Městská divadla pražská vstoupila do nové sezony pod novým uměleckým vedením. To již avizovalo příklon k odvážnější dramaturgii a modernímu rukopisu, první premiéra v Divadle ABC ovšem žádný zlom nepřinesla.
Hra nazvaná Moře od moderního britského klasika Edwarda Bonda nastoluje živé téma xenofobie, jenže neujasněné pojetí přizvaného slovenského režiséra Jána Luterána, stejně jako výkony herců v čele s Veronikou Gajerovou a Zdeňkem Piškulou se ze všeho nejvíc potápějí v moři neurčitosti.
Děj pětačtyřicet let staré hry je situován do pobřežního maloměsta. Jedné noci se zde nenadále objeví mladý námořník Willy Carson, jenž během zkázonosné bouře ztratil nejbližšího kamaráda. S Willyho příchodem se začnou povážlivě čeřit místní zatuchlé vody. Dosud dušené napětí mezi obyvateli městečka, především mezi všemocnou, svéhlavou paní Rafiovou a uťápnutým, avšak o to nebezpečnějším obchodníkem Hatchem, eskaluje. Jako protiváha nelichotivého světa dospělých se paralelně odvíjí příběh nesmělého sbližování Willyho s mladičkou Rose, neteří paní Rafiové.
Ačkoliv text nabízí dramaticky vděčné situace a zajímavé charaktery, nese v sobě úskalí, jak na jeviště přenést zvláštní bondovskou oscilaci mezi realismem a symbolismem, tragédií a fraškou, mnohomluvnou vážností a lehkou ironií.
Téma xenofobie, v němž inscenátoři vycítili jasnou nahrávku na smeč, ve hře reprezentuje neúspěšný prodavač textilu Hatch. A právě v případě jeho charakteru, tak jak byl napsán, nejvíce zahlodal zub času. Autor hry jej vidí coby psychopata zmítaného agresivitou, nikoliv jako tuctového, na pohled slušného občana, což by trefněji odpovídalo naší dnešní zkušenosti.
Inscenace vyvolává dojem, jako by se režisér nebyl s to rozhodnout, kterému žánru a pojetí dát přednost. A tak se realistické scény střídají s jemně symbolickými, jednoznačně komické s vážně míněnými výzvami adresovanými divákům. Výsledkem je rozpačitě nijaká, v tempu klopotná, nekompaktní všehochuť, z níž si divák může vybrat leccos nebo také nic.
Kupodivu příliš nevyšla ani sázka na špičkového výtvarníka Marka Cpina, proslulého invenčními scénickými návrhy do inscenací v Divadle Na zábradlí. Pro Moře vymyslel koncept dvou na sebe postavených lodních kontejnerů, v nichž se po neobratném otevření plechových vrat postupně odkrývají interiéry obchodu, pokoje, obřadní síně a dalších míst. Obří bedny svou těžkopádnou konkrétností neodpovídají poeticko-symbolické rovině hry a celek srážejí k naturalistické doslovnosti.
Neujasněné režijní uchopení textu se zákonitě projevuje v přibližnosti herecké kresby. Hybatelku dění Luisu Rafiovou ztělesňuje Veronika Gajerová a činí tak po svém, s charakteristickou razancí a smyslem pro komický detail. Jenže toto přímočaré uchopení postavy úplně nekoresponduje s delikátnějšími odstíny hrdinčina charakteru.
Zdeněk Piškula jako mladý námořník Willy potvrzuje talent, dobrou kulturu verbálního projevu i přiměřenou dávku citlivosti, přesto - na rozdíl od dosavadních příležitostí před kamerou - působí na divadelních prknech matně a nevýrazně. A to dokonce také v působivě rozehrané metaforické scéně, kdy Willy s Rose odbíhají nazí do moře, aby unikli nástrahám maloměstské banálnosti.
Edward Bond: Moře
Režie: Ján Luterán
Překlad: František Fröhlich
Městská divadla pražská, Divadlo ABC, premiéra 13. října, nejbližší reprízy 24. a 31. října a znovu 9. a 28. listopadu
Viktor Dvořák v roli xenofoba Hatche nevyužil všechny šance k tomu, aby vytvořil psychologicky vrstevnatý portrét obchodníka závislého na rozmarech zákaznic. Chybí mu věrohodnější vyjádření toho, jak Hatch na jednu stranu balancuje na hraně existenční propasti, na straně druhé patologicky vyvolává atmosféru všeobecného ohrožení - a ještě manipuluje s bandou oddaných hlupáků. Hatche vidíme buď v situaci, kdy je ponižován pohrdáním paní Luisy, nebo naopak jako tvrdého, vyšinutého velitele šířícího iracionální strach z domnělé invaze mocichtivých vetřelců. Herec obě polohy předvádí bez čitelnější vnitřní vazby.
Z ostatních figur se v pozitivním smyslu slova vyčleňuje sympatický filozofující outsider Evens Hanuše Bora a neochotně poslušná Fanny Evy Salzmannové, která do komediální scény zkoušky ochotníků vnáší koření absurdního humoru.
S Bondovým Mořem jako první novinkou pod taktovkou obměněného vedení Městských divadel pražských byla spojována snad až příliš velká očekávání. V každém případě si na skutečnou událost budeme muset ještě počkat. Minimálně do příští premiéry.
