Návrat Stivínové do Národního divadla: Bernhard jako sourozenecká klauniáda

Zuzana Stivínová se do angažmá v Národním divadle vrátila po 19 letech.
Snímek z inscenace Oběd u Wittgensteina v pražském Stavovském divadle.
Foto: Petr Neubert
Marie Reslová Marie Reslová
9. 11. 2019 17:20
Jako groteskní peklo u rodinného krbu pojal režisér Daniel Špinar v pražském Stavovském divadle hru Oběd u Wittgensteina, kterou napsal Rakušan Thomas Bernhard. Dvě sestry v ní napjatě očekávají milovaného bratra, který se vrací domů z blázince. Role sourozenců připadly Zuzaně Stivínové, Lucii Juřičkové a Sašovi Rašilovovi.

Bernhard hru původně pojmenoval Ritter, Dene, Voss a jejím postavám dal příjmení tří herců vídeňského Burgtheatru, pro které vznikala a kde měla v režii Clause Paymanna premiéru roku 1986. Slavnou inscenaci, která v repertoáru první rakouské scény vydržela dlouho, díky Pražskému divadelnímu festivalu německého jazyka v devadesátých letech mohli vidět také Češi.

Legendou, sklízející mnohá ocenění, se o deset let později stalo i české nastudování Bernhardova textu v Divadle Na zábradlí. Režisér J. A. Pitínský do něj obsadil Emílii Vášáryovou, Zdenu Hadrbolcovou a Jiřího Ornesta. Daniel Špinar v programu k současnému uvedení vzpomíná, že pro něho bylo tehdejší představení Ritter, Dene, Voss "absolutním zjevením".

Ke změně názvu tvůrce přivedla skutečnost, že postavu Ludwiga inspirovaly osobnosti filozofa Wittgensteina a jeho synovce Paula i to, že se v ní vlastně jedná o jedinou situaci - rodinný oběd. Proto tedy Oběd u Wittgensteina.

Rodinná pouta

Sestry i Ludwig, jehož filozofická genialita se k nerozlišení snoubí s duševní chorobou, zdědili obří majetek po otci, továrníkovi. Kultivovaní, osamělí sourozenci jako by uvízli ve zplanělém bezčasí měšťanské jídelny, mezi příborníky s porcelánem a obrazy předků.

Zabývají se sami sebou. Mluví, cyklí se v komplikované, často ironické reflexi sebe i druhých, ve vzpomínkách, vzájemných spojenectvích i animozitách.

Hra má v obvyklém slova smyslu minimální děj, přesto nás udržuje v napětí, když postupně odkrývá až chorobnou povahu sourozeneckých vztahů. Svět středoevropské měšťanské kultury se všemi zbytečnými rituály, rodinnými recepty a návštěvami filharmonie vykazuje groteskní rysy, rovněž ale vyvolává pocity nostalgie a smutku. Krása, která má blízko k tlení.

Dene si libuje v pořádku a péči o bratra. Smysl života našla v přepisování jeho filozofických poznámek. Ludwig jejích služeb využívá, zároveň ho sestřina oddanost praktickým věcem irituje a přivádí k šílenství, jako celá domácnost.

Zuzana Stivínová jako Ritter.
Zuzana Stivínová jako Ritter. | Foto: Petr Neubert

Ritter je ze všeho nejvíc dekadentní pozorovatelka. Kouří, čte noviny, provokuje a baví se.

Sestry jsou herečky, ovšem vystupují, jen když se jim chce: "Z dlouhé chvíle, omrzelosti životem se dostaly na scénu Josefstadtu". Pro autora, o němž je známo, že byl divadlem fascinován i zhnusen, je jejich občasné herectví krásnou příležitostí k vybraným jízlivostem.

Bernhardovy divadelní partitury jsou napsány specifickým volným veršem, který odráží přetržitost i zvláštní refrénovitost myšlení a řeči postav. Všechna ta mnohomluvnost má formální i obsahové zákonitosti, "organický" rytmus i subtilní, nekompromisně přesný humor.

Krb místo rodinného stolu

Režisér Daniel Špinar se rozhodl "osvobodit" postavy z realistických souvislostí a obnažit jejich vztahy na pozadí bílé bedny abstraktní scénografie. Na scéně je jediný prvek určující prostředí, ve hře nezmíněný velký krbový portál, kterým postavy vstupují na scénu Stavovského divadla i ji opouštějí, pokaždé nuceny se ohnout.

Dene v podání Lucie Juřičkové hned na začátku v krbu ovladačem "zapálí" oheň na televizní obrazovce postavené v jeho středu. Je to efektní, vtipné. Jenže v takto vizuálně přímočaré postmoderní pustině může svět bernhardovských postav existovat jen za cenu redukce. Ve scénografickém řešení Lucie Škandíkové chybí stůl, středobod měšťanské domácnosti, i když páteří hry je postupně se zvrhávající rituál rodinného oběda. Ten tak z inscenace prakticky zmizel.

Oběd u Wittgensteina čeká do konce roku ještě tři uvedení. | Video: Národní divadlo

Místo pečlivého prostírání příborů Dene nekonečně dlouho nafukuje obří zlatá písmena, z nichž nakonec sestaví nápis Willkommen, vítej. Samoúčelnost nápadu je zřejmá - nezbývá než destrukce.

Ludwig, kterého ztělesnil Saša Rašilov, v záchvatu rozčilení nejdříve shrne do kouta balonky upoutané na zlatých stojáncích a chvíli poté je zdemoluje či vypustí ke stropu.

V koutě prázdného prostoru za svým nástrojem sedí bubeník, který vizáží připomíná zombie. Symbol zmrtvění? Ďábel jako spiritus agens? Dalo by se snad usoudit z toho, že za jeho zběsilého bubnování a v červeném světle postavy vystupují z krbového portálu na scénu jako z pekla.

Bubeník variétním virblem doprovází Ludwigova zuřivá extempore i sourozenecké konflikty, pád skříně. Zvukem občas zdůrazňuje pointy konverzace. Nelze ovšem říct, že by zásadně určoval rytmus inscenace - mimochodem nesnesitelně monotónní. Čert aby se v tom vyznal.

Snímek z Obědu u Wittgensteina.
Snímek z Obědu u Wittgensteina. | Foto: Petr Neubert

Rozhodnutí odehrát Oběd u Wittgensteina na prázdné scéně režiséra definitivně dohání v poslední čtvrtině inscenace. Během bubenického sóla technika přivleče na scénu příborník s porcelánem a na podlaze rozloží hromadu obrazů - bez nich by se scéna, v níž se rozbíjí jídelní servis a řeč je o malířství, o portrétech předků i sester, už vůbec nedala inscenovat.

Mohly tam být od začátku - a pak by dávala smysl i pointa Bernhardovy hry. Ludwigova touha osvobodit se ze zajetí předměty, výsměch tomu, co reprezentuje společenské formy, a lidské společnosti vůbec. Destrukce rodinného porcelánu, obrazy, které filozof a blázen svěšuje ze zdí a otáčí malbou ke stěně: "Holé stěny, říkal jsem vždycky…" Tady Rašilovovi nezbývá než je přemisťovat na podlaze a nakonec portrétům matky a otce růžovou fixkou infantilně přimalovat čertovské rohy.

Sourozenecká klauniáda

Vizuální agresivita Špinarovy inscenace se míjí se subtilností bernhardovských postav i kulturním kontextem, s nímž jsou spojeny pupeční šňůrou. Přesto jí nelze upřít dílčí kvality, především totální nasazení, s nímž herci odvádějí svou práci, byť je režisér zavedl stranou, když interpretuje text skoro výhradně v hlučné groteskní poloze.

Dialogy sice připomínají spíš výstupy trumfujících se smutných klaunů plné vyčítavého povykování, sebeprezentace, zesměšňování či ironie, přesto se hercům celkem daří uhrát pointy. Vychází i cirkusové momenty destrukce počínaje Ludwigovým extempore se žloutkovými věnečky, ztišené v závěrečné scéně, kdy sourozenci pijí kávu na povalené skříni a z výšky si prohlížejí trosky "bojiště".

Snímek z Obědu u Wittgensteina.
Snímek z Obědu u Wittgensteina. | Foto: Petr Neubert

Nejvíc na Špinarův výklad doplácí Zuzana Stivínová, která se do angažmá v Národním divadle vrátila po 19 letech. Její výkon v roli Ritter navíc determinuje nesmyslně opulentní kostým. Blýskavé šaty z fialového brokátu s nahými zády, vlečkou a naddimenzovanými volány na ramenou si uzurpují tolik pozornosti, že herečce doslova "vymazaly" obličej.

Introvertní provokatérka Ritter, kterou v textu poměrně dlouho zaměstnává čtení novin a sžíravě vtipné mimoběžné komentáře, se hned v prvních vteřinách představuje jako afektovaně pózující alkoholička, jejímž jediným zájmem je lahev sektu a cigareta. Ve stupňujících se potížích s artikulací a rovnováhou skoro zaniká její tajemství - potenciální nebo skutečný erotický vztah s bratrem.

Typově výborně obsazená Lucie Juřičková jako Dene ztělesňuje úpornou energii ženy, která péčí o bratra potlačuje strach z vlastního života a prázdnoty. Nepřehrává a přesně trefuje ironické pointy.

Saša Rašilov v roli Ludwiga předvádí výraznou studii psychicky labilního člověka. Soustřeďuje se přitom více na excesy postavy - tělesné projevy vyšinutosti, obsesivní gesta, mimickou i hlasovou expresi, kde se nebojí jít do šokující krajnosti. Dlužen zůstává méně efektnímu vnitřnímu světu filozofa Ludwiga, o němž dává zatím jen kusou zprávu.

Thomas Bernhard: Oběd u Wittgensteina

Režie: Daniel Špinar
Stavovské divadlo, Praha, premiéry 7. a 8. listopadu, nejbližší reprízy 28. listopadu a dále 9. a 18. prosince.

 

Právě se děje

před 40 minutami

Rozbory vody z Bečvy po druhém úniku chemikálií potvrdily nadlimitní výskyt niklu

Výsledky rozborů vody z Bečvy, které ve Valašském Meziříčí - Juřince v úterý odpoledne odebrali inspektoři České inspekce životního prostředí (ČIŽP), prokázaly zvýšené množství niklu. Výsledky nepotvrdily zvýšený obsah kyanidů. Uvedli to mluvčí ČIŽP Radka Nastoupilová a valašskomeziříčský starosta Robert Stržínek (ANO).

Na hladině řeky se v úterý vytvořila pěna. Podle Stržínka se znečištění do Bečvy dostalo z vyústění kanálu vedoucího z areálu rožnovské Tesly, tedy z toho, jímž podle policie před několika týdny do řeky unikl kyanid. "Jsem si plně vědom, že zatím nemáme křížovou kontrolu, tedy výsledky námi odebraných vzorků. Ale vzhledem k tomu, že jsme veřejnost upozornili na nebezpečí, jež by mohlo hrozit, považuji za nutné už nyní všechny uklidnit zprávou, že v řece není jedovatá látka. Jakmile budeme mít výsledky rozborů dalších vzorků, budeme veřejnost informovat," řekl Stržínek.

Nikl není podle inspekce pro člověka významně toxický, patří ale mezi potenciální karcinogeny a je rozšířeným kožním alergenem. Opakovaný kontakt nebo i požití mohou vyvolat přecitlivělost a alergické reakce. Toxicita je pro některé vodní organismy poměrně vysoká, a z tohoto důvodu je jeho přípustná koncentrace v povrchových vodách limitována přísněji než v pitné vodě.

Zdroj: ČTK
před 41 minutami

Řecko a Turecko zasáhlo zemětřesení

Část Řecka a Turecka v pátek zasáhlo zemětřesení s ohniskem v Egejském moři v hloubce 16,5 kilometru. Otřesy pocítili i obyvatelé Atén a Istanbulu, píše agentura AP. Ohnisko se nacházelo 13 kilometrů severně od řeckého ostrova Samos. Podle Evropského středomořského seizmologického centra (EMSC) otřes dosáhl síly 6,9 stupně, turecké úřady uvádí sílu 6,6 stupně.

Podle prvních zpráv z tureckých médií největší škody zaznamenalo pobřežní město Izmir, kde žijí tři miliony obyvatel, a jeho okolí. V oblasti se zřejmě zřítilo několik budov. Škody hlásí také řecký ostrov Samos, kde žije 45 000 obyvatel. Podle agentury AFP pobřeží ostrova zasáhlo malé tsunami. Ani z Řecka, ani z Turecka nejsou zatím hlášeni mrtví či ranění.

Další zprávy