Stará čistírna odpadních vod v pražské Bubenči je významným svědkem historie architektury, techniky a vodohospodářství. Nutnost vybavit Prahu moderní kanalizační sítí vyplynula na konci 19. století z rizika častých epidemií, jejichž zdrojem byla i špinavá voda a nedostatečná kanalizační síť. Do té doby odváděla síť kanalizačních stok splašky bez jakéhokoli čištění rovnou do Vltavy.
Bubenečská čistička byla postavena v letech 1901 až 1906 jako poslední článek systematické stokové sítě v Praze a fungovala až do 60. let, kdy její roli převzala nová Ústřední čistírna odpadních vod na Císařském ostrově. Některé nádrže Staré čistírny odpadních vod se však používaly pro manipulaci s kalem až do roku 1983.
Dnes je areál národní kulturní památkou a usiluje dokonce o zápis na seznam UNESCO. Jsou zde dochované původní parní stroje z roku 1903 a jiné funkční vybavení.
Právě v tomto neotřelém industriálním objektu se odehrálo letošní zahájení druhého ročníku Troja festivalu. Jeho zakladatelskou myšlenkou bylo přinést komorní koncerty do netradičních prostor v pražské Troji, které jsou obvykle využívány k jiným účelům než koncertům vážné hudby. Pořadatelé tak jdou naproti posluchačům, kteří nevyhledávají klasické koncertní síně nebo si chtějí užít hudební zážitek s magickou atmosférou genia loci neotřelých prostor.
Pro úvodní program festivalu se však letos hudebníci přesunuli na pravý břeh Vltavy do Bubenče a zmíněné čistírny odpadních vod, která dnes slouží jako muzeum, ale i místo ke kulturnímu a společenskému setkávání.
Rudolfinum mezi čističkami
Podle pořadatelů jde o první koncert vážné hudby. Největší výzvou podle nich byla akustika objektu, kterou ještě v den koncertu vylepšili sametovými závěsy, uvedl hlavní dramaturg a umělecký ředitel Troja festivalu, koncertní mistr Josef Špaček. Velká hala s vysokým stropem a dvěma kovovými technickými nádržemi mnohé překvapila tím, jak dobře se v ní zvuk nesl. Jak s nadsázkou poznamenal v úvodu Špaček, bubenečská čistírna je zřejmě "Rudolfinem mezi čističkami".
V první polovině čtvrtečního večera zazněla kratičká žertovná skladba Richarda Strausse Enšpíglova šibalství v úpravě pro kvintet, která byla příznačná pro nadhled, s jakým dramaturgie festival vystavěla. Večer tak otevřela symfonická báseň tematizující postavu lidového šprýmaře Enšpígla, který se objevuje od středověku v literatuře napříč Evropou a je tak trochu obdobou českého bratra Palečka - vychytralého dvorního šaška, který svou bystrostí, pohotovostí a vtipem dokáže převézt nejednoho lotra. Ostatně motivem, který provází letošní ročník, jsou mýty a legendy.
V úpravě pro pětici nástrojů (housle, kontrabas, klarinet, fagot a lesní roh) vyzněla skladba velmi svěžím dojmem. Nepostrádala hudební vtip, jiskru a instrumentální vytříbenost.
Obdivuhodné je zejména, že se Josef Špaček coby umělecký šéf festivalu a jeden z hlavních organizátorů postavil rovněž na pódium a v obou kusech předvedl strhující výkon nejen na housle, ale i na violu. Navzdory tomu, že mu organizace musela dát velké množství práce, únava na něm nebyla znát.
Svěží Eroica
Ve druhé polovině zazněla naopak ikonická skladba, ovšem rovněž v netradiční úpravě. Mottem zahajovacího koncertu byly hrdinské příběhy a na závěr večera tak nezahráli hudebníci nic menšího než Třetí symfonii Ludwiga van Beethovena známou jako Eroica (Hrdinská).
Tu Beethoven zprvu věnoval Napoleonovi, k němuž choval obdiv jako k muži ztělesňujícímu ideály francouzské revoluce, osvícenství a svobody. Když se ale Bonaparte nechal v Paříži korunovat císařem, zklamaný Beethoven titulní list skladby roztrhal. Není ale bez zajímavosti, že věnování později změnil na obecné "na počest velkého člověka" a partituru daroval svému mecenáši, českému šlechtici Josefu Františku Maxmiliánovi z Lobkovic, díky čemuž je dnes k vidění v Lobkovickém paláci na Hradčanech.
Na trojském festivalu zazněla Eroica v úpravě pro komorní ansámbl deseti hudebníků pro dvoje housle, violu, violoncello, kontrabas, dva lesní rohy, dva klarinety a příčnou flétnu. Hudebníci hráli bez dirigenta, jehož roli plnil první houslista Joel Link, a prokázali výbornou souhru.
Publikum tak mělo možnost poslechnout si skladbu v trochu jiném duchu, než na jaký je zvyklé v tradičním symfonickém orchestru. Nástrojová sóla byla výraznější, posluchač mohl objevit mnohé hudební linky a motivy, které mu ve velkém orchestru zůstanou skryté, obdivovat virtuozitu jednotlivých partů i Beethovenovu schopnost vytvořit skladbu, která neztratí na své rafinovanosti ani v mnohem menším obsazení. Byť posluchači, kteří kus znají, možná chvílemi postrádali bicí, které dodávají Eroice na monumentalitě, skladba zazněla v jiném, svěžím pojetí, bez patosu a s mladistvou energií, kterou zvolený prostor jen podpořil.
Další koncerty uspořádal Troja festival v Zoo Praha, Botanické zahradě nebo prostorách trojského pivovaru. Vyvrcholí v pondělí 23. června závěrečným koncertem na Trojském zámku s podtitulem Mýty a fantazie, kde zazní díla Antonína Dvořáka a dalších autorů.
