Přijely Dakh Daughters. Ukrajinský tanec smrti v Praze útočil i apeloval

Marcela Magdová Marcela Magdová
15. 3. 2023 18:00
Šestice žen hrající na různé nástroje a zpívající v rozličných jazycích se vydává na intimní pouť, při níž popisuje válečná zvěrstva. V pražském Divadle Komedie toto úterý vystoupila ukrajinská skupina Dakh Daughters. Kabaret nazvaný Danse Macabre uvedla v rámci ukrajinského měsíce, který na jevištích Městských divadel pražských začal u příležitosti válečného výročí 24. února.

Po letech se tak do metropole vrátil i režisér Vlad Troickij, zakladatel nezávislého ukrajinského divadla Dakh. V roce 2016 hostoval na festivalu Pražské křižovatky s jiným projektem na pomezí divadla a muziky, kvartetem DakhaBrakha, které originálně chaoticky kombinuje ukrajinský folklor s tradicemi jiných etnik i současnou arteficiální hudbou.

Ženský band Dakh Daughters, jež vznikl v roce 2012 a od začátku byl určený na export, režisér později představil v pražské Arše nebo na festivalu Colours of Ostrava. To ale bylo před ruskou válkou na Ukrajině. Po jejím začátku vloni Troickij se spolupracovníky opustil bombardovaný Kyjev. Z malinké domácí scény - divadlo Dakh zaujímá i s toaletou, skladem dekorací a maskérnou pouhých 240 metrů čtverečních - si vzal jen nejnutnější a odcestoval do Francie, kam jej pozvala komorní normandská scéna. Brzy začal s Dakh Daughters pracovat na nové revue nazvané Danse Macabre, v českém překladu Tanec smrti.

Původně výtvarné téma zobrazuje umrlce tančícího s živými osobami z různých vrstev společnosti. Rozšířilo se na přelomu středověku a novověku, kdy v souvislosti s morovými epidemiemi upomínalo na lidskou konečnost. Motiv tance smrti se však v umění objevoval i po odeznění černé smrti, běžně ještě v 19. a 20. století. Pro stejnojmenné dvoudílné drama si jej vypůjčil například švédský spisovatel August Strindberg.

Ve světle válečných zločinů, jež se dnes na Ukrajincích dopouští ruská armáda, se k němu toto úterý v Praze vrátil také Vlad Troickij. Na jevišti Divadla Komedie se šest hudebnic a performerek vyjadřovalo pomocí hudby a zpěvu, které prokládaly verši z biblické knihy Jób a převzatými příběhy násilí páchaného vojáky na ukrajinském lidu.

Hudba oscilovala mezi žánrem post-punk a lidovými motivy, jichž s každou minutou a ponorem do intimity i bolesti přibývalo. Doprovázela obrazy cesty, na niž se Ukrajinky vydávají. Vede do bezpečí, mimo raketové nálety a noční boje, zároveň však znamená dobrovolné vykořenění a ztrátu identity. Je to rovněž cesta k poznání, jakou v Bibli podstoupil Jób ztrátou dětí, bohatství a zdraví, aby skrze zakoušenou bolest a utrpení znovu dospěl ke štěstí.

Šestice žen na jevišti Divadla Komedie líčila násilí, které ruští vojáci páchají na ukrajinském lidu.
Šestice žen na jevišti Divadla Komedie líčila násilí, které ruští vojáci páchají na ukrajinském lidu. | Foto: Oleksandr Kosmach

Pouť ukrajinských žen má v Danse Macabre vnější i vnitřní perspektivu. Od začátku jsou na jevišti rozmístěné kufry, které se proměňují v makety zářících paneláků nebo privátní pokojíčky aktérek. Na deskách zavěšených na čelní straně zavazadel září bíle nasvícená okénka. Ta v jednu chvíli zrudnou, čímž avizují bombardování. Ženy je ze zavazadel snímají a sestavují z nich hranici, kolem níž usednou, jako by po vzoru pravěkých předchůdkyň chtěly začít vypravovat u ohně. Místo toho se však za zvuků sirény chopí kufrů a v baloňácích zakrývajících negližé coby symbol chvatného útěku se ve zpomalené stylizaci přesouvají po scéně.

V jednom momentu svůj přenosný dům na kolečkách otevírají a pomyslně s ním odhalují vlastní duši. Každá žena s sebou převáží něco jiného: dětské botičky a plyšáky, krajkové dekorace nebo přírodniny. Jelikož tajný obsah svých zavazadel ozařují přistavenými svíčkami, obraz s přízračně pohřební atmosférou zároveň evokuje pomyslné mohyly nejbližších - osob, jež protagonistky ztratily v bojích.

Vzhledem k tomu, že Danse Macabre ztvárňují pouze ženy, výpovědi i obrazové složce inscenace dominuje téma mateřství a ženského těla z pohledu války.

V další části exulantky vyprávějí divákům, co pro ně osobně útěk z Ukrajiny znamenal. Reprodukují i osudy doma zkoušených spoluobčanů. Mezi až absurdně znějícími příhodami, které v sobě kloubí tragikomiku války, převažuje otřesná brutalita a nelidskost atakující divácké emoce. Přitom čím jsou zpovědi drásavější, tím patetičtěji v celkovém dojmu vyznívají.

Je samozřejmě ošemetné vinit umělkyně z přílišného citového vzrušení, když referují o válce ničící celou jejich zem. V podobné situaci může kritika zavánět pokrytectvím či cynismem. Avšak nejde jen o svědectví, ale umělecký artefakt, pro něhož platí, že méně je někdy více a zdaleka ne všichni návštěvníci divadla vyhledávají vypjatou emocionalitu. Holé konstatování, řeč čísel a faktů může někdy člověka zasáhnout daleko víc než přemrštěný prožitek s náležitými slzami dojetí tryskajícími na scéně.

Dakh Daughters v projektu Danse Macabre spoléhají na dojetí. | Video: Dakh Daughters

Sugestivně, ale střízlivěji téma na loňském ročníku Palm Off Festu podala ukrajinská inscenace nazvaná Beilisův případ. K současnosti se vyjádřila rekonstrukcí kauzy rituální vraždy ze začátku 20. století. Obešla se bez slz a podbízivosti, přestože vystupující byli očitými svědky nynějších událostí - na rozdíl od Dakh Daughters.

Vlad Troickij s šesticí umělkyň až příliš spoléhají na dojetí. Byť z tématu přirozeně vyplývá, ve finále přebíjí zdařilé vizuální nápady i myšlenkovou konstrukci cesty jako prostředku k poznání a vykoupení ukrajinského národa.

Divadlo

Dakh Daughters: Danse Macabre
(Pořádala Městská divadla pražská)
Divadlo Komedie, Praha, 14. března.

 

Právě se děje

Další zprávy