Činoherní klub vsadil na aktuální Babyboom. Dovedně balancuje mezi humorem a tragikou

Marcela Magdová Marcela Magdová
19. 12. 2022 18:00
Dvacátý pátý prosinec, porodnice a tři páry v očekávání, taková je výchozí situace tragikomedie Babyboom slovenské autorky Zuzy Ferenczové. Její českou premiéru s veškerou péčí a smyslem pro řemeslo nastudoval režisér Ondřej Sokol v pražském Činoherním klubu.

Ze současných slovenských dramatiků je ve zdejším prostředí jednoznačně nejznámější Viliam Klimáček, jehož hry se poslední dekády objevují napříč scénami, naposledy například Dealeři v olomouckém Divadle Tramtarie.

O generaci mladší Zuzu Ferenczovou znají diváci jako autorku textů Problém/Vyskočit z kůže a Solitaire.sk, uvedených coby scénická čtení Divadlem v Dlouhé. Ten první, jehož šestnáctiletá hrdinka má "problém velký jako největší panelák uprostřed největšího sídliště na světě", jelikož neví, jak naložit se svým těhotenstvím, a za snesitelnější považuje sebevraždu, se posléze dočkal několika jevištních zpracování, dokonce i oceněné rozhlasové verze.

Nyní se do českého kontextu dostává Ferenczové dvanáct let stará hra Babyboom, která získala první místo v soutěži Dráma 2010. Také vychází z tragikomických životních situací, v nichž bolavě, ač s humorem čelíme existenci, jeden před druhým hrajeme směšně trapné hry a ze strachu z osamění akceptujeme nevyhovující realitu. Autorka dokáže téma vložit do umně vystavěných scén, klipovitě střídajících jedna druhou, podobně jako humor tragiku. Postavy komentují sebe i druhé, jsou rozpolcené, často nepříliš sympatické, a právě proto tak životné a uvěřitelné.

Původně demografický termín babyboom označující období výrazného nárůstu porodnosti ve hře reprezentuje trojice nastávajících rodičů. Ti se nechtěně setkávají v porodnici pětadvacátého prosince, tedy symbolicky na narození Páně. Cíl návštěvy je jasný, avšak její okolnosti a samotné příčiny početí, jež se později rozkrývají, vyvrací aureolu nejradostnějšího životního okamžiku, kterým má zrození být. Strach, bolest a hlavně nevyžádaná slova či odhalení na sebe nenechají dlouho čekat.

Katka v podání Sandry Černodrinské předstírá, že jí odtekla voda a porod je na spadnutí, aby nechtěného budoucího otce Rosomáka hraného Viktorem Zavadilem donutila k účasti. Rybalenka nejmladší členky hereckého týmu Romany Widenkové dorazila do porodnice s naopak až příliš účastným, natěšeným netrpělivcem a ekologickým fanatikem Štěpkou, kterého Jakub Burýšek modeluje prostřednictvím ostravského přízvuku a jisté bodrosti.

Jan Hájek jako Tomas a Lucie Žáčková v roli Gábi.
Jan Hájek jako Tomas a Lucie Žáčková v roli Gábi. | Foto: Pavel Nesvadba

Poslední, nejskandálnější dvojice sehrává většinu výstupů před budovou, okolo automobilu. Z něho odmítá vystoupit afektovaná a vzhledem k situaci hysterická herečka v letech, Gábi Lucie Žáčkové. Její vrtochy trpělivě snáší manžel Tomas hraný Janem Hájkem jen proto, aby už konečně vešla dovnitř a porodila. Poněkud vymknuté sváteční setkání doplňuje chladná a odměřená porodní asistentka Lesana hraná Markétou Stehlíkovou, která má službu na Vánoce a ne úplně standardní vztah k mateřství.

Režisér Ondřej Sokol jde po situacích a charakterech postav, které s dramaturgyní a překladatelkou slovenského originálu do češtiny Kateřinou Popiolkovou velice přesně přečetl. Díky tomu se mu daří pointovat, v rámci mezí také vkusně dojímat. Může se opřít o disponované herce, které obsadil dle typu. Zvládají s přehledem komický potenciál textu stejně jako surové, závažné momenty. Žáčková a Burýšek dle psýché svých rolí hlučněji a afektovaněji, Zavadil se Stehlíkovou umírněně, s větší civilností.

Situační povahu dění od začátku naznačuje scénografie Adama Pitry pracující s několika plány - venkovním balkonem, předporodním pokojem, čekárnou, záchodky a automobilem zaparkovaným venku. V jednu chvíli se dokonce dva propojí: herečka stojící na balkoně se naklání přes zábradlí, přičemž na ni zezdola křičí manžel od zaparkovaného vozu. Reálný dojem dotváří i vhodně zvolené kostýmy, ve zkratce znázorňující představu o konkrétním charakteru; herečka ve večerní blyštivé toaletě, "eko matka" s dredy v oblečení ze second handu, sestra s cigaretou v uniformě a nenápadném šedém svetru.

Je až s podivem, že text takové kvality, navíc nezatížený konkrétními trendy a ideovými postoji, zůstal místními dramaturgy bez povšimnutí. Babyboom je ideální titul pro široké spektrum publika, zdaleka nejen žen či matek. Inscenovaný s takovým vkusem a dávkou řemesla, jako se to povedlo Činohernímu klubu, zůstane stabilní součástí repertoáru mnoho sezon.

Divadlo

Zuza Ferenczová: Babyboom
Režie: Ondřej Sokol
Činoherní klub, Praha, premiéra 9. prosince, nejbližší reprízy 14., 20. a 24. ledna.

 

Právě se děje

Další zprávy