Chyby jsou součástí žonglování. Nejsem stroj, říká špičkový německý umělec Stefan Sing

Magdaléna Daňková Magdaléna Daňková
13. 2. 2018 16:32
Kouzlo žonglování objevil Němec Stefan Sing před více než třiceti lety. Jeho starší bratr domů přinesl knihu Davea Finningana nazvanou Vše o umění žonglování, podle které se tehdy dvanáctiletý Sing učil vyhazovat a chytat míčky. Během univerzitních studií na žonglérství pozapomněl, nadobro se k němu vrátil v pětadvaceti. Dnes patří mezi nejlepší umělce nového cirkusu a se svými tanečně-žonglérskými představeními vyráží z Berlína do celého světa. Do Prahy zavítal v rámci festivalu Cirkopolis.
Stefan Sing při představení Entropía.
Stefan Sing při představení Entropía. | Foto: David Konečný

Co vás na žonglování jako kluka zaujalo?

Pohltilo mě od chvíle, kdy jsem vzal míčky do ruky. První dva roky jsem se rychle zlepšoval, mezi sedmnácti a pětadvaceti, během studií filosofie a německé literatury na univerzitě, jsem ale víc chodil na večírky a od žonglování upustil. Do té doby jsem byl trochu jako autista, uzavřený ve svém světě. Postupně jsem se však k žonglování vracel a pak jsem prostě začal vystupovat za peníze. A taky učit.

Pamatujete si své první vystoupení na jevišti?

Bylo mi šestnáct a vystoupení dopadlo dobře. Tehdy jsem žongloval s pěti míčky, dneska se šesti. Dokážu si poradit i se sedmi, čím víc míčků ale máte, tím víc vás to limituje v pohybu a vyjádření. Většinou tak pracuji s jedním až třemi.

Využíváte zásadně míčky bílé barvy. Zkoušel jste někdy i něco jiného?

Jsem minimalista a bílou vnímám jako nejminimalističtější a nejskromnější barvu. První půlrok jsem měl takzvané beanbags, barevné míčky, ale když jsem žonglování začal brát vážněji, pořídil jsem si bílé.

S ovocem nebo vajíčky doma tedy nežonglujete?

Když jsem byl mladší, dělal jsem to, teď už vůbec. V běžném životě nežongluji ani s vejci, ani s pomeranči, i když třeba pět minut denně improvizuji.

Jak často trénujete?

Zhruba pět dní v týdnu. Hodně se protahuji, cvičím jógu a tančím, pořád se hýbu. Od jedenadvaceti do třiadvaceti let jsem chodil na balet, africký tanec, současný tanec a podobně. Ale třeba sílu netrénuji nijak speciálně, žonglování je dostatečně náročné, po hodinovém představení bývám vyčerpaný. Během představení to však necítím. Když jste na jevišti před publikem, nemáte čas nad tím přemýšlet.

Improvizujete někdy na jevišti?

Veškerá představení jsou předem naplánována, ale chybám se nevyhnu. Když nějakou udělám, improvizuji do bodu, odkud mohu pokračovat v naplánované choreografii.

Lehce improvizuji také v případě, že se na jevišti cítím dobře. Žonglérským trendem v novém cirkusu je práce s chybou. Pokud míček dopadne tam, kam neměl, snažím se vymyslet jiný trik, který do představení zapadne.

V tradičním cirkusu, kde se na jevišti pohybují superhrdinové a chyby se neodpouští, to může být zásadní problém. Pro mě je ale důležité se kiksům postavit a vypořádat se s nimi. Nejsem stroj, neúspěch je součástí lidského života.

Mluvil jste o tradičním cirkusu, kde je důležitá především technika výkonu. Stačí na něj spoléhat také v novém cirkusu, nebo je potřeba vyprávět publiku nějaký příběh?

Rozdíl mezi tradičním a novým cirkusem vidím zejména v přístupu k výkonu. V tradičním cirkuse se umělci pasují do role hrdiny a ukazují, jak moc trénovali techniku, aby publikum mohlo žasnout.

V novém cirkuse je ale technika pouze nástroj pro něco dalšího - konkrétní i abstraktní příběh nebo pocit. Třeba v mém představení Entropía mám příběh, není ale zcela konkrétní. Nechci publiku říkat, co vidí nebo co má vidět. Někdy jsem překvapený, jak rozdílně diváci představení interpretují.  

Co je pro žongléra zásadní?

Nejdůležitější je mít kontrolu nad tělem. Vědět, jak funguje. Když žonglujete příliš horlivě, děláte chyby, když žonglujete méně energicky, děláte chyby. Jestliže jste jen trochu nervózní, tělo začne reagovat jinak a ovlivňuje to i žonglování. Na jevišti se naučíte pohybovat jedině tak, že budete neustále zkoušet a vystupovat, vystupovat a vystupovat.

"Když žonglujete příliš horlivě, děláte chyby, když žonglujete méně energicky, děláte chyby."
"Když žonglujete příliš horlivě, děláte chyby, když žonglujete méně energicky, děláte chyby." | Foto: Joji Wakita

Co na své disciplíně máte nejraději?

Chci, aby mě lidi brali především jako tanečníka. Když jsem byl mladší, žonglování mě motivovalo k tanci a z nějakého důvodu jsem se při tom necítil trapně. Tohle už mi zůstalo.

Pracuji s objekty, ale zároveň se pohybuji volně, jako by tam ani nebyly. Rád se nechávám překvapovat náladou, do jaké mě pohyb míčků uvrhne. Úplně nejraději mám ale stav, při kterém už to nejsem já, kdo se hýbe, ale kdy něco hýbe se mnou.

V Česku je nový cirkus čím dál oblíbenější a vyhledávanější uměleckou disciplínou. Jaká je situace v Německu?

Lidé tu mají cirkus často stále spojený se šapitó, zvířaty, nomádským stylem života a šaškováním. Když někomu řeknu, že jsem žonglér, představují si typická klišé, přestože nový cirkus vnímám jako ukazování něčeho zajímavého prostřednictvím technik, které ovládám. Nový cirkus je nicméně stále čerstvá disciplína a musíme bojovat za to, aby nás lidi brali jako součást umělecké scény. 

Kde pro svou choreografii čerpáte inspiraci?

Inspiruje mě taneční divadlo, dobří divadelní choreografové a různé taneční skupiny. Mám také rád japonského žongléra Hisashiho Watanabe nebo Francouze Guillauma Martineta. Spoustu inspirace ale získávám třeba jenom čtením.

Mimochodem, pořád máte knihu Davea Finningana, ze které jste se žonglování učil?

Ano, pořád ji mám v knihovně.

"Když někomu řeknu, že jsem žonglér, představují si typické klišé."
"Když někomu řeknu, že jsem žonglér, představují si typické klišé." | Foto: David Konečný
 

Právě se děje

před 1 hodinou

V Chorvatsku jsou i čtvrt století po válce desítky tisíc nevybuchlých min

V Chorvatsku jsou 24 let po skončení válečného konfliktu stále místa o celkové ploše 355 čtverečních kilometrů, kde hrozí miny. V těchto oblastech se nachází více než 30 tisíc min a také velké množství další nevybuchlé munice. Podle agentury HINA to řekl ministr životního prostředí Tomislav Ćorić.

Ministr tato čísla uvedl v souvislosti s podpisem dohody, která dokládá, jak značné finanční prostředky je potřeba vynaložit na likvidaci takového nebezpečného pozůstatku války. Na základě uvedeného dokumentu by měla být vynaložena v přepočtu téměř miliarda korun na projekt odminování a ochranu lesů jen v regionu Licko-senjské a Zadarské župy.

Projekt se týká odminování 1676 hektarů lesů a půdy v prostoru Přírodního parku Velebit a Národního parku Paklenica. Jeho realizace by měla být završena do června 2023.

Zdroj: ČTK
před 1 hodinou

Chrascina má bronz z MS vrchařů, Havlíčková byla druhou juniorkou

Dvě medaile přinesl české výpravě dnešní program mistrovství světa v běhu do vrchu. Marek Chrascina získal na krátké trati bronz mezi muži, hned za ním skončil Jan Janů. Barbora Havlíčková se v Argentině stala juniorskou vicemistryní světa. V sobotu budou o úspěch bojovat závodníci a závodnice v horském maratonu.

Devatenáctiletá běžkyně na lyžích Havlíčková ve svém doplňkovém sportu na šampionátu v Argentině nestačila jen na Angelu Matteviovou z Itálie a přidala další cenný kov k evropskému juniorskému zlatu z červencového šampionátu v Zermattu.

Havlíčková běžela závod jen z lyžařské přípravy, přesto uspěla na zhruba sedm a půl kilometru dlouhé trati. "Musím říct, že jsem to absolutně nečekala. Když jsme přiletěli do Argentiny, vůbec jsem se tady nedokázala srovnat s časovým posunem, fakt se mi běhalo hrozně mizerně. Taťka mě pořád uklidňoval, že je lepší, když se mi běhá před závodem mizerně a pak při něm dobře, než naopak. A měl pravdu," pochvalovala si v tisové zprávě.

Juniorská trať byla těsně před závodem upravena. Zmizel z ní jeden nebezpečný přeběh přes řeku, přesto byla velmi náročná. "V den závodu celý den pršelo, hrozně se zvedla hladina vody, takže se běželo na bahně. Do kopce to klouzalo, ještě horší pak byl seběh. Místy to bylo hodně prudké, takže člověk neběžel, ale regulérně jel. Během závodu jsme s holkama musely přeběhnout řeku, z které se během deště stal veletok," popisovala Havlíčková.

S italskou rivalkou si prohodily pořadí z kontinentálního mistrovství, kde rovněž obsadily první a druhé místo. Ve Švýcarsku vyhrála s náskokem 51 sekund česká reprezentantka, tentokrát byla o 44 sekund rychlejší Matteviová. Na stříbrné pozici byla ale Havlíčková bezpečně.

Úspěch mladých českých závodnic podtrhla čtvrtým místem Alena Matějáková, kterou dělilo jen pět sekund od bronzové Francouzky Jade Rodriguezové. Další dvě Češky Anežka Ševčíková a Gabriela Veigertová skončily na začátku třetí desítky. Mezi juniory byl Benjamin Vrbovský patnáctý.

Zdroj: ČTK
Další zprávy