reklama
 
 

Björk na Islandu nikdo neposlouchal, lidem se zdála moc divná, říká zpěvačka Sóley

15. 5. 2017
Třicetiletá zpěvačka, klavíristka a skladatelka Sóley je další hvězdičkou na nebi severské hudby. Její starší, melancholicky potemnělé písně ovlivnil nejen Island, kde se narodila, ale také úzkostné stavy, které zažívala v těhotenství. Nejnovější album Endless Summer je naopak podle ní to nejradostnější, co kdy složila. Křehkou hudbu v podání Sóley si pražští fanoušci poslechnou 16. května v Divadle Hybernia.
Doporučujeme

Jaké je teď na Islandu počasí?
Hodně prší a fouká vítr. Ale viděla jsem předpověď a má být dvacet stupňů, takže buďme šťastní, protože tady nikdy dvacet nad nulou nebývá.

Vnímáte, že by islandské podnebí přímo ovlivňovalo vaši hudbu?
Zcela jistě, vlastně si nedovedu představit, že by počasí někoho neovlivňovalo. Bylo by divné, kdyby například Afričani dělali hudbu jako my na Islandu, pomalou, depresivní. Já mám dnes třeba hodně nízký tlak a jsem unavená. Jakmile ale vyjde slunce, hned mám víc energie.

Jaký je váš vztah k severské mytologii? Když poslouchám vaše desky, jako kdybych se procházela lesem a poslouchala jeho zvuky. Ačkoliv je pravda, že nejnovější písničky na albu Endless Summer zní radostněji: jako pohádka s dobrým koncem.
Je legrační, že za mnou chodí lidi a povídají mi, že si mysleli, že Endless Summer bude veselé album, ale že na ně působí teskně. Aha, říkám si, tak já chtěla složit radostnou desku, ale zase se mi to nepovedlo.

Nové texty jsou nicméně do velké míry opravdu inspirované pohádkami a světy, které si tvořím v hlavě. Mám i písničku o dcerce a taky o cestování a o opouštění lidí. Protože vždycky jsem to já, kdo odchází, kdo nechá dceru doma a odjede na turné.

V článcích o vaší hudbě se často zmiňuje, že ji ovlivnily ataky úzkosti, které jste mívala během těhotenství. Pomáhá vám natáčení k tomu, abyste se s nimi vyrovnala?
Hodně jsem s tím bojovala okolo vydání dva roky staré desky Ask the Deep. Psaní textů a verbalizování problémů mi pomohlo dostat trable z hlavy, ale pravda je, že když jsem pak s albem vyrazila na turné, nehrály se mi ty písničky moc dobře. Nechtěla jsem se zkrátka vracet ke všem těm úzkostným pocitům, které jsem zažívala během těhotenství. A tak jsem sedla ke klavíru a napsala nové, radostnější skladby, které vyšly na Endless Summer. Hodně jsem si tu dobu užívala.

Má na pozitivní písně vliv mateřství?
Být matkou je dobré v tom, že nemáte vůbec čas přemýšlet, mít špatnou náladu nebo být unavená. Ale být mámou je hrozně super. Netušila jsem, že to bude takhle silné. Jsem spíš introvert a nemám potřebu lidem popisovat svoje pocity, ale dceru, to vám povím, nemůžu milovat víc. A láska pořád roste! Muselo mě to ovlivnit, i kdybych nechtěla.Vždycky jsem si říkala, že já nikdy nebudu dělat takovou tu hudbu od maminek pro děti, a vida, je to tady. Ačkoliv asi jsem to ještě nedotáhla do cíle, protože to by mi neříkali, že Endless Summer je teskná deska.

Na klavír hrajete odmala?
Do hudebky jsem začala chodit ve čtyřech, na piano hraju od osmi, studovala jsem klasiku, jazz i skladbu, takže jsem k hudbě nikdy neměla takový ten obyčejný přístup. Pokaždé spekuluju, kam dát akord, aby to bylo harmonicky správně, což je samozřejmě otrava.

Ráda bych někdy napsala písničku jako člověk bez teoretických základů hudby. Ale táta - trombonista a dirigent dechového souboru - mi nabídl, jestli nechci hrát na perkuse. Hodně mě to s těmi dechaři baví, a navíc jsem tam poznala spoustu kamarádů.

Scházíte se někdy jako rodinná kapela?
Naši se rozešli, když mi bylo šest, ale mají dobrý vztah. Sestra hraje na lesní roh, brácha na trubku, a když jedeme s celou rodinou kempovat, máme s sebou tři akordeony a hráváme islandské lidovky.

Než jste se dala na sólovou dráhu, hrála jste v indiefolkové kapele Seabear. Co je nejlepší na tom být ve skupině?
Pro mě to byla především zábava, protože bylo nás sedm a všichni jsme kamarádi. Dvojsečné je pak sdílení hudebních nápadů. Někdy je dobré, že ten můj, se kterým už nevím, co počít, ostatní nečekaným způsobem rozvinou. Jindy je zase všechno otázka kompromisu, které člověk sám za sebe dělat nemusí. Seabear se vlastně nikdy nerozpadli, oficiálně máme přestávku a zvažujeme jednorázový comeback.

V České republice jsou islandské kapely známé. I ti, kteří nesledují hudbu detailně, vědí o Björk, Sigur Rós nebo Múm. Za vzor se také dává islandská exportní politika. Jaké to je být muzikantka z Islandu?
Zrovna příklad Björk je trochu legrační: V době, kdy byla tak šíleně populární v cizině, ji na Islandu nikdo moc neposlouchal, protože se lidem zdála jako ten nejdivnější člověk široko daleko. A kdybyste se zeptali průměrného Islanďana, jestli zná Múm, řekne, že ne. Lidi tu prostě - jako všude jinde - poslouchají hlavně hudbu z rádia. 

Co hrají rádia na Islandu?
Hudbu psanou v islandštině. Nic, co by bylo jen trochu divného. Nehrají ani mě, a já přitom nejsem tak divná. Ale nestěžuju si, kdyby mi někdo před deseti lety řekl, že budu jezdit se svými písničkami po světě, myslela bych si, že se zbláznil. Na Islandu je navíc spousta kapel, které to mají jako já, skládají hudbu podle svého gusta a jezdí na koncerty do Evropy. Je skvělé, že dokážeme utáhnout tolik lidí nejen na přírodu, ale i na muziku. A co se týče podpory od státu - žijeme na ostrově a musíme všude létat, což není nejlevnější. Stát sice něco dává, ale není to moc.

Berete na evropské turné dceru?
S těžkým srdcem ji nechám doma, ale tak je to nejlepší. Jsou jí tři, chodí do školky a potřebuje pravidelný režim, který jí na turné bohužel nedokážu zařídit. Tohle není životní styl pro děti, i když nejsme žádná ztřeštěná kapela.

reklama
reklama
reklama
komerční sdělení
reklama

Sponzorované odkazy

reklama