Covidové lockdowny pro to byly jako stvořené. Na nebezpečnou a šokující skutečnost teď upozorňuje nový projekt divadla Farma v jeskyni nazvaný Commander, který měl toto pondělí premiéru v pražském sále Dox+.
Inspirovala ho skutečná událost. Předloni estonská bezpečnostní služba zatkla šéfa krajně pravicové teroristické Feuerkrieg Division, v překladu Plamenné válečné divize. Ta propagovala nadřazenost bílé rasy a vymýšlela teroristické útoky. Měla 70 členů v 15 zemích. Šéf ji založil jako jedenáctiletý, v době zatčení mu bylo 13 let.
Tento případ zaujal šéfa souboru Farma v jeskyni Viliama Dočolomanského k umělecké sondě do neviditelného přediva vazeb a mechanismů, jež fungují v uzavřených internetových skupinách, ve světě, kde nic nemůžete vzít do ruky, přesto vás jeden klik dovede psychicky zdevastovat.
Dočolomanský nicméně nevypráví příběh mladého Estonce, téma online radikalizace nechává vyznít v různých projevech a konsekvencích, a to třemi formáty - samotnou inscenací, filmem a videoinstalací.
Členové fyzického divadla Farma v jeskyni jsou jedineční performeři. Jejich fyzický projev je už emblematický a vyvíjí se jako autonomní hudební, rytmická tělesná partitura s vazbou na konkrétní situaci či emoce z ní plynoucí.
V jevištní části Commandera vystupují čtyři performeři a jedna performerka, kterým zvukové prostředí vytvářejí dva hráči na žestě - Štěpán Janoušek a Šimon Janák s výraznou hlasovou a beatboxingovou stopou Hany Varadzinové. Toto zvukové a hlasové těleso není žádným doprovodem, ale řídící jednotkou, která vede a instruuje performery při jejich hrách a bojích. Vstupuje do jejich akce či interakce, neustálého střídání zrady a hry, zábavného potěšení s krutým útokem.
Jednotlivé postavy těžko rozlišujeme, jednak proto, že se hýbají prudce a rychle, všechno se neustále mění. A kromě toho jsou sjednoceny kostýmem - kalhoty, saka, kravaty. Jde o abstraktní entity, účty na sociálních sítích, loginy společných online her, které jako živé, tedy i zranitelné bytosti vystupují ze tmy do světla, z jeviště někam za zeď.
Můžeme pozorovat, jak skupinu dvoustupňově ovládá jedna z postav, jíž hlas propůjčuje kdosi "mimo" - v tomto případě modulované techno zvuky vydávané hudebníky s beatboxerkou. Vibrující, věčně excitovaná a napětím svíraná těla performerů na zvukové podněty prudce reagují gesty, pády, změnami vektoru pohybu, výraznými grimasami. Rozkmit mezi abstrakcí a emocionálním prožitkem účinkujících posiluje rafinovaný světelný design, který ve vrcholných akčních pointách funguje jako vizuální pečeť.
Sál Dox+ sám o sobě disponuje specifickou atmosférou, jedná se o mimořádně široký prostor s odhalenou betonovou zadní stěnou, takže prázdno, chlad i velkolepost navozuje stejně přirozeně jako dojem, že z něj může povstat cokoli.
Scéně dominuje zavěšený hranol, hranatý "cloud", jehož přední stěna slouží coby projekční plátno. Ilustrativní videozáběry ryb v akváriu a pak úvodní i finální vystoupení malého "komandéra" v podání Juliana Hajduka Browna propojuje dění na jevišti s filmem. Ten následuje bezprostředně po představení a téma rozšiřuje o další souvislosti.
V uměleckém snímku sledujeme malé kluky hovořící drsným jazykem dospělých frustrovaných mužů nebo teenagery, kteří se hecují a navzájem před sebou vytahují, jako by jim na ničem nezáleželo. Ani na vlastním životě: "Asi se zabiju, než mi bude třicet." - "Cool. Tak hlavně vem někoho s sebou." Střih a vidíme prázdné, komíhající se houpačky.
Repliky sestavené z reálných chatů a online konverzací vyznívají cynicky, nihilisticky i útočně. Film nabízí obrazové stopy ze světa malých radikálů, kde je na jedné straně blahobyt a materiální péče, na druhé samota, v níž se rafinovaně zabydluje zlo.
Není to nic, co by kdokoli chtěl slyšet: děti mluví o sexu, smrti a zbraních. Ale také nad touto skutečností nelze zavírat oči. Odmalička žijí s internetem, jeho matrix je pro ně realita, do níž přirozeně vstupují a pohybují se v ní mnohdy víc než ve skutečném světě. Ve virtuálním prostředí mohou potkat manipulátory a sami se jimi stát.
Projekt Commander lze srovnat s předloňským dokumentárním filmem o zneužívání dětí na internetu nazvaným V síti, který otrásl společností a měl i trestněprávní důsledky. Kybernetická bezpečnost je jedním z klíčových témat dneška. Umělecký apel Farmy v jeskyni se samozřejmě nemusí dostat tam, kam by měl - vytříbený projekt nezasáhne takovou masu lidí jako V síti, na které jen do biografů přišlo 413 tisíc diváků.
Dobře, že na intence tvůrců zareagovali sponzoři - finanční skupina PPF a O2, kteří podpořili vznik vzdělávacích videí, projektů a možnost pracovat se školami. Tento přesah a šíření z umělecké bubliny do reálného světa je zásadní. Znovu potvrzuje, že umění může být indikátorem společenských problémů a cestou, jak řešit nejrůznější patologie.
Na premiéry Farmy v jeskyni, založené roku 2002, se dnes čeká jako na velkou událost. Umělecký šéf Viliam Dočolomanský projekty vyvíjí několik let, což je v našem prostředí neobvyklé. I proto soubor zůstává mimořádný. Po celou dobu existence udržuje vysokou úroveň a navzdory nelehkým finančním podmínkám nedělá kompromisy. Farma v jeskyni patří k nejlepšímu, co česká kultura nabízí světu.
Divadlo
Farma v jeskyni: Commander
Režie a choreografie: Viliam Dočolomanský
Multifunkční sál DOX+, premiéra 13. června, nejbližší repríza 15. června.
