"Nepřekvapím vás, když řeknu, že galeristům se daří špatně, zvláště v takovém regionu, jako je Bruntál," řekl Milan Svačinka z bruntálské Galerie V Kapli. Zájem o umění je podle něj v regionu menší a také potenciální sponzoři jsou chudší. "Peníze z prodeje samozřejmě nepřipadají v úvahu, protože žádní majetní lidé, kteří by nakupovali umění, jež se sem dostane, tady nejsou," podotkl Svačinka. Galerii sponzoruje majitel budovy, v níž sídlí. Také se snaží získat peníze od města či ministerstva kultury a dalších institucí.

Zcela odlišná situace je například v ostravském Výtvarném centru Chagall, které patří k nejstarším soukromým galeriím v Ostravě. Během 15 let svého působení dokázal Chagall vytvořit v celém regionu 16 galerií. "Je to samozřejmě složité," uvedl ředitel výtvarného centra Petr Pavliňák. Centrum nežádá o granty, protože je to komplikované, a navíc málokdy s žádostí uspělo. Dodal, že přežít se dá hlavně díky kvalitním kontaktům s výtvarníky, o něž je zájem a prodávají se. "Na druhé straně jsou kontakty s klienty, kteří sbírají umění," podotkl.

Galerie eviduje a kontaktuje zájemce o konkrétní díla. Podle Pavliňáka jí pomáhá také to, že nabízí celou síť služeb - od výtvarných potřeb až po rámování či paspartování. Vydává také knihy o výtvarném umění. Pavliňák se domnívá, že za mnoha galeriemi často stojí nějaká jiná činnost, z níž jsou financovány.

Obdobně situaci vidí také opavská galeristka Věra Klimešová z Galerie u Jakoba. Vedle udržování kontaktů se sběrateli umění se snaží uspokojit i potřeby běžných klientů. Snaží se jim nabídnout řadu uměleckých drobností, jako jsou malé grafiky, keramika či sklo. Mnoho lidí podle ní stále obdivuje umění a nechce sériově vyráběné produkty z hypermarketů. "Není to určitě jednoduché, ale chce to mít k tomu vztah. Plus je také to, že máte kolem sebe zajímavé lidí, jak výtvarníky, tak i sběratele," řekla Klimešová.

Ilona Rozehnalová z ostravské Galerie Fiducia se naopak domnívá, že rozhodující jsou granty. Nejsou však schopny pokrýt veškeré náklady. Galerie tak často musí omezit například množství katalogových listů nebo ji provozovatelé dotují z vlastních prostředků. "Máme fotografie, a ty lidé nejsou zvyklí kupovat, druhá galerie je zaměřena na současné české umění, tam je zase problém, že spousta lidí, kteří mají peníze, současnému umění nerozumí," míní Rozehnalová.