Ukazuje Švankmajerovu tvorbu v celé šíři a upozorňuje, jak je jeho filmová tvorba spjata s jeho ostatními výtvarnými projevy, ať již jde o kresby, koláže, objekty či autorovy experimenty s vnímáním uměleckých děl prostřednictvím hmatu.

Švankmajer je jedním z nejznámějších českých filmařů, patří mezi uznávané světové animátory a ve své tvorbě vždy kráčel originální cestou. Jan Švankmajer není ale jen filmař, ale i výtvarník, píše básně a eseje. Jeho filmy - k nejznámějším patří Možnosti dialogu, Něco z Alenky, Lekce Faust, Spiklenci slasti či Šílení - překypují obrazností, prolíná se v nich sen s realitou, černý humor a agresivita s básnickým viděním světa.

"Mojí snahou je co nejautentičtěji a nejdůsledněji ze sebe vypudit démony, které mě sužují. Jde o proces osvobozování," říká o své tvorbě. Patří k aktivním stoupencům surrealismu, který se podle něj "pokouší vrátit tvorbě magický rozměr". Kromě surrealismu je v jeho tvorbě patrná i freudovská psychoanalýza či rudolfinský manýrismus.

Velký ohlas jeho díla v zahraničí ukazuje, že Švankmajerova tvorba je univerzální nejen v používaných prostředcích, ale také ve schopnosti oslovit diváka a vtáhnout jej do inspirativního dialogu.

Nová výstava má podtitul Mezi filmem a volnou tvorbou. Její koncepce se odvíjí od jednotlivých filmů a prezentuje nejen artefakty a scény z autorových filmů, ale i jeho volnou tvorbu (objekty, koláže, frotáže, grafiku a taktilní objekty), která na filmy navazuje nebo jim předchází.

Výstava tím poodhaluje autorovy inspirační zdroje a důležitost, kterou pro něj měla spolupráce s jeho ženou Evou na výtvarné stránce filmů. Tento komplexní pohled na tvůrčí proces postupně odkrývá i obsedantní témata Švankmajerovy tvorby, jimiž jsou dětství, sen, jídlo, erotismus nebo loutkové divadlo.

Výstavu doplňuje dokumentace k jednotlivým filmům, návštěvníci mohou vidět pracovní fotografie, filmy o filmu, ukázky z technických a kreslených scénářů, pracovní deníky, publikace, kritiky a plakáty a počítá se i s projekcí ukázek z filmů.