu bývalého hostince U Deutschů. V říjnu 1949 zde zahájilo jako Městské a oblastní divadlo zkušební provoz a v prosinci pak uvedlo premiérovou Fidlovačku.

Divadlo "lidového diváka" bylo záhy přejmenováno na Divadlo S. K. Neumanna. Tento název vydržel až do září 1990, kdy bylo přejmenováno na Divadlo pod Palmovkou.

Institucí prošlo mnoho významných osobností, namátkou Theodor Pištěk, Otomar Krejča, Jan Grossman, Ota Ševčík, Ivo Krobot, Josef Kemr, Soběslav Sejk, Jan Skopeček, Věra Tichánková. Také zde čtyři roky stavěl kulisy spisovatel Bohumil Hrabal.

Majitelkou a ředitelkou zde byla slavná operetní subreta Marie "Mařenka" Zieglerová, za jejíž éry divadlo uvedlo Lehárovu Veselou vdovu, v roce 1908, což bylo krátce po vídeňské premiéře.

Slavným obdobím Palmovka prošla pod vedením Václava Lohniského, ředitelem v letech 1958 až 1965, kdy tato scéna uvedla řadu divácky vděčných inscenací. V roce 1963 se například za účasti autora uskutečnila evropská premiéra slavné hry Edwarda Albeeho Kdo se bojí Virginie Woolfové. Také Lohniského režie Brechtovy Matky Kuráže představovala ve své době událost.

Po okupaci v srpnu 1968 se repertoár posunul k lidovému publiku. Progresivní scénou se pak divadlo znovu stalo v letech 1982 až 1988 za ředitelování Václava Mareše. Ten se například nebál povolat režimem nesnášeného režiséra Jana Grossmana, který proslul jako šéf činohry Divadla Na zábradlí, odkud musel po okupaci odejít a působil v zahraničí.

V roce 1991 se uměleckým šéfem a krátce poté i ředitelem divadla stal Petr Kracik. Za jeho éry, která trvala až do roku 2013, si scéna získala značné renomé. Ve zdejších inscenacích zazářili Vilma Cibulková (Kočka na rozpálené plechové střeše, Nebezpečné vztahy), Jiří Langmajer (Peer Gynt, Caligula, Amadeus, Ubohý vrah, Kean), Rostislav Čtvrtlík (O myších a lidech), Antonín Procházka či hostující Boris Rösner (Cyrano z Bergeraku, Ubohý vrah) nebo Jiří Bartoška (Amadeus).

Do historie divadla se výrazně zapsaly i rozbouřené živly. V srpnu 2002 ho zasáhly katastrofální povodně, při nichž voda v divadle zničila téměř vše - hladina byla více než metr nad jevištěm. Škody dosáhly až k 50 milionům korun.

Pod vlastní střechu se soubor vrátil až po sedmi měsících. V roce 2004 pak byla po rekonstrukci otevřena Velká scéna, další divadelní prostory a rovněž i Malá scéna v podkroví.

S velkou vodou se divadlo potýkalo také v červnu 2013, kdy byly spodní vodou z Rokytky zaplaveny suterénní prostory budovy a poškozeno technické zázemí.

V posledních letech Divadlo pod Palmovkou patří k předním pražským scénám a také zahájilo intenzivní spolupráci se zahraničím. Od roku 2015 rovněž pořádá mezinárodní divadelní festival středoevropských divadel Palm Off Fest.

 

Právě se děje

Další zprávy