Taneční orgie Ohada Naharina jsou brilantní, ale sterilní

Jakub Novák
24. 6. 2015 11:33
Nejnovější dílo Izraelce Ohada Naharina nazvané Last Work bude v podání Batsheva Dance Company uvedeno dnes Praze.
Last Work
Last Work | Foto: Batsheva Dance Company

Drážďany – Po sérii před-předpremiér, předpremiér a premiér dorazí do Prahy konečně také izraelská Batsheva Dance Company, vedená Ohadem Naharinem. Představením s přiléhavým názvem Last Work zároveň velkolepě uzavře letošní pražskou část festivalu Tanec Praha – a kromě jiného půjde o historicky první vystoupení tohoto slavného souboru na domácích prknech.

Ten se, ještě před návštěvou tuzemské metropole, zastavil v drážďanském Hellerau, které se koprodukčně podílelo na vzniku tohoto díla a kde se vcelku bez problémů podařilo vyprodat sál; v místním publiku našel soubor vděčné obecenstvo a mohl se těšit z vřelé odezvy na svou práci, zrcadlenou téměř nekonečným potleskem a aplaudováním ve stoje.

A jakkoli šlo o téměř bezchybné a výjimečně propracované dílo, některé kousky skládačky na to, aby se divák představení bez dechu oddal, jakoby chyběly. Nicméně od začátku…

Last Work je v samém svém základu jakýmsi festivalem pohybu, jeho oslavou i nepřikrášlovanou demonstrací, možná trochu i modlitbou za něj a jeho praktickým provedením v mnoha kontextech, proměnlivých a neustále se vyvíjejících na základech pohybu předchozích.

Představení začíná velmi obyčejně, všedně (zde je míněna spíše nálada a atmosféra prostoru, nikoliv samotné pohybové provedení) a poměrně minimalisticky, jeho průběh je od začátku (až do konce) „ohraničen“ bez přestání běžící tanečnicí v modrých (jedna z izraelských národních barev) šatech na „nekonečném“ běžícím páse. Šedé či jinak nevýrazné odstíny jednotlivé tanečníky relativizují a rozpouštějí v davu. Každý jednotlivý taneční výkon je tu veden sice vrcholně individualisticky, ale tematicky veden směrem ke kolektivu. Takových scén se v průběhu představení objevuje hned několik, velmi často dochází v jejich průběhu k vyloučení jednoho z tanečníků či tanečnic, přičemž příčiny jejich vyčleňování jsou divákovi někdy zřejmé více, jindy je příčina nejasná.

Vydřený formalismus

První polovina představení působí až obřadně, rituálně, je velmi pomalá a energie je tu pečlivě vedena tak, aby nikde nedocházelo k jejím náhlým výlevům, čemuž odpovídá také hudba. Ve výsledku působí až monotónně, ale na druhou stranu zase umožňuje lépe věnovat pozornost jednotlivým tanečníkům a jejich variacím, které se v pozdějších fázích představení stávají trochu nepřehlednými – přeci jen je celý soubor poměrně početný a se stupňující se akčností jednotlivých scén a výjevů není možné jinak, než zaměřit pozornost na jednoho konkrétního člověka či vnímat celou skupinu jako jeden celek, bez jednotlivých detailů. Hudební doprovod se od ukolébavek a lidových izraelských písní (alespoň tak zní) postupně láme a výrazně se proměňuje až po závěrečné scény doprovázené technem a divoké taneční reje, které jsou odpověďmi těl na tyto nekompromisní zvukové signály.

Jednotlivé scény, kterými soubor postupně prochází, představují širokou plejádu emocí a situací, v nichž se lidé ocitají a v nichž jsou nuceni s druhým(i) komunikovat a interagovat. Možných interpretací každé jednotlivé scény je pochopitelně často vícero, není zde žádná jasnější narativní linka, která by jednotlivé scény spojovala či alespoň nějak vysvětlovala. To ostatně také platí o závěrečné scéně, po jejímž doznění může divák vcelku jednoduše zůstat pocitově v „zemi nikoho“.

A vlastně i celkový dojem z představení je nakonec překvapivě vcelku neutrální – provedením brilantní dílo, tanečníky vydřené od začátku do konce, se totiž tak trochu ztrácí ve svém vlastním lesku a v důsledku působí místy až trochu sterilně a formalisticky. Divák je ponechán bez pochyb o tom, že pohyb (a tanec) nemá mezi jinými uměleckými prostředky téměř konkurenci. Alespoň pro daný okamžik takový pocit mít budete. Zároveň ale vždy vyžaduje určitou pokoru, respektive prostor pro pochybnosti či diskuzi, prostor pro růst. A takový pocit mi na Last Work trochu chyběl.

 

Právě se děje

Aktualizováno před 9 minutami

Německá CDU podpořila jako kandidáta na kancléře Armina Lascheta

Vedení německé vládní Křesťanskodemokratické unie (CDU) dosluhující kancléřky Angely Merkelové jasně podpořilo kandidaturu svého předsedy Armina Lascheta na kancléře v zářijových parlamentních volbách. Na tiskové konferenci to prohlásil generální tajemník CDU Paul Ziemiak, který uvedl, že podpora není konečným rozhodnutím. Postoj CDU totiž pověřuje Lascheta, aby se nyní dohodl s bavorským premiérem a šéfem Křesťanskosociální unie (CSU) Markusem Söderem, kdo z této dvojice nakonec konzervativní unii CDU/CSU do voleb povede. Laschet prohlásil, že se Söderem bude hovořit ještě v pondělí.

Výsledek schůzky vedení CDU ohlásil ještě před tiskovou konferencí hesenský premiér Volker Bouffier. Předsednictvo podle Bouffiera konstatovalo, že předseda strany a premiér Severního Porýní-Vestfálska Laschet je mimořádně vhodný kandidát na kancléřský úřad. "Zároveň jsme ho požádali, aby s Markusem Söderem projednal další postup," řekl Bouffier. CDU by chtěla, aby jasno bylo do týdne.

před 27 minutami

Před nemocnicí v Paříži se střílelo, jeden člověk zemřel

Po střelbě před nemocnicí Henry Dunant v Paříži jeden člověk zemřel a jeden je těžce raněný. Pachatel ujel na skútru, píší francouzská média.

Zdroj: ČTK
Další zprávy