Vražda na dámských toaletách. Na zábradlí uvádí Jařabovu hru o mužském šovinismu

Mrtvý manžel se pro každou z žen stává zástupným symbolem.
Snímek ze hry Ladies no Gentlemen v pražském Divadle Na zábradlí.
Foto: KIVA
Saša Hrbotický Saša Hrbotický
10. 3. 2019 10:57
Pravděpodobně ne náhodou pražské Divadlo Na zábradlí načasovalo svou nejnovější premiéru na kdysi zprofanovaný svátek, Mezinárodní den žen.

Režisér David Jařab se ve hře nazvané Ladies no Gentlemen zabývá problematikou žen jako obětí domácího násilí. Zároveň ale směřuje k obecnějším otázkám přetrvávajícího nerovnovážného postavení obou pohlaví a zaměřuje se i na dalekosáhlé důsledky patriarchálních stereotypů, dnes znovu oprašovaných obránci konzervativních hodnot.

Všechny Jařabovy práce v Divadle Na zábradlí, kde se vloni stal jedním z kmenových režisérů, jsou v pravém slova smyslu autorské, neboť režisérovo jméno pravidelně najdeme také v kolonce scénář a scénografie. Inscenacím to dodává nespornou kompaktnost. Ještě důležitější spojovací článek mezi nimi ale tvoří schopnost reagovat na neduhy moderní společnosti.

Oproti Jařabovým předchozím autorským titulům, k nimž lze přiřadit i razantní úpravu Shakespearova Macbetha, je novinka o poznání přímočařejší a na první pohled čitelnější. Téma násilí páchaného na ženě a přehnané ženské poddajnosti zde se vší otevřeností nastoluje hned úvodní scéna. Autorovi proto každou chvíli hrozí, že sklouzne k tezovitosti a moralizování. Ovšem způsob, jakým látku uchopil, opět nezapře originalitu.

Jařab naštěstí zůstává tvůrcem, jenž s oblibou ironizuje klišé lidského chování a vážnost dovedně kombinuje s absurditou i úlevnými záblesky černého humoru. Těch by ovšem inscenace snesla i více.

Hra Ladies no Gentlemen se odehrává na jediném místě, luxusní dámské toaletě se zrcadlově zdvojenými řadami umyvadel a uzavřených kabin. Ve středu mezi nimi se nalézá malá pohovka a prostor uzavírá poloprůsvitná stěna.

Zprostředkovaně, především z občasného instruktážního hlášení v amplionu, vyplývá, že se ocitáme v honosném sídle na společensky významné akci s účastí guvernéra, jakéhosi předsedy a předsednictva. Slavnost má vyvrcholit vyznamenáním přítomných pánů. Ženám je předepsána druhořadá funkce povinného doplňku mužské společnosti.

Sebevědomý Robert, kterého coby esenci mužského šovinismu ztvárňuje Miloslav König, přichází na toaletu, aby dostihl svou evidentně vystresovanou a deprimovanou manželku Alici, hranou Barborou Bočkovou.

Foto: KIVA

Königův Robert se jí chystá uštědřit lekci a instruovat ji, aby se začala chovat podle jeho představ. Oděn do předpisově padnoucího obleku, mluví tichým hlasem a drží pózu suveréna, který si neustále potřebuje dokazovat převahu, třeba i za cenu citového vydírání.

Nepříjemný dialog, v němž je mladá žena uvržena do pozice nesvéprávného tvora, vrcholí násilnickým sexuálním aktem. Nejde o milostné spojení, ale tvrdou demonstraci fyzické nadvlády.

Vzápětí vychází najevo, že manželská scéna měla tajnou pozorovatelku. V jedné z kabin byla po celou dobu přítomna další účastnice slavnosti, Hana v podání Johany Matouškové. Zuřící Robert se agresivně dožaduje, aby nežádoucí svědkyně vyšla z kabiny ven. Netuší, že mladá žena v ruce na svou obranu třímá pistoli. A že ji použije.

Foto: KIVA

V této chvíli inscenace opouští půdorys zdánlivě realistického dramatu a začíná se ubírat vlastními cestami absurdity. Alice není manželovou smrtí zdaleka tolik zaskočena. Naopak mezi ní a Hanou postupně dochází k tichému srozumění. A totéž se opakuje s příchodem dalších dvou žen, stárnoucí Marty, traumatizované ztrátou milovaného syna, jak ji v její tragikomické dvojlomnosti skvěle ztvárnila Magdaléna Sidonová, a přímočaré Dariny, již představuje Dita Kaplanová.

Alicin mrtvý manžel se pro každou z žen stává zástupným symbolem, reprezentantem osudového muže jejich života. Haně evokuje nesnesitelně dominantního bratra, v jehož stínu vyrůstala. Martě připomíná tragicky ztraceného syna, jenž se dostal na šikmou plochu. A také uklízečka Darina se nakonec ukáže být jen bezmocnou obětí otrocké lásky k dospělému, leč hýčkanému a rozmazlenému potomkovi.

Jařabovo minimalistické pojetí se opírá o jistotu stylizovaného herectví a nápadité charakterizační zkratky, tedy přednosti, jimiž je ansámbl Divadla Na zábradlí proslulý.

David Jařab: Ladies no Gentlemen

Režie a scéna: David Jařab
Divadlo Na zábradlí, Praha, premiéra 8. března, nejbližší reprízy 18. a 28. března a dále 1. a 26. dubna

Co inscenaci ubírá na působivosti, je příliš zjevná apelativnost, rozvolněné tempo a nedostatek dramatického napětí. V některých momentech režisér spoléhá jen na účinnost hudebního doprovodu, zlověstně znějící kytarovou kompozici Jakuba Kudláče. Letitý, živě odzpívaný country song v podání Miloslava Königa naopak do tíživé atmosféry zapadá skvěle.

Hra Ladies no Gentlemen se sice neřadí k nejpřesvědčivějšímu, co známá pražské scéna nabízí, klade ale tak znepokojivé otázky po důvodech ženské frustrace, agresivity v intimních vztazích a obsahu pojmu rodina, že by byla škoda si ji nechat ujít.

 

Právě se děje

Další zprávy